Okovy






"Stojíš mi na noze, slone!" Ozvalo ze tmy.
"Trhni si!" Odsekl jiný hlas.
"Buďte zticha!" Přidal se třetí.
V lodní jídelně na palubě lodi Paladin byla naprostá tma. Ne proto že by nefungovalo osvětlení, ale kvůli překvapení. Kapitán McCoy a jeho posádka čekali na svého bezpečnostního důstojníka aby mu připravili co možná nejlepší narozeninovou oslavu. Nadporučíku Wynnovi mělo dnes být davaatřicet a jeho přátelé, podřízení a nadřízení to chtěli pořádně oslavit. Ať už s jeho nebo bez jeho souhlasu.
"Řekl jsem uhni!" Štěkl kapitán McCoy a vytrhl svou nohu z pod Alexovy.
Poručík Rodow jenom zabručel a uhnul.
"Ticho!" Zasyčel kdosi vedle kapitána, zřejmě praporčík Law.
"Hele, není snadný se tu mačkat." Řekl poručík Rodow.
Všichni pozvaní, třicet lidí, se mačkalo dřepíce pod stoly, za replikátory a veškerým dostupným vybavením v jídelně. Snažili se být zticha, ale bylo to poněkud obtížné. Co chvíli si někdo někomu stoupnul na nohu nebo dloubl svého souseda loktem do žeber.
"Pánové nerad to říkám." Ozval se vedle poručíka Rodowa hlas lodního lékaře. "Ticho!"
Pak se znenadání ozvalo na druhém konci jídelny zasyčení. Všichni přítomní rázem ztichli. Ve dveřích se objevila silueta muže, hned jak se za postavou zavřely dveře v místnosti se rozsvítilo.
Čekající posádka vyskočila na nohy s nadšeným: "Překvapení!"
A strnula.
Ve dveřích stál místo nadporučíka Wynna komandér Sozef s lehce zvednutým obočím.
"Nádhera!" Zavrčel poručík Rodow.
"Sozefe co tu sakra děláte?" Zeptal se kapitán.
Komandér mu zcela nevzrušeně odpověděl: "Přinesl jsem hlášení od pana Autuma. Dobyli jednu Ezhitskou kolinii a chtějí abychom se připojili k přepadové skupině."
"To je důvod proč nezvat Vulkánce na narozeninové oslavy." Alex se znovu posadil na zem a tvářil se naštvaně.
Nakonec když Sozef předal kapitánovi padd s hlášením od S'hyktského vojevůdce Autuma se jídelna ponořila do tmy a všichni čekali. Kapitán se zavrtěl, dloubl někoho vedle sebe do zad a zeptal se počítače: "Počítači kde je nadporučík Wynn?"
"Nadporučík Wynn je v jídelně." Odpověděl počítač.
Za jejich zády se ozvalo zasmání a poručík Rodow rozsvítil světla. V rohu jídelny seděl s nohama na stole poručík Rodow a ujídal cukroví z mísy položené na klíně. Všech třicet narozeninových hostí ho sledovalo jako špatný vtip.
"Čekáte na někoho?" Zeptal se Wynn, nevinnost sama.
"Překvapení!" Křikl vedle doktora Azzum až kapitán nadskočil, S'hykta rychle zjistil že jeho nadšení není na místě a tak zmlkl.
"Co tu děláte?" Zeptal se kapitán.
"Mám přece narozeniny, ne?"
"Jak jste sem dostal? Druhé dveře byly zamčené." Řekl Alex.
"Když člověk ví jak na to tak to není žádný problém." Odpověděl nadporučík a odložil prázdnou mísu. "A navíc jsem měl pomocníka."
Kapitán si založil ruce v bok a zabručel: "Toho bych rád viděl!"
Místo odpovědi ukázal nadporučík ke dveřím odkud přišel komandér Sozef.
Stál tam jak všichni přítomní uhodli ten kdo odlákal pozornost aby mohl nadporučík Wynn obejít zámek na druhých dveřích a vplížit se do jídelny. Komandér Sozef.
"Vy?" Vyprskl poručík Rodow.
"Ano, i když neshledávám tuto činnost nijak důležitou nebo zajímavou souhlasil jsem s odlákáním vaší pozornosti." Odpověděl vulkánec.
"Ach bože," Rezignoval kapitán. "poslední dobou mi nic nevychází tak jak bych si přál."
"To je proto že si nemehlo." Zamumlal poručík Rodow.
Kapitán po poručíkovi střelil pohledem a vykročil k nadporučíku Wynnovi s napřaženou pravicí. Wynn se zvedl ze svého místa a nechal kapitána aby mu pogratuloval.
"Všechno nejlepší nadporučíku." Gratuloval kapitán.
Následoval poručík Rodow se svou gratulací a po něm ostatní. Když už měl nadporučík Wynn ruku pořádně vyklepanou přišlo na řadu předávání dárků. Jako první se dopředu protlačil poručík Rodow a s úsměvem podával Wynnovi balíček ve stříbrném obalu.
"Nebouchne to?" Zeptal se s úsměvem Wynn.
"Nemělo by." Odpověděl poručík.
Trevor Wynn začal trhat obal z krabičky.
"Tak už nás nenapínej!" Ozvalo se z davu za kapitánem.
Nadporučík Wynn ukázal všem přítomným co mu Rex daroval. Byly to starodávné ručičkové hodinky, ve zlatém pouzdře. Kapitán se nad tímto dárkem nepatrně pousmál, sám měl totiž doma něco podobného. Hodinky, kuličková pera a přívěsky byly Alexovým universálním dárkem. Rozdávál je lidem se kterými pracoval a vlastně i těm které znal dlouhou dobu. Třeba Ianovi.
Potom poručíka kdosi odstrčil aby mohl předat svůj dárek.
"To ses moc nevytáhl." Hlesl kapitán když se s poručíkem sešli u jednoho stolu který se prohýbal pod jídlem.
"Ještě ses nepředvedl ty, tak pomlč." Odpověděl poručík.
Trvalo asi hodinu a dva plné stoly než přišel kapitán McCoy na řadu. Obředně podal svému bezpečnostnímu důstojníkovi poměrně veliký balík v černém obalu.
Netrvalo dlouho a kousky černého papíru se válely mezi ostatními na zemi. Nadporučík Wynn držel v ruce velikou tmavomodrou knihu s nápisem v cizím jazyce.
Nadporučíkovi poklesla čelist a chvíli bylo napjaté ticho, nikdo nevěděl jestli se Wynn urazil nebo je ohromený.
"Kapitáne, já... To je ten nejlepší dárek jaký jsem kdy dostal." Vypravil ze sebe nakonec.
"Není zač, výsosti." Kapitán se mírně uklonil.
"Co je to za nápis?" Zeptal se Azzum.
"To je v grondarštině." Odpověděl nepřítomně Wynn a začal listovat v knize. "Jak se vám to podařilo získat?"
Všechny oči kolem se upřely na kapitána, všichni byli zvědaví jak kapitán přišel ke knize z planety která na dva měsíce spolkla jejich bezpečnostního důstojníka.
"Pokud si vzpomínáte, když jsme vás byli hledat v tom velkém městě kde jste byl. Narazil jsem tam na otevřený krámek ve kterém na pultě ležela tato kniha. Řekl jsem si v takovém zmatku jako jste vyvolal se jedna kniha ztratí, tak jsem si jí vzal."
"Tos mi neřek," Zašeptal Alex zatímco se ostatní rozplívali nad knihou. "taky bych si něco vzal."
"Co říká ten nápis?" Zeptal se praporčík Law.
"Starodávné umění války od generála Anarea, přeloženo z Lithejského jazyka." Odpověděl Wynn.
"Zjistil jsem že se poslední dobou zabýváte bojovým uměním s mečem a veškerými chladnými zbraněmi. Tak jsem si řekl že místo aby se na tu knihu prášilo v mé polici tak vám ji daruji. Dám ji někomu kdo ji užije k tomu účelu k jakému byla napsána." Řekl kapitán.
Nadporučík Wynn se na kapitána chvíli díval a přemýšlel o jeho slovech. Uvažoval snad kapitán stejně jako nadporučík Wynn? Mohl tušit že si od svého návratu na Paladin pouští bojové simulace bitev středověkých armád a učí se taktiku starých mistrů?
Aniž by to kdokoliv tušil nadporučík Wynn byl rozpolcený mezi svou touhou vrátit se do Grondaru k příteli Odeonovi a své lásce Akivaše grondarské, a povinnostmi na lodi Paladin. Co kapitán tušil nebo věděl tu ukáže čas.
"Děkuji." Usmál se nadporučík a odložil knihu na stůl.
Jako poslední přišel na řadu dárek komandéra Sozefa. Celkem dobře se dalo očekávat co nadporučík dostane a také to dostal. Byla to nově vypadající kniha s vulkánským rukopisem na hřbetu.
"Několikrát jste se zmínil," Řekl Sozef. "že máte zájem o studium vulkánských mezidruhových kontaktů před prvním setkáním s lidmi." "To ano, ale spíš jsem se zajímal o kontakty s Orionci a jejich obléhání Vulkánu." Pravil nadporučík.
"Takovýchhle informací máme v počítači tuny, proč jste si to nestáhl na padd?" Zeptal se praporčík Law.
"To by nebylo ono, chtěl jsem informace z první ruky." Řekl nadporučík a položil Sozefův dárek na knihu z Grondaru.
"Stejně je podle mého názoru počítač přesnější. Nerad bych urazil starodávné Vulkánské historiky, ale nikdo si nemůže být jist tím že si v zápalu boje něco nepřidali." Pokračoval praporčík.
"Vulkánci?" Uchechtl se kapitán McCoy. "To těžko!"
"Ať je to jak chce jsem vám za to vděčný komandére, konečně mám pořádnou literaturu." Řekl Wynn a střelil pohledem po kapitánovi. Sozef se jenom mírně uklonil.
"No," Ozval se znenadání poručík Rodow. "dárky jsou rozdány je čas na přípitek."
S těmito slovy nejen Alex ale i ostatní přítomní pozvedli své sklenice. V různých obměnách se začalo ozývat :'buď dlouho živ a zdráv!' celou místností.
Na Alexovo pobídnutí se přípitek opakoval ještě několikrát a když už nikdo připíjet nechtěl začal poručík zpívat. Všichni včetně kapitána McCoye si mysleli že poručík Rodow někdy před oslavou přibral. "Hele," Poplácal poručíka kapitán po rameni. "nech toho nebo tě nechám zavřít."
Všichni kdo zaslechli kapitánovo prohlášení se začali smát.
"Ignorante." Zamumlal poručík kapitánovi.


Oslava narozenin nadporučíka Wynna neskončila ani po hodině natož po dvou. Po pravdě řečeno až na občasné odpadlíky setrvala společnost ve stejném složení jako na začátku. Jídlo pomalu došlo ale pití bylo dost. Vzhledem k tomu že bylo dost pití několik slabších jedinců se neubránilo tomu aby neupadlo pod stůl. Čím víc bylo "podstoláků" tím víc lidí odcházelo vyspat se na ranní bolest hlavy. Nakonec v místnosti zůstalo pět lidí: kapitán McCoy, nadporučík Wynn, poručík Rodow, Azzum a praporčík Yang který se ve stavu bězvědomém válel pod stolem. Ostatní na zem spadlé odnesli nebo odvlekli jejich přátelé. Na poručíka Darwina z bezpečnosti kdosi použil transportér. Komandér Sozef opustil oslavu v okamžiku kdy bolianský praporčík Tharn zakopl o vlastní nohu a v letu udeřil hlavou o stůl, deska stolu se vymrštila a katapultovala poloprázdnou mísu se salátem přes celou místnost. Mísa přeletěl hlavy všech přítomných a jako na potvoru se zastavila o přepážku nad komandérem který schytal dávku salátu. Krátce po té co vulkánec za hrobového ticha opustil místnost začali se všichni smát. Kapitán je samozřejmě uklidnil, Sozef byl vulkánec, ale Ianovi bylo nepříjemné když se někdo někomu škodolibě směje.
Až na praporčíka Yanga se všichni přítomní dobře bavili. Azzum zkoumal již druhou lahev burbonu a sledoval co se s ním děje. Poručík Rodow se snažil nalít si do sklenky s'hyktské pivo, ale vzhledem k tomu že s'hyktské pivo je vazká tekutina nazelenalé barvy nebyla to věc nijak snadná. Tomu všemu ještě dodávalo na síle že poručík Rodow již po druhé trefil místo sklenky podlahu a částečně vlastní ruku. Kapitán a nadporučík Wynn seděli naproti sobě u stolu a hráli karty. Tato zdánlivě neškodná činnost byla zpestřena tím že ten kdo prohrál (a vlastně i ten kdo vyhrál) musel vypít na ex půllitr piva. Kapitán McCoy už po šestém pivu upadl na zem a tam se dovolával spravedlnosti za hlasitého přizvukování nadporučíka Wynna který mezitím rozdal karty dalším šesti imaginárním spoluhráčům.
Nakonec asi ve dvě hodiny ráno se zbytek narozeninové sešlosti rozpadl a oslava narozeni nadporučíka Wynna byla u konce. Za pomoci kapitána McCoye se Azzumovi podařilo přivést k vědomí praporčíka Yanga a dostat ho z jídelny do jeho kajuty.

Druhý den ráno se kapitán cítil kupodivu svěže a odpočatě, vzhledem k tomu co minulou noc vyváděl. Vstal přesně v sedm hodin a po chvilce kdy se rozhodoval zda si dá snídani vyrazil na můstek.
Na můstku byl jako obvykle čilý ruch. V kapitánově křesle seděl komandér Sozef, u navigace mladý praporčík Ice Law. Nad stanicí komunikace se skláněl poručík Darril a vedle něj u vědecké stanice seděl místo Alexe Rodowa Azzum. O taktickou stanici se opíral nadporučík Wynn.
Kapitán k němu přistoupil a potichu se zeptal: "Jak je vám nadporučíku?"
"Až mě přestane bolet hlava budu mít nejspíš kocovinu." Zabručel Wynn.
Kapitán se zašklebil a posadil se do svého křesla.
"Co nového na starém bělidle?" Otočil se kapitán na Sozefa.
"Prosím?" Zeptal se udiveně vulkánec.
"Hlášení." Usmál se kapitán.
"Udržujeme kurz k hranicím delta kvadrantu do čtverce sedmnáct. Po Illamenu, Ezhitech nebo jakých koliv jiných potížích není ani stopy." Odpověděl vulkánec.
"Děkuji." Řekl kapitán.
Paladin se pod kapitánem nepatrně zachvěl a kapitán se rozhlédl po můstku. Pak sáhl po interkomu a spojil se se strojovnou.
"Poručíku co to tam dole vyvádíte?" Zeptal se.
"Jenom nám tu něco, ehm, nevyšlo. Pane." Ozval se hlas poručíka Prexe.
"Dejte mi vědět až budete chtít vyhodit mou loď do vzduchu." Řekl kapitán klidně.
"Hmm, pokusím se." Odpověděl bolian.
To zas bude den, povzdechl si Ian v duchu.
"Neměl bych zajít do strojovny a dohlédnout na poručíka Prexe?" Ozval se vedle kapitána komandér Sozef.
"Jen do toho." Mávl rukou kapitán.
V okamžiku kdy komandér Sozef opustil můstek z druhého turbovýtahu vystoupil poručík Rodow. Pozdravil kapitána a poplácal nadporučíka Wynna po zádech. Ten jen něco zaskučel a pokračoval ve své práci. "Máš zpoždění, poručíku." Hlesl kapitán.
"Mimo jiné." Řekl Alex.
"Snad tě to včera neunavilo?"
"Né, vůbec né jen, jen mám žaludek na vodě, hlava mi třeští a když jsem se probudil tancovaly na stole malý bílý myšky."
Azzum nechápavě zavrtěl hlavou a řekl: "Proč když vás bolí hlava nejdete za doktorem?"
"To by nebylo ono." Řekl kapitán.
"Nerozumím tomu, včera večer jsme se dobře bavili. Když jsem se ráno probudil zašel jsem za doktorem a hned bylo po problému."
"Když se opijeme, a probudíme se s kocovinou tak to je něco co nám připomíná že už bychom pít neměli." Vysvětlil poručík Rodow.
"Stejně ale pijete znovu." Nechápal Azzum.
Kapitán se podíval na poručíka a čekal jak Alex vybruslí. Na totéž čekal i nadporučík Wynn s Azzumem. Alex pomalu ale jistě v této situaci ztrácel půdu pod nohama.
"Mám práci, jděte si po svejch." Mávl rukou Alex.
Kapitán se zasmál a otočil se zpátky k obrazovce na které rychle ubíhaly rozmazané čáry hvězd.
"Kapitáne!" Ozval se od navigace praporčíka Law. "Strojovna mi odebírá energii z warp pohonu."
"Kdo by se tomu divil." Řekl Ian.
"Spadli jsme na warp dva a klesáme." Hlásil mladík.
"Fajn," Kapitán se zvedl a zamířil k turbovýtahu. "Nadporučíku máte můstek."
Wynn se pomalu došel posadit na kapitánovo místo.

Jakmile kapitán McCoy dorazil do lodní strojovny do kabiny výtahu se vyvalila jedovatě zelená pára. V první chvíli se kapitán lekl ale když viděl jak technici dělají klečíce v páře bez nejmenších potíží pomalu se uklidnil. Opatrně vstoupil do haly strojovny a rozhlédl se. Podlaha ohromné prostory ve strojovně byla celá pokrytá zeleným plynem. Na druhé straně strojovny za oběma warp jádry stály u nástěnného panelu povědomé postavy. Rázným krokem k nim kapitán vyrazil.
"Pánové." Ozval se když stál za zády poručíka Prexe a komandéra Sozefa. "Neruším vaše rozjímání?"
"Kapitáne." Pozdravil Sozef.
"Pane." Přitakal poručík.
Kapitán chvíli čekal až mu někdo z těch dvou nabídne vysvětlení. "Mmm, no. Asi budete chtít znát důvody, že?" Zeptal se nejistě Prex. "Prosím."
"Dnes ráno jsem přišel do práce a můj zástupce mi hlásil poškozené chladící vedení katerových cívek a tak jsem se-"
Jeho vysvětlování přerušilo kapitánovo hrubé odstrčení. Ian se postavil před nástěnný panel a mlčel. Jeho pohled nejdříve padl na paluby deset, jedenáct a dvanáct. Tedy na místa kde jsou katerovy cívky, důležitá to součást pro navigační jednotku skokového pohonu. Na monitoru blikala prakticky každá veřejná prostora od paluby deset až po palubu třicet. Kapitán chvíli přemýšlel a pak se otočil ke svým důstojníkům.
"Máte problém a velký, oba." Pravil kapitán rozhodně.
"vysvětlím vám to." Řekl Prex.
"Nechci to vysvětlit, chci to spravit." Soptil McCoy.
"Kapitáne," Ozval se Sozef. "není to tak snadné jak bychom si přáli."
"Je ten plyn jedovatý?" Zeptal se kapitán.
"Ne." Špitl Prex.
"Těkavý?"
"Ne."
"Způsobuje korozi tritania?"
Bolian zavrtěl hlavou a ukázal na kapitánovy nohy.
Ian sklopil zrak a podíval se na své nohavice které byly v místech kde se jich chladící plyn dotkl zelené. Zvedl levou nohu a zjistil že jeho boty skončily stejně a ještě ke všemu je gumová podrážka zpuchřelá.
"Má zvláštní chemické vlastnosti." Řekl komandér.
"Je mi jedno jak." Rozhodl kapitán tónem který nepřipouštěl odpor.
"Ale ten plyn dostanete z mojí lodi."
"Ano pane." Řekli Sozef s Prexem zároveň.
"A koukejte opravit warp."
Ian se otočil a zamířil k nejbližšímu turbovýtahu. Když procházel kolem záložního warp jádra uslyšel lupnutí. Chvíli hledal co se stalo a pak jeho pohled padl na černé skvrny které se rýsovaly na podlaze pod plynem. Znovu zvedl levou nohu a zjistil že se jeho boty úplně rozpadly a ty černé skvrny jsou jeho podrážky které se přilepily k podlaze. Jak tam Ian stál jeho pohled padl na poručíka Prexe který ho sledoval s výrazem který prozrazoval že se každou chvíli začne smát. Kapitán se chystal něco namítat, ale pak mávl rukou a konečně nastoupil do turbovýtahu.
Jak mířil bosý do své kajuty napadlo ho že boty se musely rozpadnout všem, včetně Prexe a samozřejmě Sozefa. To vynutilo na jeho tváři úsměv.
Když se obouval do nového páru zapípal komunikátor na jeho hrudi. "McCoy."
"Jestli nemáš co na práci přijď na můstek." Ozval se hlas poručíka Rodowa.
"Co se děje?" Zeptal se Ian, ale na jeho otázku nikdo neodpověděl.
"Stručný jako vždy." Povzdechl si kapitán a vyrazil na můstek.
Na můstku bylo na tuhle denní dobu neobvykle rušno. U každé stanice stál (nebo seděl) člen posádky a pracoval. Kapitán přešel k vědecké stanici.
"Tak co nevíš?" Zeptal se kapitán.
"Proč máš zelený nohy?"
"Prex se Sozefem něco zkouší." Mávl rukou kapitán.
"Aha, jo, jasně."
"Tak co je?" Popích kapitán svého vědeckého důstojníka.
"Naše dálkové senzory, zachytily částicovou fontánu." Hlásil poručík.
"No to je zajímavý, ale kurs kvůli tomu měnit nemusíme." Pokrčil rameny kapitán.
"Musíme, chci se podívat." Namítl poručík.
"Nemusíme."
"Musíme." Trval na svém Rex.
"Nemusíme." Bránil se kapitán.
"Nemusíme."
"Musíme."
Kapitán se zarazil a uvědomil si že tak jako vždy tento slovní fotbal prohrál.
"Pane Lawe, zadejte kurz." Přikázal kapitán.
"Už tak dávno letíme pane." Odpověděl praporčík.
Kapitán zpražil Alexe pohledem a přešel se posadit na své místo. Díky aktivitě poručíka Rodowa trvalo asi dvě hodiny než loď dorazila ke svému cíli. Kapitán děkoval bohům že měl štěstí, protože v okamžiku kdy Paladin dorazil před pestrobarevnou částicovou fontánu warp pohon vysadil.
"Tak, jsme na místě a jak to tak vypadá tak tu chvíli zůstaneme." Hlásil praporčíka Law.
Kapitán zapojil interkom a spojil se se strojovnou.
"Pánové vypadá to že máme chvilku volného času tak koukejte spravit warp."
"Ano pane." Ozval se bolianův hlas.
Kapitán vypnul spojení a zvednul se, podíval se na nadporučíka Wynna a soucitně pronesl: "Bežte se vyspat, přijďte zítra nadporučíku."
"Ano, pane. Děkuji, pane." Odpověděl nadporučík mechanicky protože se cítil tak jak vypadal. Hrozně.
"Alexi máš velení." Rozhodl kapitán a ignoroval Rexovy protesty cestou do své kanceláře.
Ian se posadil za stůl a nohy položil na lesklou desku pokrytou hromádkou paddů. Sahl do vrchního šuplíku a vyndal malou placatou lahvinku.
Chvíli ji držel v ruce a pak si se slovy "naprav se čím ses pokazil" zhluboka zavdal.
Když vracel placatku zpátky do stolu ozval se interkom.
"Kapitán na můstek." Hlas poručíka Rodowa zněl poněkud nejistě.
Ian se zvedl a během okamžiku byl ve svém křesle a zíral na monitor. "Co to je?" Zeptal se kapitán.
Paladin byl necelých pět set kilometrů od částicové fontány, to by samo o sobě nebylo nic divného kdyby se kolem celého obvodu tohoto úkazu netáhla podivná mechanická struktura.
"Kdybych to věděl tak tě nevolám." Odpověděl poručík.
"No to je fakt zajímavá analýza, Alexi. Zkus něco dělat ano?!"
"Něco málo by se tu našlo." Řekl poručík. "Ten prstenec bere energii z té fontány."
"Jak?" Zeptal se Ian.
"Zařízení na vnitřní straně prstence nasává termionické částice a bornioly." Odpověděl poručík.
"Boro- co?"
"Bornioly, částice podobné fotonům schopné přenášet energii rychlostí světla. Některé typy částicových fontán je vypouštějí do prostru. Normálně se rozpadnou na prvočinitele, ale díky tomu zařízení vydrží o něco déle."
"Dost dlouho na to aby mohly být přeměněny na zdroj energie, že?" Hádal kapitán.
"Přesně, je trochu neefektivní." Řekl Alex.
"Jo, takovýhle přísun energie má vysokou ztrátovost." Přitakal kapitán.
Za kapitánem se z panelu bezpečnostního důstojníka ozvalo zapípání. Ian byl v tu ránu na nohou a stál na Wynnově místě.
"Co se děje?" Chtěl vědět poručík Darril.
"Loď na přibližovacím kurzu." Hlásil kapitán sám sobě.
Z panelu se ozvalo další zapípání.
"A kruci!" Hlesl Ian.
"Co to bude tentokrát?" Zeptal se Rodow.
"Poplach! Štíty!" Zařval kapitán.
Můstek potemněl a rozlehlo se po něm kvílení sirény.
"Alexi zbraně! Azzum k senzorům!" Rozkázal kapitán.
Cizí loď se rychle přibližovala s nabitými zbraněmi. Cizí loď byla asi tři sta metrů dlouhá rezavě zabarvená se spoustou dlouhých tyčí které jako ostny ježka trčely po celém povrchu plavidla do prostoru. Na přední části bylo zařízení podobné deflektoru které modrozeleně pulzovalo. Záď byla osazena nejdelšími odstíny které na konci blikaly modrozelenou barvou.
"Zaměřují!" Hlásil poručík Rodow.
"Zahajte úhybné manévry!" Přikázal Ian klidně.
V okamžiku kdy se Paladin stočil ostře na pravobok nepřítel vystřelil. Jasný bílý paprsek se zakousl do štítů McCoyovy lodi.
"Jen počkej mrcho." Bručel kapitán zatímco jeho loď čelila palbě nepřítele.
Paladin dokončil manévr a byl natočen k nepříteli přídí. Pak dal kapitán povel k palbě a poručík Rodow pomocí fázerů zlikvidoval zbraně cizí lodi. Tím byla bitva jako taková u konce.
Útočník teď neměl mnoho možností, mohl utéct nebo zkusit dál bojovat to bylo ale nepravděpodobné.
Ke kapitánovu údivu se z cizí lodi ozvala žádost o spojení.
"Volají nás, pane." Ozval se poručík Darril za kapitánovými zády.
"Hmm, na monitor." Kývnul kapitán.
Na monitoru v čele můstku se objevilo zrnění a pak se obraz ustálil. Na tom co bylo zřejmě velínem cizí lodi byl neuvěřitelný nepořádek. Jak později Ian zjistil nebyl to nepořádek způsobený bojem, ale nepořádnost majitele. Uprostřed toho všeho seděl v křesle hubený šlachovitý mužík s podivným účesem který mu dodával zdání že má pod vlasy ukryté rohy.
Ještě než kapitán promluvil do obrazu vstoupila další postava. A velice bizardní postava.
Tvor který se kapitánovi vystavil byl přibližně tři metry vysoký a tlustý. Byl až na odrbané kalhoty které končily nad koleny nahý. To by na něm nebylo nic divného, kdyby místo jedné neměl dvě hlavy. Kapitán si ho bleskurychle zkontroloval: dvě nohy, dvě ruce, dvě hlavy. Dvě hlavy!
Kapitán zíráním na dvouhlavého tvora propásl svou šanci navázat první kontakt a tak to udělal šlachovitý mužík za něj.
"Promiňte!" Vyhrkl.
"C-cože?" Zakoktal se Ian totálně vyvedený z míry jak touto větou tak dvouhlavcem.
"Promiňte! Nechtěl jsem na vás střílet." Řekl mužík.
"Tak proč jste to dělal?" Zeptal se kapitán.
"Víte moje loď je stará, a nefunguje tak jak by měla."
"Aha." Odpověděl mimoděk kapitán.
Kapitán McCoy přestal sledovat mužíka a věnoval pozornost jeho podivenému společníku. Ten se v zadní části místnosti snažil ze země zvednout nějaký předmět, ale bránila mu v tom jeho neohrabanost. Pokaždé když se ohnul silně udeřil hlavami do konzole na zdi. Jak vidno nijak mu to nevadilo.
"Iane!" Šeptl za kapitánovýmy zády poručík Rodow.
Poručík sledoval jak ze sebe kapitán dělá hlupáka a dobře se bavil, tedy až do teď.
"Jo!" Probral se kapitán. "Jsem kapitán McCoy z federální lodi Paladin."
"Áno, já jsem Perlit, z obchodního cechu." Představil se mužík.
"Obchodník. To je chvályhodné." Pokýval hlavou kapitán.
Perlit náhle ožil. "Chcete obchodovat? Máme vám co nabídnout!"
"Ano, budeme obchodovat." Usmál se kapitán. "Pokud nám slíbíte že už na nás nebudete střílet."
"Jistě, jistě. Už nebudeme střílet."
"Pak tedy rádi přijímáme." Řekl kapitán. "Alexi sklop štíty!"
Poručík se usmál a sklopil štíty.
"Otevřeme skladiště a budeme vás očekávat." Usmál se Perlit.
"Ještě si něco zařídím a přenesu se na palubu vašeho plavidla."
"Bude nám ctí." Řekl Perlit a vypnul spojení.
Kapitán se postavil a otočil se k poručíku Rodowovi.
"Prohlídni čeho se potřebujem zbavit nebo nám to přebejvá a dones mi seznam."
Poručík přitakal a přešel ke své stanici.
Ian zamířil k turbovýtahu, než výtah dorazil zavolal si s sebou Azzuma. Pak oba zamířili do strojovny.

"Kapitánův deník, Hvězdné datum: 60545,8
Dnes ráno se nám podařilo učinit velice zajímavý první kontakt. Při průzkumu částicové fontány jsme byli nejprve napadeni a poté kontaktováni obchodníka jménem Perlit a jeho poněkud divně vyhlížejícím společníkem kterému Perlit říká Blb. Zatím jsme si vyměnili jen několik zdvořilostních frází a já a poručík Darril jsme absolvovali přehlídku Perlitova sortimentu. V osm nula nula plánuji začít s obchodem. Tato zdánlivě bezvýznamná událost zpestřila týdenní nudu kterou jsme zažívali od chvíle kdy jsme opustili svět Illamen. Snad to bude stát za to. Konec záznamu."


Perlitova loď byla navzdory své velikosti plná velkých skladišť která byla naplněna nejrůznějším harampádím. Nedalo se tomu říkat zboží protože většina vystavovaného materiálu byla v dezolátním stavu. Našlo se pár kousků u kterých ani Perlit nevěděl k čemu původně sloužily.
V osm hodin večer, přesně jak se kapitán dohodl se svýmy důstojníky a obchodníkem Perlitem, se on, poručík Rodow a Azzum se seznamem zboží k obchodu přenesli na palubu Perlitovy lodi.
Uvítal je obchodník sám v největším ze svých skladišť.
"Pánové," Zvolal Perlit nadšeně. "jsem moc rád že jste dorazili."
"To jsme i mi, pane Perlite." Řekl kapitán.
Azzum se rozhlédl po skladišti a pak se podíval do rohu ke dveřím kde stál dvouhlavec Blb.
"Myslím že bychom mohli ihned začít." Pravil Perlit. "Co říkáte?"
"Samozřejmě." Přitakal kapitán. "Azzume, ukažte náš seznam."
Azzum odtrhl oči od Blba a vložil do Perlitovy ruky padd se seznamem. "To jsou věci se kterými můžeme obchodovat, než si naší nabídku projdete tak se tu zatím porozhlédneme. Souhlasíte?"
"Zajisté buďte tu jako doma." Kýval hlavou Perlit a prohlížel si seznam na paddu.
Kapitán, poručík a Azzum vyrazili na obhlídku skladiště. Samotná prostora měla deset krát dvacet metrů a vedly do ní tři vchody. U jednoho v rohu stál Blbl, naproti němu byl další ze kterého vyšel Perlit a třetí byl hned za místem kde se zhmotnil kapitán a jeho společníci.
Jak procházel skladiště a přehrabovali se v bednách a sudech kapitán se čím dál tím častěji obracel k rohu kde stál Blb. Pořád mu přišlo velice zvláštní vidět někoho kdo má dvě hlavy. Zajímal se o něj jak z vědeckého hlediska tak čistě ze zvědavosti.
"Alexi?" Ozval se polohlasně kapitán. "Vydíš toho v rohu."
"Myslíš toho se dvěma hlavama? Ne vůbec ne." Odpověděl poručík.
"Myslíš že bys ho mohl prohlídnout? Zajímá mě co je zač."
"Proč ne?" Pokrčil rameny poručík a vyrazil pomalu k Blbovi.
Kapitán s Azzumem nahlíželi do beden a přehrabovali se v Perlitově zboží. Kapitán našel několik rozdělovačů energie, ani jeden však nebyl funkční. Azzumovi se podařilo objevit pár počítačových komponentů ze S'hyktské lodi samozřejmě taky nefunkčích.
Jediným zajímavým objevem byl přibližně dvoukilový yanitiový krystal. Kapitána v tu ránu popadl nákupní amok, vrazil krystal Azzumovi a začal prohledávat ostatní bedny.
Poručíkou Rodowovi se vedlo mnohem hůř při rozmluvě s Blbem. Blbovi neuvěřitelně páchlo z obou úst a ještě ke všemu si co chvíli hlasitě ulevil nebo krknul.
"Blb." Zahučel obr jako odpověď na poručíkův pozdrav.
"S tebou to bude zřejmě těžký, co?"
Blb se zasmál a začal se dloubat v nose na levé hlavě.
"Já Alex," Ukázal poručík na sebe. "ty Blb." A ukázal na Blba.
Blb si místo odpovědi vytáhl prudce prst z nosu, bohužel si ho neotřel a tak poručík schytal jednu velice nechutnou kapku.
"Ty jsi vážně blb." Vstekal se poručík.
"Já Blb." Zahučel obr.

"Tady Prex, co pro vás můžu udělat kapitáne?"
Poručík Prex seděl v jeffriesově průlezu nad chladící jednotkou katerovy cívky a snažil se připevnit vedení chladiče na místo. "Máte práci?" Zeptal se hlas kapitána McCoye.
"Vlastně ano." Odpověděl poručík.
"Tak se hlaste na Perlitově lodi." Rozkázal McCoy. "Hned!"
"Ano pane!"
Bolian se začal plazit k východu a svůj kufřík táhl za sebou. Jakmile se vysoukal z průlezu vrazil kufřík s nářadím nejbližšímu technikovi a zalezl do trubovýtahu který s ním zamířil do transportní místnosti. Jakmile se zhmotnil, nejdříve nevěděl jestli zadal správné souřadnice. Stál mezi hromadami harampádí a nepřehledně naskládaných beden mezi kterými se táhla klikatá cestička.
Prex se rozhlédl kolem sebe a jeho pohled padl na podivnou dvojici která stála v rohu obřího skladiště. Jeden z dvojice byl dozajista poručík Rodow a zrovna si něco utíral z tváře. Nad ním se tyčila bizardní dvouhlavá hora masa.
Poručík usoudil že se jedná o tvora zvaného Blb kterého mu po komunikátoru popisoval Azzum.
"Tady jsem poručíku!" Ozvalo se za bolianem.
Prex se otočil a uviděl kapitána s Azzumem jak stojí pár metrů od něj. Azzum si prohlížel něco jako počítačový čip a kapitán měl v ruce jakýsi kus červeného skla.
"Chtěl jste mě vidět?" Ptal se Prex zatímco mířil ke kapitánovi.
"Co si o tom myslíte?" Zeptal se kapitán a podal mu kus skla ze kterého se vyklubal dva kilogramy vážící krystal yanitu.
"Hmm." Poručík vytáhl trikordér a začal prohlížet krystal.
"Tak?" Kapitán měl ve tváři výraz netrpělivosti a Prex mu to nijak nevyčítal.
"Je mi líto pane." Zavrtěl hlavou poručík. "Uvnitř je spousta prasklin, nebude schopný vést energii tak aby to skokové jádro sneslo."
"Sakra!" Zaklel kapitán.
"Copak by se tu nenašel jiný?" Zeptal se Prex.
"Perlit říká že je to jeho jediný, asi máme smůlu." Povzdechl si Ian.
"S tím ani já nic nenadělám, pane." Řekl poručík.
"Stejně ho vezměte s sebou na loď a někam ho schovejte, kdo ví kdy se nám může hodit." Rozkázal kapitán.
"Ano, pane." Přitakal bolian.
Poručík Prex se otočil a odkráčel k transportnímu místu a pak zpátky na Paladina.
Asi minutu poté co se bolianský šéfinženýr rozložil na atomy se za kapitánem objevil poručík Rodow s trikordérem v ruce. Tvářil se velice nerudně a něco si utíral na obličeji.
"Čau poručíku," Usmál se Ian. "cos zjistil?"
"Ty mi taky!" Odsekl Alex a zmizel za nejbližší bednou.
"Co se stalo?" Chtěl vědět Azzum.
"Pak to zjistíme, našel jste něco?" Zeptal se kapitán. S'hykta podal kapitánovi hrst čipů které našel v jedné bedně.
"Počítačové čipy, kapitáne. Zjistil jsem že jejich záznamová rychlost je třikrát vyšší než u optronických jednotek které používáme mi. Ovšem jejich kapacita je přibližně pětinová."
"Výkon na úkor kapacity, škoda." Kapitán vrátil čipy zpátky do Azzumovy dlaně.
"Pak jsem ještě našel tohle," Azzum podal kapitánovi tři kousky tlustého drátu zlatavé barvy o průměru přibližně centimetr. "je to slitina kalené oceli, tritania a pak ještě něčeho co se podobá niklu. Podle mě je to skvělý vodič."
Ian si kousky železa se zájmem prohlížel a přejížděl nad nimi trikordérem.
"Zní to dobře," Kývnul uznale kapitán. "najděte poručíka Rodowa a ukažte mu to. Já si ještě promluvím s Perlitem."
Azzum sebral kousky kovu a vyrazil hledat poručíka Rodowa.
Kapitán vrátil trikordér do pouzdra a zamířil směrem k Blbovi doufaje že ho obr nasměruje k Perlitovi.
"Ahoj!" Pozdravil když dorazil k dvouhlavci.
"Ahoj." Zaburácel Blb.
"Kde bych naše Perlita?" Zeptal se Ian.
"Ahoj." Odpověděl Blb.
"Aha," Zamumlal kapitán. "tak jo. Kde Perlit?"
Blbovy hlavy se na sebe podívaly a pak se se zaduněním čelně srazily. "Kde je Perlit?" Zeptal se kapitán a každé slovo pečlivě vyslovil. Blb se otočil a zamířil během k nejbližším dveřím. Zapomněl se však sehnout a tak skončil velice rychle na zemi v bezvědomí.
"Děkuji." Řekl kapitán když kolem něj procházel.
Kapitán našel Perlita sedět v poloprázdné místnosti na bedně. Kromě něj a bedny tu byla ještě asi půl metrový stříbrný válec ve kterém se Perlit snažil něco opravit.
"Nepotřebujete pomoc?" Zeptal se kapitán.
Perlit se na něj podíval a nejistě se usmál.
"Potřebujete něco?"
"Vlastně jsem se přišel na něco zeptat." Řekl kapitán.
"Á jistě, jen se ptejte." Pravil obchodník a vstal.
"Zatím nepadla žádná zmínka o platbě."
"Aha, no já nevím co byste mohli za tohle harampádí nabídnout."
"Obávám se že nemáme žádné oběživo kterým bychom vám mohli zaplatit." Řekl kapitán a přešel blíž k stříbrnému válci.
"Většinou to děláme tak že směňujeme kus za kus." Řekl Perlit.
"To vypadá jako navigační matice, ne?" Kapitán si prohlížel válec který Perlit spravoval a rukama přejížděl po obvodech uvnitř. "Tohle je přípoj pro hlavní počítač?"
Perlit kývnul.
"Tak tohle bude zaměřovací laser pro krátkodosahové snímání."
"Vy se v tom vyznáte?" Zeptal se obchodník.
"Trochu, tohle je C-35 Sertal zaměřovací matice S'hyktské výroby."
"Výborně, získal jsem to od jedné lodi pár světelných let odsud." Řekl Perlit.
"Tak co kdybychom to udělali takhle," Začal Ian. "vy nám poskytnete nějaké zboží a mi vám buď něco nabídneme nebo vám pomůžeme s opravou lodi."
"Zní to jako dobrý nápad, ale opravit tu nesmíte nic. Je to proti cechovním pravidlům, měl bych velké potíže." Bránil se pidimužík.
"Tak vám dáme materiál, co vy na to?" Zeptal se kapitán.
"To se mi líbí!" Zvolal nadšeně obchodník a jeho ruka vystřelila ke kapitánovi a ten ji stiskl. Tím byl uzavřen obchod.
Ian ještě chvíli zůstal s Perlitem a poradil mu jak opravit rozbitou součástku senzorů a pak vyrazil za poručíkem Rodowem. Našel ho jak s Azzumem hloubají nad bednou plnou kovových kousků stejných jako ty které Azzum našel. Poručík Rodow vypadal že ho nový objev uchvátil a tak si nevšiml přicházejícího Iana.
"Tak," Řekl kapitán a poručík sebou cukl. "na co jste přišli?"
"Jak řekl Azzum je to skvělý vodič. Podle mého může vést jakýkoliv druh energie který známe. Je stabilní až do pěti set stupňů celsia, pak se rozteče."
"Dobrý, mohl bys bejt doktor." Usmál se kapitán.
"Mám tři doktoráty co máš ty?" Zeptal se nevinně poručík Rodow.
"Nechci bejt neuctivej ale hovno."
"No jasně vejtaho." Odsekl Ian.
"Než se vy dva pobijete můžu tohle ukázat poručíku Prexovi?" Zeptal se Azzum.
"Jo, jistě proč ne, bude se mu to líbit." Kývnul Ian na srozuměnou.
S'hykta se otočil a odkráčel.
"Alexi cos zjistil o tom, o Blbovi?" Zeptal se kapitán když Azzum zmizel v mihotání transportéru.
"Taky ti nedá pokoj co?"
"Jsem ve Flotile patnáct let, ale nic podobnýho jsem ještě neviděl." Řekl kapitán.
"Tak to jsme dva. Zkoušel jsem s ním mluvit, ale nebyl asi v náladě."
"Tak proto ses tvářil jako kdyby ti někdo šlápl na kuří oko?" Usmál se Ian.
"Jo, ten blb mě poprskal svejma hlenama."
"Fuj!"
Poručík se zasmál a vytáhl z pouzdra u pasu trikordér. Podal ho kapitánovi a ten ho otevřel.
"Zjistil jsem celkem slušně rozložení jeho vnitřních orgánů. Dvě srdce, tři mozky, jako dinosaurus. Kdybys ho přesekl vejpůl nejspíš by se obě půlky dál dloubaly v nose."
"Chceš říct že je něco jako veliká žížala?" Zeptal se s úsměvem kapitán.
"Tak trochu." Odpověděl poručík.
"To je zajímavý." Zabručel kapitán.
"Neříkej, taky mě to napadlo!"
Ian se podíval na Alexe a pravil: "Že neuhodneš co si teď myslím?"
"Já vím, ale slíbil jsem mamince že tak mluvit nebudu." Ušklíbl se Alex.
Kapitán vrátil trikordér zpátky a následován poručíkem zamířili na místo odkud se Azzum přenesl na Paladina.
"McCoy Paladinovi, dva k přenosu." Klepl kapitán do svého komunikátoru.
"Iane." Ozval se poručík Rodow ještě než se rozložili na atomy.
"Co?"
"Ty mi taky."
Kapitánovy protesty umlčel transportér.


"Je toho moc!" Protestoval poručík Prex mávajíce paddem na kterém byl denní rozkaz pro strojovnu.
Stál v kapitánově pracovně a tvářil se jako bolianský bůh pomsty.
"Obchod je obchod." Odpovídal klidně kapitán McCoy a pohodlně se opřel v křesle.
Předešlý den ráno ukončil on a poručík Rodow obchod s obchodníkem Perlitem který nyní čekal na své lodi až bude dokončen přesun zboží z Paladina.
"Kapitáne, byl jsem zticha když jste Perlitovi nabídl pórovodiče ze zásob, ale když mu teď hodláte dát dvě třetiny našich dilithiových krystalů musím vznést námitku."
"Máme padesát kilotun toho kovu... jak se tomu říká?"
"To je jedno, ale rád bych vás upozornil že až budeme potřebovat dilithium a většinu ho bude mít Perlit tak budeme mít potíže."
Ian se postavil přešel k poručíkovi a nasměroval ho k odchodu.
"No tak poručíku už jste přece zvládl horší." Usmál se kapitán a poplácal šéfinženýra po zádech.
"Já jsem tu zásobovací důstojník a-" Protestoval Prex.
"Jste právě na odchodu." Dokončil kapitán a s úsměvem zavřel dveře. Poručík Prex si něco neslušného pomyslel o svém velícím důstojníkovi a zamířil přes můstek, ignorujíce udivené členy posádky, do trubovýtahu ze kterého právě vystoupil Alex Rodow.
Kapitán se ve své kanceláři rozvalil do židle a chystal se dát si nohy na stůl když se ozvalo ode dveří zapípání.
"Nikdo tu není!" Houkl přes zavřené dveře.
Navzdory kapitánovým protestům se dveře otevřely a do kanceláře vstrčil hlavu poručík Rodow.
"Jak se vede?" Zeptal se sedícího kapitán a za krátko byl v místnosti celý.
"Jediný co nechceš vědět když se ptáš jak se mi vede je jak se mi vede." Zabručel kapitán.
"Chytrej kluk." Ušklíbl se Alex a posadil se na kraj stolu.
"Tak vo co ti de?"
"Já a pár kluků z geologie dáváme dohromady poker, nechceš příjít?"
Poručík postupně začal zatahovat celou posádku která spadala pod jeho pravomoci do svých pravidelných pokerových seancí které byly sice dobré pro morálku, ale smrtelné pro oškubané tedy pro kapitána.
"Nejdřív," Začal kapitán a postavil se. "ukončíme ten obchod s Perlitem pak si zajdu na večeři a trochu se protáhnu v simulátoru, následkem čehož-"
"Budeš spocenej jako vrata vod chlíva," Přerušil ho Alex. "a dáš si sprchu, pak jak tě znám, určitě dostaneš znovu hlad a objevíš se v jídelně. Až budeš nacpanej tak se začneš nudit, to bude tak v deset-"
"A pak se uvidíme kde?" Zeptal se Ian.
"Paluba dvacet místnost 6302." Odpověděl poručík.
"To je příruční sklad!"
"Ale prázdnej!" Řekl poručík a zamířil ke dveřím.
Kapitán se znovu posadil a konečně si dal nohy na stůl.
Jakmile se zavřely dveře za poručíkem Rodowem ozval se znovu zvonek.
"To snad není možný." Zabručel kapitán. "Vstupte."
Do Ianovy kanceláře vešel Sozef a nesla v ruce několik paddů.
"Á komandére, jste jeden z mála lidí které opravdu rád vidím. Co mi nesete?"
Vulkánec natáhl ruku s paddy a kapitán si je od něj vzal.
"Pravidelná hlášení, pane." Řekl komandér.
"Jistě pro změnu trocha obyčejné úředničiny."
Kapitán si vzal první padd a začal ho pomalu procházet.
"Děje se něco, komandére?" Zeptal se kapitán když se jeho druhý důstojník nehýbal z místa.
"Ano, pane. Je tu ještě jeden personální problém."
"No, tak sem s ním." Řekl kapitán, personální problémy se týkaly posádky a o tu šlo kapitánovi především.
"Mezi posádkou laboratoří a strojovny,"
Tedy oddělení spadající pod vědeckého důstojníka a šéfinženýra, pomyslel si kapitán.
"se rozmáhá... řekněme zlozvyk."
"Opravdu? A o co se jedná?" Hrál si Ian na hlupáka. Moc dobře věděl o co jde, Alexovy pokerové seance.
"Poker, kapitáne."
"To nezní moc nebezpečně, Sozefe."
"Možná že se to nebezpečné nezdá, ale podle nařízení Lví armády se jedná o hazard a ten je jako takový na palubách lodí Lví armády během dlouhodobé krize nepřípustný."
"A co očekáváte že s tím udělám?" Zeptal se Ian a postavil se.
"Mám několik návrhů." Řekl Sozef.
"Komandére, posádka se tak zkouší uvolnit a funguje to."
"Hrají o simulátorový čas, kapitáne." Trval na svém komandér.
Zabít Alexe, povzdechl si v duchu Ian.
"Tak dobře máte volnou ruku, ale nepřežeňte to." Kapituloval Ian.
"To nemám v plánu." Řekl komandér a odkráčel.
Ian se ztěžka posadil a klepl do svého komunikátoru.
"McCoy Rodowovi."
"Jo," Ozval se poručík. "co chceš?"
"Máme průser!"


"Vykašli se na Sozefa," Říkal poručík Rodow když s kapitánem rázovali chodbami na poslední setkání s Perlitem na jeho lodi. "stejně nás nemá šanci najít. Na týhle lodi jsou stovky místností a kilometry chodeb."
"Je vidět že máš málo zkušeností s Vulkánci." Povzdechl si Ian.
"No jó já zapomněl, Vulkánec tě vyčuchá všude. Výš co? Rozsypeme po chodbách pepř a čichací sůl."
Kapitán se uchechtl.
"To by mohla bejt sranda."
"Jen si ho představ jak kejchá celou cestu k tobě do kanceláře aby ti pak s uslzenejma očima oznámil že nic nenašel."
Dveře do transportní místnosti se před debatující dvojicí otevřely a Ian s Alexem vstoupili a okamžitě zamířili na transportní plošinu kde už na ně čekali Azzum s poručíkem Prexem.
"A při tom budu mít v šuplíku vyloženej srdcovej flash."
"Ha, moc si fandíš šéfe." Hlesl poručík když kapitán přikazoval obsluze: "Energii!"
Jakmile mihotání transportního paprsku skončilo a všichni čtyři se zhmotnili na Perlitově lodi poručík Rodow pokračoval: "Tvoje nejlepší karty byly čtyři pětky."
"Ahoj!" Ozvalo se za nimi duální zahřímání.
Čtveřice se otočila a jejich zraky spočinuly na Blbovi který se pokusil narvat do společenských šatů které Perlit požadoval jako doplněk ke zboží.
Kalhoty měl Blb zastrčené na opaskem a ušmudlaný a zmuchlaný kabát stěží narvaný na jedné ruce.
"Hledáme Perlita." Řekl kapitán i když nedoufal že by mu negramotný obr rozuměl.
"Ahoj!" Odpověděl Blb a začal se dloubat obouruč v nose.
"Tak třeba tudy." Ukázal poručík Rodow k nejbližším dveřím.
Všichni čtyři vyrazili a nechali Blba za sebou. Obr je chvíli sledoval a pak se otočil a začal se hrabat k nejbližší krabici. Chodba kterou se kapitán a jeho muži vydali vedla rovně a nikde nebyly vidět dveře. Konec chodby se ztrácel v nedohlednu a všude se válely součástky. Každých pár metrů byl ve stěně, podlaze nebo na stropě otevřený panel ze kterého koukaly dráty a poloprůhledné panely s obvody.
"Á, Perlit něco opravuje." Řekl poručík Prex.
"Jak jste na to přišel?" Zeptal se kapitán.
Prex se na něj podíval a jakoby říkal: 'Vlez mi na hrb oficíre'. "Kde myslíte že je?" Zeptal se mimoděk Azzum a prohlížel si panel koukající ze zdi.
"Zeptej se Blba." Odpověděl Alex.
"K popukání." Odsekl S'hykta.
"Tak jdem dál." Rozhodl kapitán a vyrazil dál potemnělou chodbou. Azzum s cvaknutím zastrčil panel do zdi a vyrazil za kapitánem. Ian vedl své podřízené dlouhou chodbou dokud neprocházeli kolem zpola otevřených dveří. Tam se všichni čtyři zastavili.
"Co je?" Ozval se vedle kapitána poručík Rodow. "Jdem dál."
"Zmlkni a poslouchej!" Hlesl kapitán.
Alex pozorně poslouchal a zaslechl něco o čem si domyslel že jde o Perlita.
Obchodník velice neslušně a velice hlasitě z neznámého důvodu sprostě nadával. Nad používanýmy výrazy se zarazil i poručík Rodow který byl z celé lodi nejzběhlejší v takových výrazech.
"Toliko ke slušnému obchodníkovi, co?" Zabručel směrem ke kapitánovi. Ian jen zabručel. Nad slovy která se linula z Perlita by se sloupala i mozaika v chrámu Svaté Sofie.
Všichni čtyři stáli na prahu polootevřených dveří a poslouchali. Nakonec je vyrušil Azzum: "Proč tu takhle stojíte, jdeme se s ním rozloučit ne?"
"Jo, no jasně." Kapitán se rázem probral a protáhl se dveřmi s ostatními v patách.
Ocitli se v zatím nejlépe osvětlené místnosti kterou na Perlitově lodi viděli. Podlaha byla vyrobena ze šedivého kovu a až na několik červenohnědých šmouh byla čistá. Na stěnách byla spousta panelů, ale jen málokterý byl aktivní a i na těch aktivních se toho moc nedělo. "Perlite?" Křikl kapitán přez místnost.
Nechtěl nějak rozčílit obchodníka kdyby on a jeho muži vstoupili někam kde si je Perlit nepřál.
"Perlite?" Zvolal znovu Ian a proud nadávek který pomalu dosahoval vrcholu ustal.
"Blbe, to seš ty?" Ozval se tlumeně obchodníkův hlas.
"Ian McCoy!" Představil se kapitán.
Perlit vykoukl z poza rohu a jeho něčím umazaná tvář se rozzářila. Asi doufal že jeho zákazníci budou chtít znovu navázat obchod.
"Co pro vás mohu udělat, kapitáne McCoyi?" Zeptal se zdvořile Perlit.
"Jenom jsme se s vámi chtěli rozloučit a na něco se zeptat."
Odpověděl zdvořile Ian.
"Ano, jistě, jsem potěšen." Usmál se mile Perlit. "Na co jste se chtěli zeptat?"
"Zajímalo by nás jestli by jste nám neprozradil jestli nemá váš cech někde pevnou základnu rádi bychom s vámi znovu navázali obchodní styky."
Perlitova tvář se trochu zamračila a obchodník odvětil: "Je mi líto, ale pokud nejste vázanýmy partnery cechu tak vám to nesmím zdělit."
"Aha," Odpověděl kapitán i když to tak docela dobře nechápal. "no snad se ještě potkáme."
"Také doufám." Řekl Perlit. "Pokud vám to pomůže, jsem tady u fontány poměrně často tak se snad potkáme."
"Budeme se těšit." Usmíval se kapitán když podával obchodníku Perlitovi ruku.
Netrvalo dlouho a všichni čtyři už stáli na transportní plošině na palubě Paladina. Sotva kapitán sestoupil z plošiny pípnul jeho komunikátor.
"Perlitova loď zamířila warpem od fontány." Ozval se Sozefův hlas když se s ním kapitán spojil.
"Výborně, komandére zadejte kurs do systému Tarrakis warp šest." Přikázal kapitán.
Paluba lodi se nepatrně zachvěla a kapitán zamířil do své kajuty následován poručíkem Rodowem. Prex s Azzumem mířili jako obvykle do strojovny.
"Co bude s tím pokerem dneska?" Zeptal se poručík Rodow když s kapitánem čekali na výtah.
"Sozef je jako pes, vyčuchá nás všude." Řekl kapitán. "Asi bychom měli změnit místo."

"Všude jinde je plno."
Výtah dorazil a kapitán s poručíkem do něj nastoupili.
"Tak se tam zamkneme." Pronesl nevzrušeně kapitán zatímco se výtah rozjížděl.
"Určitě by vyrazil dveře." Zabručel poručík Rodow.
"No to je jedno, až k tomu dojde tak ho někam vodlifruju." Usmál se kapitán.
"No jasně kapitáne. Nezajdeme na panáka?"
"Syntehol mi nejede."
"Máš přece ve stole flašku."
"Jak to víš?" Divil se kapitán.
Poručík se tvářil jako nevinnost sama a odpověděl: "Když si se jednou ztřískal tak jsem se potřebova-"
"Ahá," Svitlo kapitánovi. "když jsme se minulej měsíc vožrali, tak ses potřeboval něčím napravit."
Alex kývnul. Turbovýtah dosáhl svého cíle a oba vystoupili.
"Jo." Přitakal poručík.
"Copak tobě ta tvoje samohonka nechutná?" Zeptal se Ian.
McCoy totiž přehlížel fakt že si poručík Rodow ve své kajutě zřídil destilační kolonu ze které získával skoro sedmdesáti procentní alkohol kterému říkal 'lektvar bohů'. On a jeho přítel byli jediní kteří o existenci této 'tajné zbraně' měli ponětí.
"Minule se mi zkroutily palce u nohou a navíc; všeho moc škodí."
"Když jsem to pil posledně hodinu jsem neviděl."
Alex se zachechtal a zastavil se před dveřmi kapitánovy kajuty. Ian stiskl destičku vedle dveří a přikázal počítači otevřít. Dveře se se zasyčením otevřeli a kapitán s poručíkem vstoupili dovnitř.
"Ty čuně!" zabručel poručík když uviděl nepořádek který panoval v kapitánově kajutě.
"Uklízím!" Usekl kapitán a odkopl stranou něco co vypadalo jako ocelová helma k rytířskému brnění zabalená v tričku.
"A kde?"
"Potřeboval jsem najít něco co bych dal Wynnovi k narozeninám a taky najít místo na pár věcí který jsme vyhandlovali s Perlitem." Řekl kapitán.
Poručík Rodow přešel ke skříni vedle vchodu do ložnice a otevřel ji. V první přhrádce stálo pár skleniček a za nimi lahev s jantarově zbarvenou tekutinou. Odšpuntoval lahev a nalil do dvou sklenic. Vzal je do ruky a kopnutím zavřel skříň.
"Tak nazdar!" Řekl poručík když oba s kapitánem drželi v rukou sklenice.
"Čau." Odpověděl kapitán a oba naráz si zavdali.
Poručík Rodow se za chvíli tvářil jako když se dusí a kapitán jo poplácal po zádech.
"Jemná viď?"
"Jako dynamit, ty vole co to je?" Vyhrkl poručík když se přestal dusit.
"Když ti to řeknu tak mi nebudeš věřit." Usmál se kapitán.
Poručík se posadil do křesla a odložil skleničku na stůl. Kapitán se posadil naproti němu, ale vzápětí vyletěl na nohy s hurónským řevem. "Co vyšiluješ?" Zeptal se překvapeně poručík.
Místo odpovědi mu kapitán ukázal starou dýku jejíž špička byla zbarvená trochou kapitánovy krve.
Poručík na ni chvíli nechápavě koukal a pak mu konečně došlo že ta dýka patří ke kapitánově zbroji. Byla to součást propagandy Lví armády, každý důstojník s hodností kapitána a výš sloužící v armádní skupině Omega měl podobné brnění. Byl to nápad admirála Beckera, ten měl za to že když kapitáni slouží na lodích třídy Paladin mohli by se jako paladinové oblékat. Samozřejmě to všichni velitelé zamítli. Becker si dokázal prosadit jedině to že to brnění budou mít.
"Vydíš, vydíš." Pokýval hlavou poručík a postavil skleničku na stolek. "Nemáš mít v kajutě bordel."
Kapitán ho už neposlouchal, místo toho se držel za zadnici a mířil do své koupelny. Cestou do koupelny sám sobě vynadal.
Poručík vzal dýku a otřel ji, pak přešel do Ianovy ložnice kde byla vedle postele skříň. Tu otevřel a dýku uložil do veliké dřevěné železem pobité truhly.
Pak se jako naschvál šel podívat jak se daří kapitánovi. Našel svého velitele jak se obléká už do nové uniformy.
"Ty s tím nezajdeš za doktorem?" zeptal se poručík.
"A co bych mu asi řekl?" Zeptal se podrážděně kapitán. "Doktore, bodnul jsem si dýku do prdele."
Poručík, jak už bylo jeho zvykem, souhlasil.
"No ten by byl určitě rád, místo léčení zarostlejch nehtů a opruzenin by měl pro změnu pořádnou práci." Řekl poručík.
"Opruzenin?" Nechápal kapitán.
"Jo třeba-" Začal poručík vysvětlovat, ale byl přerušen zapípáním McCoyova komunikátoru.
"Tady McCoy." Odpověděl kapitán klepnutím.
"Komandér Sozef, pane."
"Co se děje?" Zeptal se kapitán.
"Zachytili jsme tísňové volání z neznámého plavidla." Hlásil komandér.
Kapitán zpozorněl.
"Ze signálu se nám toho nepodařilo rozluštit mnoho, ale podle všeho bylo to plavidlo napadeno Ezhity." Pokračoval Vulkánec.
"Rozumím, jsem na cestě." Odpověděl kapitán a vypnul spojení s můstkem.
"Jdi vzbudit Wynna, budeme ho potřebovat!" Přikázal Ian poručíku Rodowovi.
"Vyspává kocovinu." Spíš konstatoval poručík, to už ale kapitán vycházel ze své kajuty.
Rodow ho okamžitě následoval, na nejbližší křižovatce se rozešli, Ian došel k turbovýtahu a zamířil na můstek. Poručík Rodow pokračoval dál chodbou ke kajutě nadporučíka Wynna.
Alex se chvíli pokoušel dozvonit, ale nikdo mu neotvíral. Pak nezbylo nic jiného než použít svůj přístupový kód a dveře otevřít násilím. Pak už stačilo jít po chrápání.
Nadporučík ležel do půl těla svlečený ve své posteli na zádech s rukama rozhozenýma a chrápal.
"Naporučíku!" Alex s ním mírně zatřásl, ale dosáhl jedině toho že Wynn přestal chrápat.
"Vstávej sakra!" Zaklel poručík a zatřásl se spícím silněji.
"Nech mě bejt!" Zabručel nadporučík.
"Máme poplach, musíte na můstek!"
"Ne!" Zaskuhral Wynn. "Jsem mrtvý, mrtvý a dočista mrtvý!"
Alexovi došla trpělivost a popadl ležícího nadporučíka za loket a zvedl ho do sedu.
"Á, jsem mrtvý a v armádě." Naporučík málem spadl z postele, ale nakonec se mu podařilo postavit a obléknout.
Cestou na můstek nalil Alex do nadporučíka Wynna ještě tři hrnky kávy.

"Senzory ukazují jen spoustu radiace z antihmoty." Hlásil poručík Rodow hned jak dorazil s nadporučíkem Wynnem na můstek.
"Za jak dlouho se k nim dostaneme?" Zeptal se kapitán.
"Při současné rychlosti do pěti minut." Odpověděl praporčík Law.
"Jsou tu někde známky po Ezhitských plavidlech?" Otočil se kapitán k taktické stanici.
Nadporučík Wynn jen zavrtěl hlavou a vzápětí toho litoval.
"Takže nic." Zamumlal Ian.
Sotva to kapitán dořekl od vědecké stanice se ozvalo zapípání.
"Co se děje?" Zeptal se kapitán.
"Velký výron radiace z antihmoty." Odpověděl poručík.
"Jak daleko odsud?" Ozval se se svou otázkou komandér Sozef.
"Těžko říct," Odpověděl Alex. "asi světelný rok odsud. Blíž se to určit nedá, ta radiace ruší naše senzory."
"To je dost místa k průzkumu, ne?" Řekl praporčík Law.
"Jo to je, ale mi se pane Lawe budeme navigovat podle signálu." Usadil ho kapitán.
Mladík pokrčil rameny a pokračoval v práci.
Jak se Paladin blížil ke zdroji nouzového signálu na obrazovce se stále zvětšovala dlouhá pokroucená stuha zářící bleděmodrou barvou. "Je to jako kdyby se krvácející zvíře potácelo po palouku." Ozval se do ticha které panovalo na můstku poručík Darril.
Se zvednutými štíty proletěl Paladin pásy rozpadající se antihmoty až dorazil k velikému plavidlu které vypadalo jako ocelová planeta. Na dříve hladkém plášti byla spousta děr, všechny vypadaly jako proražené od disruptorů. Ezhitských disruptorů.
"Nějaké volací znaky?" zeptal se kapitán.
"Nic." Odpověděl po jeho pravici Sozef.
Ian zapnul interkom. "Ošetřovna se okamžitě připraví na příjem raněných!"
Doktor ani nestačil odpovědět a kapitán už interkom vypnul.
"Známky života?" Zeptal se komandér Sozef.
"Ano," Odvětil Alex Rodow. "šedesát pět."
"Ta loď je dost malá pro sedmdesát lidí." Řekl kapitán.
"Přesně," Přitakal Rodow. "kromě těch šedesáti pěti je tam dalších, ee... čtyři tisíce devět set třicet pět těl."
"Kruci!" Zaklel Ian.
"Která pomalu chladnou."

Netrvalo dlouho a na palubu lodi, tedy do lodní nemocnice začaly transportéry přenášet první zachráněné. Jednalo se vesměs o ženy a děti, alespoň v první části posádky záchraněné lodi.
První část posádky tvořilo šedesát lidem podobných tvorů s protáhlými obličeji, bledou pletí a teplou krví ve svých žilách. Jak kolem nich lékařský personál s androidním doktorem v čele pobíhal a ošetřoval jejich zranění nejeden z pracovníků lodní nemocnice si všiml že těch šedesát zachráněných je v příšerném stavu. Nebylo to způsobeno nehodou, někteří z nich byli podviživení a měli mnohá přestálá vnitřní zranění, podle doktora pozůstatky brutálního bytí a nelidského zacházení. Díky svému křehkému zevnějšku a fyzickému stavu vzbuzovali v posádce nemocnice vlnu soucitu.
Zato ta druhá část si, aniž by to kdokoliv tušil, soucit vůbec nezasloužila. Když se zhmotnili transportní důstojník zkameněl hrůzou. Vypadali jako by se teprve nedávno vyvynuli z hadů. Obličeje protáhlé dopředu, žádné rty a hlavně tělo pokryté šupinami k tomuto názoru přímo vybízelo.
V okamžiku kdy lékaři a sestry začali s ošetřováním prvních raněných, a podvyživených, lidí došlo ke konfliktu. Jeden z šupinatých tvorů srazil sestru která ošetřovala asi pětiletou holčičku. Naneštěstí se to doktorovi nepodařilo uklidnit a když jeden z šestice zachráněných vytáhl zbraň aby vystřeli na doktora nastalo hotové peklo.
Bezpečnostní oddíl přivolaný na ošetřovnu už během transportu přeživších byl velice rychle přemožen a šupinatcům se podařilo ošetřovnu ovládnout.

Na můstku o přepadení neměl nikdo ani ponětí, kapitán a jeho muži měli co dělat aby se dostali ze zamořené oblasti včas aby je nesmetla následná vlna z výbuchu antihmoty.
"Kolik máme ještě času?" Zeptal se Ian Sozefa.
"Pravděpodobně došlo k chybě, plavidlo mělo explodovat před deseti sekundami." Odpovídal komandér.
"Jen aby." Hlesl kapitán, vstal a přešel k vědecké stanici.
"Co dělá jejich jádro?" zeptal se Alexe.
"Pořád je nestabilní a co nevidět bouchne."
"Za jak dlouho?" Zeptal se nevraživě kapitán.
"Jak to mám vědět?"
"Ach bože Alexi k čemu tu vlastně si?" Povzdechl si kapitán.
"Beze mě by tu nebyla taková sranda." Odvětil rádoby mile poručík.
"Tak kolik máme času?" Zeptal se znovu kapitán.
"Teď bych to tipnul tak na minutu."
"To si tvrdil i před tím."
"Tak tu loď vyhoď do vzduchu sám ať máš po starostech." Řekl poručík. Kapitán se otočil a rozhlédl se kolem, nikdo jeho a poručíka Rodowa nesledoval. Podíval se znovu na svého přítele ukázal mu velice neslušné gesto a vykročil zpátky ke svému křeslu.
"Komandére, zaměřte transportéry na jádro lodního počítače a přeneste ho na palubu." Nařídil když si sedal.
"K čemu nám bude?" Ozval se za kapitánem nadporučík Wynn na kterého už začínaly působit hektolitry (podle něj) vypité kávy.
"Z počítačového jádra můžeme získat spoustu informací," Odpovídal za kapitána Sozef. "například o tom co se s touto lodí skutečně stalo, informace o rase, další astrometrická data a -"
"A spoustu dalšího." Skočil mu do řeči kapitán.
"Jádro počítače je na palubě." Hlásil komandér.
"Kapitáne," Hlesl praporčík Law a otočil se ke kapitánovi. "a kdy jim to jádro vrátíme?"
"Jak znám kapitána," Odpovídal poručík Rodow. "a že ho znám dobře, asi nikdy, stejně tak jako Glorovi. Že jo kapitáne?"
"Vy jste ale chytrá sebranka." Usmál se Ian.
Sotva kapitán domluvil obrazovku v přední části můstku zaplnila exploze.
"Tak minutu, jo?" Otočil se Ian k vědecké stanici.
"Vše je v rukách páně, milý synu." Odpověděl poručík Rodow.
"No," Zvolal nadšeně kapitán. "podíváme se co dělají naši sice nedobrovolní, ale vážení hosté."
Klepl do komunikátoru a spojil se s ošetřovnou.
"Doktore."
Nic, z reproduktoru vycházelo jen ticho.
"Můstek ošetřovně, doktore ozvěte se." Řekl kapitán.
"Něco se děje?" Zeptal se Alex.
"Doufám že ne." Odpověděl kapitán.
"Podle vnitřních senzorů je všechno v pořádku." Hlásil komandér.
"Tak se tam zajdem podívat." Rozhodl kapitán a vstal. "Nadporučíku máte můstek, Alexi pojď s námi."
Kapitán, komandér Sozef a Alex Rodow za krátko zmizeli v turbovýtahu a mířili do lodní nemocnice.

Kapitán vystoupil z turbovýtahu jako první, byl to tak trochu jeho zlozvyk, všude musel jít první. On a jeho podřízení pochodovali dlouhou chodbou k hlevnímu vchodu do lodní nemocnice.
"Kdo myslíte že to je?" Porušil mlčení které panovalo od odchodu z můstku poručík Rodow.
"Kdo je kdo?" Zeptal se kapitán.
"Ti co máme na ošetřovně."
"Mimozemšťani?" Pokrčil rameny kapitán.
"Ha ha ha."
"Lidi co říkaj ha ha ha nemaj smysl pro humor, nikdy je totiž nenapadne vtipná odpověď."
"Hele! To je moje!" Bránil se poručík, zastavil se před dveřmi a ukázal. "Až po tobě, kapitáne."
Jakmile se dveře otevřely kapitán chvíli zíral dovnitř. V přijímací místnosti ošetřovny ležel na podlaze doktor a nad ním stál tvor který vypadal jako kříženec ještěra s člověkem. V ruce držel fázer a tvářil se poněkud nerozhodně.
I když byl zmatený nad doktorovou reakcí po zásahu fázerem pořád to nebyl nic proti tomu jak se cítil kapitán.
Ian civěl na tuhle scenérii tak dlouho dokud se do jeho hrudníku nezabodl paprsek fázeru a neposlal ho do bezvědomí. Bylo jen kapitánovým štěstím že cizinec neuměl s federální zbraní zacházet. Když se bezvědomý kapitán zhroutil k zemi komandér s poručíkem Rodowem se přitiskli ke stěně po stranách dveří. Vyměnili si tázavé pohledy a Sozef zavolal bezpečnost. Poručík Rodow se sehnul popadl kapitána v podpaží a odtáhl ho do bezpečí. Zcela neslušně ho jako pytel brambor složil ke zdi. Když se komandér Sozef pokoušel nahlédnout do místnosti zahnala ho zpátky útočníkova zuřivá palba. Přibližně v tom okamžiku vrazili do lodní nemocnice bezpečnostní oddíly nadporučíka Wynna. Deset mužů se vyhrnulo z turbovýtahu, druhých dveří nebo se zhmotnilo v záři transportéru.
Syčení fázerů a křik zřejmě rozrušilo útočníka v přijímací místnosti a ten vyrazil vpřed směrem ke dveřím u kterých stáli poručík s komandérem. Jakmlie se jeho ruka objevila ve dveřích poručík Rodow po ní chňapl. Pravačkou stiskl zápěstí a druhou rukou vytrhl fázer. Vzápětí se cizinec zhroutil k zemi díky vulkánskému nervovému stisku.

"Vstávej Iane!" Bručel Alex Rodow a pleskal svého kapitána hřbetem ruky po tváři. "Vstávej pitomče."
"Ahoj mami." Zahuhlal kapitán ještě stále napůl v bezvědomí.
"Nejsem tvoje máma, ale můžu ti dát pusu na čelo!" Zakřenil se poručík.
"Fuj!" Odsekl kapitán a zvedl se do sedu.
Ian se rozhlédl kolem sebe a s úlevou zjistil že všechna lůžka jsou prázdná. Seskočil s postele a protáhl se.
"Kde je?" Zeptal se Ian.
"Kdo?" Nechápal poručík.

"Ten co mě skolil, ty vole."
"Jo, ten. Sozef ho trefil, teď on a ti jeho nohsledi chrápu ve vězení."
"No," Řekl kapitán. "tak se na ně půjdem juknout."
"Kapitáne!" Ozvalo se rozjařeně ode dveří.
McCoy se otočil a spatřil doktora jak k němu s trikordérem v ruce a úsměvem na rtech kráčí.
"Á doktor Mengele je tady." Zašeptal poručík Rodow.
Kapitán se zasmál a pozdravil doktora.
"Tak co doktore bude žít?" Zeptal se Alex.
"No, maximálně šedesát let." Odpověděl android a přejížděl nad kapitánem trikordérem.
"Jak se cítíte, kapitáne?"
"Skvěle!" Odpověděl Ian.
"Taky si myslím." Souhlasil na oko doktor. "Nějakou dobu se vyhýbejte hlavním fázerů a všechno bude zase jako dřív."
"Jo!" Křikl nadšeně poručík Rodow. "Tak dem na návštěvu!"
Kapitán poplácal poručíka po zádech, trochu víc než bylo nutno, a oba vyrazili ke dveřím.
Paluba třicet byla na lodi nejmenší rozlohou, ale jedna z největších svou důležitostí. Deset místností a pár metrů chodeb plnilo funkci jednoho z nejdůležitějších zařízení na palubách federálních lodí; vězení. Na vězeňské palubě byla zaplněná polovina cel. V každé cele seděl, nebo ležel, za silovým polem jeden ze šupinatců kterým se podařilo ovládnout ošetřovnu. Na palubu třicet vedl jeden turbovýtah jeho dveře se otevíraly do místnosti ve které bylo umístěno monitorovací zařízení. Za stanicí seděl momentálně nadporučík Wynn a po jeho levé ruce stál poručík Rodow. Kapitán McCoy stál těsně u silového pole a rozmlouval s tím kdo se zdál být vůdcem šupinatců. "Tak ještě jednou." Říkal kapitán. "Proč jste se proboha pokusili ovládnout lodní nemocnici?"
"Nevěděli jsme že je to vaše nemocnice," Odpovídal cizinec. "když byla naše loď poškozena nečekali jsme že nás někdo zachrání. Mysleli jsme že zemřeme, tak když jsme se objevili u vás, za což vám ještě jednou děkuji, snažili jsme se zajistit si bezpečí podle svého."
"Hmm, to je pochopitelné." Odpověděl pomalu kapitán.
"Teď když znáte naše důvody, propustíte nás?" Zeptal se cizinec.
"No," Začal kapitán. "za prvé; neznám ani vaše jméno-"
"Horn." Přerušil kapitána cizinec.
"A za druhé si vámi ještě nejsme moc jistí."
"Nerozumím."
"Zkrátka ještě nemáme jistotu že se na nás nepokusíte znovu skočit když vás pustíme." Vysvětlil kapitán.
"Pochopitelné," Pokýval hlavou Horn. "pane McCoyi."
Ian se otočil a pokynul Alexovi, oba zamířili do turbovýtahu.
"Tak, co ty na to?" Zeptal se poručík aniž by se výtah rozjel, kapitán si s ním chtěl jen popovídat. "Pane McCoyi."
"Ten chlap před námi něco tají, na to abych věděl tohle nemusím mít doktorát z psychologie." Odpověděl kapitán.
"Seš dobrej, to se ti musí nechat." Zašklebil se Alex.
"Nech si to!" Odsekl kapitán.
"Tak co chceš dělat?" Zeptal se poručík.
"Šupinatce máme v base, tak-"
"Se zeptáme těch druhejch!" Dokončil poručík.
"Seš dobrej, to se ti musí nechat." Usmál se kapitán.
Rex ukázal Ianovi vztyčený prostředníček na pravačce a výtah se rozjel.
"A myslíš že ti něco řeknou?" Zeptal se po chvilce poručík.
"To se uvidí." Pokrčil rameny kapitán.
"Zajímalo by mě co dělaly dva tak odlišné druhy na jedné lodi."
"Co tě zas napadá?" Vyjel na něj McCoy.
"No, jedna půlka je dobře živená, zdravá a vůbec v pohodě."
"Kdežto ta druhá je hladová, utahaná a celkově ve špatném stavu." Dokončil kapitán.
"Myslíš na to samý jako já?" Zeptal se poručík.
"Asi jo," Odvětil kapitán. "taky bych něco snědl."
"Ježíši, jak tebe mohli vzít k Flotile?" Poručík Obrátil oči v sloup.
"No tak fajn. Jídlo teda vynecháme a zeptáme se druhé poloviny." Rezignoval kapitán.
Přesně jak předpověděl kapitán byla druhá polovina zachráněných o něco vstřícnější. Poručík Rodow si ale místo výslechu povídal se sestřičkou s rezavými vlasy a nechal kapitána ať si vyslíchá sám. Ian si povídal s ženou která se mu představila jako Kera.
"Co jste dělali na té poškozené lodi?" Zeptal se znovu kapitán. Na tuto otázku se mu zatím nedostalo odpovědi třebaže ji položil ženě již po třetí.
"Jsem ráda že jste nás zachránili, dlužíme vám své životy." Odpověděla Kera vyhýbavě.
"Ano, není zač." Pokýval hlavou kapitán. "Stále ještě jsem však nedostal odpověď na svou otázku!"
"Proč je to tak důležité?" Zeptala se žena.
"Může nám to mnohé objasnit." Odpověděl kapitán.
"Nesmím o tom mluvit." Osekla žena polohlasně a odešla.
"Počkejte!" Křikl kapitán a vyběhl za ní.
Stihl ji jen tak tak zahlédnout jak mizí v davu svých soukmenovců. Zkoušel na ní ještě promluvit, ale cestu mu zastoupila další, o něco starší žena.
"Nepleťte se do toho!" Rozkázala kapitánovi.
Ian se jí podíval do očí a po chvilce se otočil a vrátil se k poručíku Rodowovi.
Zastihl akorát sestřičku jak se smíchem odcházela a uraženě se tvářícího Alexe. Bez debat ho popadl za ruku a odtáhl k doktorovy do kanceláře.
"Zatímco ty si se můj milý Romeo naparoval před sestrou já jsem došel k poměrně zajímavému zjištění." Vychrlil ze sebe kapitán bez čekání.
"Fakt, nekecej?"
"Už si zkoušel prohlížet to počítačový jádro?" Zeptal se nevrle kapitán.
"Myslíš to který sme šlohli?"
"Dal bych přednost termínu zachránili, ale jak je libo." Mávl rukou kapitán.
"Ještě ne, ale vlítnu na to hned jak dojíme?" Odpověděl poručík.
"My jdeme na jídlo?"
"No jasně jídlo je největší vynález lidstva, nezkusíme ho?"
"Až po vás pane pažravý." Ukázal kapitán ke dveřím z doktorovy kanceláře.
Kapitán se usmál. "Děkuji pane nenažraný."
Avšak ještě než oba důstojníci stačili vyjít z lodní nemocnice ozval se kapitánův komunikátor.
"Jo?!" kapitán vesele plácnul do svého odznaku a čekal na odezvu. Po chvíli ticha se ozval komandér Sozef: "Právě jsem dokončil průzkum zajištěného počítačového jádra."
Poručík Rodow se usmál když Sozef použil slovo 'zajištěné'. Pro Alexe nebyl rozdíl v tom jestli počítačové jádro z cizí lodi zachránili, zajistili nebo jeho slovy šlohli. Zkrátka ho měli a on si měl zase chvíli s čím hrát.
"Skvělá novinka komandére! Jen co se najím tak se za vámi přijdu podívat." Řekl kapitán.
"Budu na vás čekat ve strojovně." Odpověděl Vulkánec a ukončil spojení.
"No nemůžeš říct že se fláká." Ozval se poručík Rodow.
"Užs někdy viděl vulkánce kterej se fláká?" Zeptal se McCoy.
"No jasně," Začal poručík z vesela. "že ne."
Kapitán se zasmál a poplácal poručíka po rameni tak silně že ho málem srazil k zemi.
"Tak jdem na gáblík."

Najedený a spokojený kapitán McCoy seděl ve své pracovně a spolu s poručíkem Rodowem poslouchali Sozefovu přednášku.
Vulkánec stál se založenýma rukama před stolem a poručík Rodow seděl na kraji kapitánovy stolu.
"Nech to!" Štěkl kapitán a vytrhl poručíkovi pozlacený kalamář se kterým si hrál.
"Pokračujte komandére." Pokynul Ian vulkánci a pohledem zpražil Rodowa.
"Jak už jsem vám vysvětlil," Vykládal komandér. "ti Tellah vyvolali vleklou válku s druhou polovinou obývající jejich svět která si říká Dirlah. Když se jim podařilo Dirlah porazit, podrobili si je."
"Podrobili?" Ozval se poručík Rodow.
"Podle tvého: zotročili." Řekl kapitán.
"Ano," Pokračoval vulkánec. "když se jim podařilo je zcela ovládnout začali s obnovou svého světa."
"Jen to?" Zeptal se Alex a znovu si začal hrát s kalamářem.
"Ne zcela, během obnovy začali kosmický program který se jim podařilo dokončit velice rychle."
"Za jak dlouho?" Zeptal se kapitán.
"Během dvou let, dosáhli kolonizace jedné ze dvou přirozených oběžnic svého domovského světa." Odvětil vulkánec.
Rodow obdivně hvízdl.
"To je úctyhodné." Pravil kapitán.
"Neřekl bych pane, technologie pro začátek vesmírných letů měli Tellah již několik desítek let."
"Opravte mě jestli se pletu," Usmál se Ian. "ale neříkal jste že do vesmíru vyletěli teprve v okamžiku kdy porazili Dirlah?"
"Ano je tomu tak," Řekl vulkánec. "zdá se že jen čekali na tu správnou chvíli."
"Je to jednoduchý Iane," Ozval se poručík. "aby mohli do vesmíru potřebovali se zbavit svých nepřátel. Tedy Dirlah."
"Proč?" Zeptal se kapitán.
Poručík se chystal odpovědět, ale nakonec zjistil že nemá co namítnout.
"Proto že mohli." Ozval se Sozef místo Alexe.
"Jak to myslíte?"
"Je to tak jak říká komandér, Iane." Poručík se postavil a přešel k Sozefovi. "Je to taková vada mocných, proč je držet jako příživníky když z nich můžem udělat naší dělnickou třídu. Nebo otroky."
"Otroky!" Odfrkl kapitán a vstal.
Přešel k replikátoru a nechal si zreplikovat čaj.
"S tím bychom mohli něco udělat, ne?" Otočil se Ian na Sozefa.
"Obávám se že nikoliv." Odpověděl vulkánec.
"Proč ne?" Zeptal se překvapeně poručík Rodow.
"Tellah a Dirlah žijí na stejné planetě celou svou evoluci a přerušení jejich přirozeného vývoje by bylo porušení primární směrnice." Sozef se tvářil že se mu tato odpověď nijak nelíbí. "Už od objevu warpu?" Zeptal se kapitán a usrkl čaj.
"Ano," Přikývl vulkánec. "tak tomu je již sto dvacet let."
"A kdo se to dozví?" Křikl poručík Rodow. "Chci říct; nemůžeme pomoci všem otrokům na jejich planetě, ale můžeme něco udělat pro tuhle skupinu."
Sozef se podíval na kapitána a lehce zvedl obočí. Vyjádřil tak po vulkánsku něco jako překvapení, rozčarování a nerozhodnost zároveň. "Dobrý nápad, Alexi." Přitakal kapitán. "Ale má háček."
"Ano?"
"Poručíku," Ujal se slova vulkánec. "vy stejně tak jako my jste důstojník flotily a složil jste přísahu-"
"Ale no ták." Skočil mu do řeči Rodow.
"Co se komandér Sozef snaží říct," Pravil kapitán. "je že když pomůžeme lidem které máme na palubě, porušíme tak zákony podle kterých jsme se rozhodli žít. Bylo by to -"
"Iane!" Ozval se rázným hlasem poručík a zahleděl se svému příteli do očí.
"Hm." Otočil se na něj McCoy.
"Víš co ti chci říct?" Zeptal se nasupeně Rodow.
"Ano." Odtušil kapitán.
"To jsem rád."
"Ať tak či tak nemůžeme s tím nic udělat." Pokračoval Ian.
"Takže?" Zabručel poručík.
"Pustíme Horna a jeho pohůnky z vězení a kontaktujeme nejbližší loď z jejich světa." Pokrčil rameny kapitán.
"Znovu připneš těm ženám a dětem okovy na ruce?" Ozval se jízlivě poručík.
"Není na výběr poručíku." Řekl Sozef.
"Ale je," Odsekl Alex. "vždycky je na výběr."
Kapitán McCoy něco zabručel a pak rozkázal: "Vraťte se na svá místa, zítra ráno je pustíme z basy."
Sozef po vulkánsku přikývl a odešel z kapitánovy pracovny.
"Iane-" Začal poručík, ale kapitán ho přerušil.
"Ticho! Asi vím co chceš říct, a rád bych tě upozornil že ti to nepomůže."
"Zasloužil bys dostat přes hubu!" Sykl poručík.
"Taky si myslím kamaráde." Kývnul souhlasně kapitán.
"Asi se pudu ožrat!" Rodow se otočil a vystřelil ze dveří.

Jedno z Paladinových skladišť bylo na rozkaz kapitána McCoye vyklizeno a upraveno jako dočasná ubikace pro šedesát Dirlah. Ti se tam ke značné nevoli celé posádky začali přesouvat pod dohledem Tellah hned druhý den. Bezpečnostní důstojníci hlídali pod dohledem nadporučíka Wynna skupinu pětašedesáti cizinců a jen čekali kdy některý z Hornových otrokářů udělá chybu.
Nálada otroků spadla hluboko pod bod mrazu v okamžiku kdy se ve dveřích ošetřovny objevil Horn v doprovodu federačních strážců. Vrátili se zpátky do své živoucí noční můry a opět byli uvrženi po poddajné apatie svého otroctví. A otrokáři se znovu začali naparovat a chovat se ke svému 'majetku' jako k dobytku. Navzdory kapitánovu nařízení o nezasahování nebylo Hornovým mužům dovoleno nosit zbraně. Dokonce museli dodržovat základní lidská práva. Samozřejmě Horn protestoval, argumentoval slovy že Drilah nejsou nic jiného než dobytek. Ve svých názorech se rychle umírnil když mu kapitán McCoy nabídl že ho vrátí do cely.
Takže každý Dirlah dostal svou postel a pod dohledem Wynnových stráží tři jídla denně. I přez veškerou snahu se jejich nálada nezlepšila. Špatná nálada otroků se odrážela i na posádce Paladina.
Důstojníci na lodi byli dobře vycvičení, ale když museli na vlastní oči sledovat jak se porušují pravidla podle kteých je učili žít, výcvik pomalu ale jistě odcházel a zůstával jen vztek a bezmoc hluboko pod povrchem.
Tato situace nechávala chladnými snad jen vulkánce.
Ani tvůrce tohoto plánu, kapitána McCoye nenechaly chladným dění mezi Tellah Dirlah.
Ian se opíral o biolůžko na ošetřovně a sledoval jak zdravotnický personál ošetřuje poslední z Dirlah. Vedle něj stál doktor a v ruce si pohrával s trikordérem.
"Tak." Ozval se doktor.
"Co?"
"Poslouchal jste mě vůbec kapitáne?" Zeptal doktor.
"No ani ne." Přiznal kapitán. "Vy jste něco říkal?"
"Obvyklé řeči kapitáne, jako zdravotní stav našich zachráněných a podobné plky." Naštvaně odpověděl doktor.
"Aha tak mi to pro jistotu opakujte." Vyzval ho kapitán.
Doktor se zatvářil naštvaně ale pak začal povídat: "Když jsem přijali zachráněné otroky do naší péče zjistili jsme u nich podvížvu, neléčená zranění, tržné rány a spoustu dalších menších lehčích nebo přechozených zranění. Pak jsem ale provedl rozbor krve u jednoho děvčátka jehož matka si stěžovala že nic nejí. Nechuť mi nepřišla nic divného vzhledem k jejich stavu, jakmile jsem však dokončil krevní test zjistil jsem že se v krvi toho dítěte nachází cizí látky."
"A ty tam nemají být?" Zeptal se Ian.
"Ne, kapitáne." Odpovídal doktor. "Ty tam opravdu nemají být. Tak jsem se o to zajímal podrobněji a došel jsem k závěru že to dítě bylo vystaveno bioeugenickému testu."
Kapitán ztuhl při slově 'test'.
"Dělají na nich pokusy?" Procedil mezi zuby.
"Ano, neměl jsem možnost prohlédnout ostatní, ale vsadím své obvody na to že výsledek bude stejný." Odpověděl doktor.
"Dělají pokusy na ženách a dětech?" kapitán tomu stále ještě nechtěl věřit. Jak by mohla vyspělá civilizace klesnout tak hluboko? Jak může inteligentní druh dělat pokusy na vnímajících bytostech?
Stejně snadno jako může ty vnímající bytosti považovat za majetek, ty pitomče.
"Ne kapitáne, jen na dětech."
Po těchto doktorových slovech kapitán zrudl v obličeji a pocítil nával příšerného vzteku.
Podíval se na androida a zamířil z ošetřovny do skladiště kde byli ubytováni Dirlah a Tellah. Čím byl skladišti blíž tím víc viděl na chodbách stráží s fázery. Nakonec asi po dvou minutách dorazil udýchaný a naštvaný před dveře skladiště a tam narazil na nadporučíka Wynna.
"Kapitáne." Kývnul mu nadporučík na pozdrav.
Ian ho ignoroval a otevřel dveře.
Pohledem přeletěl místnost s šedesáti lůžky a hledal Horna. Toho našel jak se s dalším otrokářem vybavuje v rohu a je z povzdálí pozorován dvojicí bepečnostních důstojníků.
Bez váhání k němu přistoupil a usmál se.
"Máte se dobře?" Zeptal se klidným hlasem.
Horn se na něj otočil a podíval se na něj jako na kus masa ve výkladní skříni.
"Potřebujete něco McCoyi?" Zeptal se jedovatě.
"Vlastně ano," Kapitán už měl kousek k tomu aby Horna praštil. "mám na vás otázku; jak se daří vašemu bioeugenickému programu?"
Druhý muž se kterým Horn mluvil než přišel Ian usoudil že je lepší tohle nechat na veliteli a odešel.
Podle výrazu v Hornově obličeji bylo jasné že ví o co kapitánovi jde. Jedovatě se usmál a pravil:
"Bylo mu fajn než jste nás zachránili."
Kapitán už se neudržel, popadl ho pod krkem a přirazil ke zdi. V tu ránu za ním stáli dva Hornovi muži s rukama sevřenýma v pěst. A za těmi muži pro změnu stáli bezpečnostní důstojníci a nadporučík Wynn s fázery pozvednutými a připravenými k palbě. "Ty hajzle," Zasyčel kapitán nebezpečně tichým tónem, o kterém by Hornovi mohl poručík Rodow prozradit že v tuhle chvíli je lepší klidit se Ianovi z cesty. "děláte pokusy na dětech!"
Horn vztáhl své ruce ke kapitánově a snažil se ji sundat ze svého krku.
"Ale kapitáne, kam se podělo vaše nařízení o nevměšování?"
"K čertu s tebou!" Odsekl kapitána a Horna pustil.
Tellah se jen usmál a podíval se na své muže kteří stáli za kapitánem. Ti se, jako na telepatický příkaz, otočili a odešli. "Pane Wynne!" Řekl rázně kapitán aniž by se podíval jestli za ním nadporučík stojí. "Zavřete pana Horna a jeho muže do vězení!"
"Ano pane!" Odpověděl Wynn
"Porušíte své zákony?" Zeptal se klidně Horn.
"Ne," Otočil se na něj McCoy. "změnil jsem názor. A proste své bohy abych to neudělal ještě jednou." S těmi slovy kapitán odešel.
Horn pochopil, věděl moc dobře že je v jeho moci všechny Dirlah osvobodit a jako zachráněné předat pouze Tellah.

Poručík Rodow si nasadil druhou boxerskou rukavici a otočil se na svého soupeře, nebezpečně vypadajícího romulana, stojícího v druhém koutě ringu. Romulan stál nehnutě a sledoval poručíka. Kousek od ringu na hranici světla a tmy stál muž v obleku ringového rozhodčí a sledoval oba soupeře.
Alex už před dlouhou dobou zjistil že když má vztek a nenajde se pro něj přirozený ventil musí se vybít rychle někde jinde. Jakmile by to totiž neudělal nejspíš by vybuchl v tu nejnepříhodnějších chvíli na tom nejnevhodnějším místě. Tak se před pár lety dostal do potyčky se svým nadřízeným a skončil ve vězení.
Ozval se gong a romulan se dal do pohybu zároveň s poručíkem. Oba se setkali uprostřed ringu a počkali dokud se k nim nedostane rozhodčí. "Pravidla oba znáte?" Zeptal se rozhodčí automaticky jako člověk který tuhle frázi opakuje už dlouho.
Soupeři přikývli a rozhodčí ustoupil.
Boj začal, romulan byl rychlý a kroužil kolem Alexe. Ten nebyl tak hbitý, ale byl mnohem víc motivován. Chtěl se vybít než půjde do služby aby pak nemusel znovu praštit Iana. Znenadání se romulan přiblížil a udeřil. Alex měl pocit jako by ho do obličeje udeřilo desetikilové bourací kladivo. Pak přišly v rychlém sledu další dvě rány a teprve po nich se začal Rodow krýt. Romulan do něj bušil jak beranidlo a Alex měl chvílemi pocit že ho další rána srazí v bezvědomí k zemi.
Neměl jsem ho udělat tak silného! Napomínal se v duchu.
Na krátkou chvíli, aby nabral sílu na další úder, se romulan stáhl a poskytl tak Alexovi dostatek času na to aby přešel z obrany do útoku. Alex se v pravidlech Boxu moc dobře nevyznal a nevěděl jestli jsou jeho údery povolené, ale s jistotou věděl že budou fungovat. Levý hák zrazil ušatcovu hlavu stranou a pravý ji vrátil na původní místo. Romulan zaútočil levačkou na Alexovu hlavu a ten se ráně nestačil vyhnout a skončil s rozbitým nosem na podlaze ringu. Opíral se o lokty a civěl před sebe. V tu ránu nad ním stál rozhodčí a odpočítával.
Při pětce se Rodow zvednul a čelil dalšímu zuřivému útoku protivníka. Romulan ho zasypával údery zleva i zprava a bylo jen dílem náhody že se Alex stačil krýt. Pak se ale v jeho krytu našla skulinka kterou se podařilo romulanovi využít a vrazit poručíkovi svou pěst do čelisti. Když Alexův kryt povolil a další rána ho dorazila.
Ležel na zádech a poslouchal jak rozhodčí odpočítává: "...osm, devět, deset!"
Rozhodčí zvedl romulanovu pravačku a prohlásil ho za vítěze, pak přešel k Alexovi, popleskal ho po tváři a pomohl mu na nohy.
"Počítači ukonči program." Nařídil Alex s rozbitým nosem.
Ring, rozhodčí, romulan a všechno ostatní ze rozplynulo a Rodow stál v šortkách v prázdném simulátoru. Protože už neměl na rukou rukavice sáhl si na nos, tekla z něj spousta krve a podle toho jak bolel musel být zlomený.
Poručík začal přemýšlet co mu na to asi řekne doktor pokud se půjde na ošetřovnu dát do kupy.
A v tu ránu mu blesklo hlavou jak své dušičce ulevit ještě víc. "Počítači!" Rozkázal a krev z nosu mu tekla do úst. "Vytvoř boxerský ring, bez soupeřů."
Počítač zatrilkoval a prostor kolem Alexe se zavlnil. Znovu stál v ringu a u nohou mu ležely rukavice.
"Počítači, vytvoř novou postavu."
"Zadejte parametry." Požadoval počítač.
"Fyzické parametry, podle kapitána McCoye. A aktivuj osobnostní podprogramy podle psychologického profilu." Nařídil poručík.
Před poručíkem se objevila postava holografického kapitána McCoye.
"Čau Iane." Zavrčel Rodow naštvaně.
"No nazdar!" Odpověděl hologram po McCoyovsku.
"Nasaď si rukavice prcku!"
"Chceš se prát frajere?"
McCoy si nandal rukavice a zaujal postoj zápasníka.
"Ding, ding." Imitoval Rodow a zaútočil.
Jeho pravý hák zasáhl nepřipraveného kapitána do čelisti a srazil mu hlavu stranou. Další rána a hologramu se podlomila kolena. Alex se stáhl a nechal svého soka vydechnout. Ian se sebral a zaútočil. Rána přímo do nosu srazila Alexe na podlahu a ten se chytil v bolesti za nos a nařídil počítači ukončit program.
Asi minutu ležel na podlaze a pak se toporně zvedl a vyrazil na ošetřovnu.
Cestou se snažil vyhýbat členům posádky aby si o něm nemysleli že někoho zmlátil. Nebo respektive že někdo zmlátil jeho.
Nepozorovaně dorazil na ošetřovnu a našel si doktora.
"Kdo vám co udělal?" To byla androidova reakce na Rodowova zranění. "Upadl jsem." Zkusil lhát Alex.
"Ano, to jistě, na něčí pěst!"
Rodow pokrčil rameny a dostal od doktora injekci proti bolesti. Než se stačil zeptat na co byla tak mu android trhnul nosem a zlomené kosti narovnal.
"Neříkal jsem vám již několikrát že si máte na holopalubě nechat zapnuté bezpečnostní protokoly?"
"Asi jo." Zabručel poručík.
"Jistě že jsem to říkal, ale vy mě vůbec neposloucháte." Doktor si trikordérem zkontroloval svou práci a vzal do ruky kožní regenerátor. "Doktore co dělám na holopalubě a jak to je snad moje věc, ne?"
Zeptal se poručík.
"Pokud si při tom neublížíte tak ano." Odvětil klidně android. "Ale jestliže přijdete na ošetřovnu a vypadáte jako když vás převálcuje Borgská krychle pak se starat musím."
"Když myslíte."
"Co mám podle vás napsat do hlášení?" Doktor položil regenerátor vedle poručíka na biolůžko a znovu vzal do ruky trikordér.
"Do hlášení?" Nechápavě se na něj podíval Alex.
"Ano do hlášení. Do toho které budu zítra ráno dávat kapitánovi na stůl." Řekl doktor.
"Já si to tím volem nějak vyřídím." Zabručel si Rodow pro sebe.
"Co prosím?"
"To nebylo na vás."
"Aha, jste v pořádku." Řekl doktor. "Vyhýbejte se boxerům a jestli vás to začne bolet tak máte smůlu, reklamace neberu. Teď jděte mám ještě práci."
Alex se zvedl z biolůžka a když procházel dveřmi utrousil na doktorovu adresu: "Jo musíš si vyleštit pleš."
"Já to slyšel!" Křikl za ním lékař.
"Bylo to dost nahlas!"

Zatímco poručík Rodow mlátil do hologramu kapitána McCoye ten skutečný seděl ve své kajutě za pracovním stolem a četl text který pomalu běžel na monitoru stolního počítače. Byla to charta federace a Ian ji četl už po třetí, stále se snažil nalézt nějaké východisko pro Dirlah a vlastně i pro sebe. Několikaset stránkový text nebyl schopen nabídnout kapitánovi východisko ze otrokářské situace, na jednu stranu byla charta zárukou lidských práv pro každého žijícího tvora ve Federaci, ale na stranu druhou byla charta slepá a hluchá proti potřebám a právům tvorů žijících mimo federaci. Až na pár vyjímek listina neuznávala možnou existenci a jeho ochranu inteligentního života mimo území (nebo časovou rovinu) Federace. Díky základní směrnici a této chartě by byl každý kapitán v McCoyově situaci bezmocný. Ovšem ne každý kapitán je stejného ražení jako McCoy, tedy tvrdohlavý když si něco umane a všehoschopný k dosáhnutí svého cíle. Takových lidí kteří byli ochotní porušit rozkazy a nařízení bylo kdysi ve flotile spousta, ale kruté války s Dominiem, Borgy a Huredy všechno změnily. Ti kapitáni byli až na pár vyjímek mrtví, nebo natolik poznamenaní hrůznými zážitky že se rozhodli dodržovat předpisy a vrátit svůj život do původník kolejí, tedy do časů kdy si mohli dělat co chtěli. Picard, Janewayová, Riker, Assante, Veluss, Sisko a Kim, byli jedni těch kteří zůstali, nebo se snažili zůstat beze změn. Picard s Janewayovou byli admirálové a museli dávat příklady ostatním, Riker je tvrdohlavý asi jako McCoy, Assante a Veluss jsou federační hrdinové a Sisko s Kimem jsou mrtví. Během tohohle uvažování došel kapitán k závěru že vzniklou situaci vyřeší jedině tehdy když se z něj stane admirál, hrdina nebo mrtvola. Mohl sice udělat to co by na jeho místě udělal kapitán Riker, tedy stát si pevně na svém a nechat ostatní ať si to vyřídí po svém. Tenhle postup ale Rikerovy málokdy vyšel, většinou tvrdě narazil. No a co? zeptal se McCoy sám sebe. Tady mi nikdo nebude nadávat když pomůžu šedesáti otrokům. Nikdo kromě mě samého a Sozefa.
Poruším zákony podle kterých jsem se zavázal žít a budu s tímto vědomím muset žít až do konce svých dnů.
A jak těžké pro mě bude porušení dalšího nařízení?
Bude to jako tohle rozhodování? Nebo půjdu, najdu si nějakou zaostalou planetu a rozdám domorodcům fázery?
Mám vůbec právo rozhodovat o osudu těch lidí?
Po chvíli přemýšlení napadla Iana jediná odpověď: Ne!
Nemáš právo rozhodnout o jejich osudu, musíš dělat to co ti říká zákon nebo skončíš až na dně. Dělej to co máš ať je to jakkoli odporné a strašné. V tomhle případě, Iane, hochu nemáš na výběr. Je jen jedna možnost!
Když kapitán s touhle myšlenkou uléhal napadlo ho jak tuhle zprávu přijme Alex.
Nejspíš mi zase dá přes hubu. Připoměl si kapitán a usnul. Druhý den ráno se Ianovi nechtělo ani trochu vstávat a tak z pravomoci kapitána předal velení lodi nadporučíku Wynnovi jelikož Sozef neměl službu a spal dál. Uráčil se vstávat asi ve dvanáct hodin.

Zatímco kapitán ve své kajutě spal, na můstku přecházel poručík Rodow z místa na místo a nervózně brblal.
"Kde se ten otrava sakra fláká?"
"Předpokládám," Vložil se do Alexovy samomluvy nadporučík Wynn z kapitáneského křesla. "že mluvíte o kapitánovi."
"Jistěže." Odsekl poručík. "Chtěl jsem si s naším statečným kapitánem o něčem promluvit."
"Je to kapitán a jako takový může řídit tuhle loď odkud chce, poručíku." Řekl klidně Wynn.
"Je to blbec!" Vyštěkl Alex.
Díky bohu nebylo na můstku moc lidí kteří by mohli hodnotit poručíkův názor. Celkem tu byli čtyři muži a jedna žena. Betazoidská praporčice u kormidla poručíkovy výlevy ignorovala, zástupce komunikačního důstojníka celou scénu pozoroval nezaujatě a praporčík Gon u nástěnného panelu pracoval na nějaké warp analýze.
"Vážně?" Zeptal se Wynn.
"No to si piš!" Rodowovi konečně došla trpělivost.
"Ale co já vím jsem jenom bezpečnostní důstojník." Wynn pokrčil rameny a zvednul se z křesla. Přešel pak ke stanici vědeckého důstojníka kde momentálně stál Rodow.
"A jako takový vám radím; mlčet! Nebo bych vás mohl vsadit do vězení." Wynn vykouzlil na své tváři nebezpečně milý úsměv a zatlačil Rodowa na jeho místo do křesla. Pak se na patě otočil a vrátil se na své místo.
"Stejně je to idiot." Zabručel Alex.
"Ticho jednotlivci i kolektivy!" Křikl nadporučík Wynn.
Alex na chvíli obrátil pozornost ke svému panelu a začal pracovat na nějaké analýze.

Po chvilce se ozval nadporučík Wynn: "Proč vlastně chcete s kapitánem mluvit?"
Alex ho buď neslyšel nebo ignoroval proto se Wynn ozval znovu: "Poručíku?!"
"Jo? Co?" Alex konečně zvedl hlavu od počítače a podíval na nadporučíka.
"Proč vlastně chcete s kapitánem mluvit?" Zeptal se znovu Wynn.
"Mám s ním nějaké nevyřízené účty." Odvětil poručík.
"Ahá tak to jste nám toho vysvětlil hodně."
"Jde o nějaké věci které se týkají otroků." Vysvětlil podrobněji Alex.
"Takže nejsem sám." Ozval se k Alexovu překvapení Wynn.
Rodow se zvednul a přešel kolem taktické stanice ke křeslu pro kapitána.
"Myslíte to vážně?"
"Smrtelně vážně, poručíku." Přitakal Wynn. "Podle mého názoru je něco jako otroctví pro civilizaci v kosmickém věku nepřípustné a hlavně nelogické. Proč by si měl někdo přivlastňovat něčí život a používat ho k vlastnímu obohacování když existuje spousta technologií které tohle dokážou za kratší čas, efektivněji a levněji."
"Jo! A taky je to zhovadilost, kterou náš kapitán srdnatě podporuje a mává při tom základní směrnicí."
Wynn pokrčil rameny a pravil: "On má v podstatě pravdu. Když to uděláme tak porušíme zákony na které jsme přísahali."
"A kdo se to dozví?" Zeptal se polohlasně Alex.
"Mi to budeme vědět a to stačí, a jestli... a až se vrátíme do našeho času tak to buď budeme schovávat nebo skončíme v base. Z téhle situace není východisko, a já se nedivím kapitánovi že se chce těch lidí co nejdříve zbavit." Odpověděl nadporučík.
"Čím dřív Dirlah odejdou z lodi tím dřív se vše vrátí zpátky do normálních kolejí." Kývnul Alex.
"A tím dříve se všechny kapitánovy problémy vyřeší a vy už ho nebudete chtít zabít."
"A to sem někdy chtěl?" Zeptal se Rodow.
"A ne snad? Já bych to teda udělal, být na vašem místě." Řekl nadporučík Wynn.
"No,..."
"Nesnažte se mi tu něco namluvit poručíku, já moc dobře vidím jaký máte vy a kapitán mezi sebou vztah. Kdyby to bylo na mě tak bych si kapitána chytil a dal mu jednu do zubů."
"To je názor bezpečnostního důstojníka?" Divil se Rodow.
"Ne to je názor obyčejného muže s trochou selského rozumu."
"Hmm, taky mi to přijde jako dobrý nápad-"
"Ale?"
"Vy jako muž se selským rozumem jsem se mnou za jedno, ale jako hlavní bezpečnostní důstojník zodpovědný za bezpečnost posádky a kapitána jste připraven mi kdykoliv ustřelit zadek jakmile se kapitána jen dotknu."
Wynn se usmál. "Tak jste to přece pochopil."
Alex pochopil ale nijak nadšený nebyl. Otázka otroků mu ležela v hlavě stejně jako ostatním členům posádky se zdravým rozumem nebo nešpičatýma ušima.
Pomalu se blížila dvanáctá hodina a poručíkova netrpělivost stoupala geometrickou řadou.
Když se konečně kapitán dostavil na můstek, Rodow skoro přeskočil svůj panel jen aby se postavil kapitánovi tváří v tvář.
"Jak se vede?" Zeptal se zaraženě kapitán.
"Výborně, mohl bych s tebou mluvit?"
"A brání ti v tom někdo?" Zeptal se Ian a ukázal ke své kanceláři. "Hezky tady ať to všichni slyší."
Ian se posadil do svého křesla které nadporučík uvolnil a přijal od něj pravidelné hlášení.
"Něco si chtěl ne?" Otočil se na poručíka Rodowa když dočetl první stránku paddu.
"Jo! Rád bych si s tebou promluvil o Dirlah."
"Hmm, tak mluv." Pravil kapitán a pokračoval ve čtení.
"Proč jim nepomůžeme?"
Kapitán s nad jednoduchostí a přímostí této otázky zrazil, odložil padd na opěrku a podíval se na Alexe.
"Myslel jsem že jsi u flotily dost dlouho na to aby ti to bylo jasný."
"Ale jistě, je mi jasný proč to nemůžeme udělat, ale neni mi jasný proč to neuděláš ty. Koneckonců jsi kapitán a tady není ani jeden admirál kterýmu by ses musel zodpovídat. Takže máš volno."
"Alexi ono to není to tak snadný jak si myslíš. I když tu není žádná vyšší autorita které bych se musel zodpovídat."
"A v čem je problém!" Vykřikl Rodow.
"Víc nahlas, Alexi ve strojovně tě neslyšeli."
"Ale na to seru!"
Ian se postavil a podíval se vědeckému důstojníkovi do očí.
"Radši se uklidni."
"Nechci se uklidnit líbí se mi bejt rozčílenej. Tak co mi řekneš?"
"Jako kapitán ti to nemusím vysvětlovat, ale jako příteli ti to řeknu. Když jim pomůžeme tak jednak porušíme zákony podél kterých jsme se zavázali žít..." Kaptán ignoroval poručíkovo pohrdavé odfrknutí a pokračoval. "A za druhé by tím mohla začít dlouhá linie porušování základní směrnice."
"Di se bodnout, tyhle kecy zkoušej na nějakýho praporčíka a ne na mě."
"Po prvé je to snadný, po druhý ještě snažší a pak už se o to nebudeme vůbec muset starat."
Poručík Rodow zmlknul a chvíli přemýšlel. Napadlo ho jak by to asi dopadlo kdyby se jeho přítel opravdu rozhodl porušit základní směrnici.
"Jo, tak by to dopadlo kdybys na to byl sám jenže ty nejsi. Máš celou loď na to aby ti v něčem takovým bránila." Řekl poručík.
"Ale já jsem tu kapitán a co řeknu to platí." Ušklíbl se Ian.
"Hele, mi, nebo aspoň já, tě nenechám sejít z cesty." Nabídl se poručík Rodow.
"Zní to sice moc hezky, ale praxe je trochu jiná."
"Ne, není, ale ty to nechceš vidět."
"Co nechci vidět?" Zeptal se Ian.
"Můžeme těm lidem pomoct a ty se k nim obracíš zády! Si jediný člověk který má možnosti a moc těm ubožákům pomoci."
Kapitána přestával tenhle Alexův náladový rozhovor bavit a tak se posadil a snažil se ho ignorovat.
"Otázka by neměla znít jestli mám prostředky, ale jestli mám právo."
Poručík Rodow rozhodil rukama a obrátil oči v sloup.
"Ty si holt furt stejnej idiot, nikdy se nezměníš."
"Radši se kroť nebo budeš mít problémy."
"Na to ti kašlu! Nejsem sám kdo si tohle myslí."
Ian se podíval na svého přítele a s lehkým úsměvem pravil: "Jo, jsem jeden z nich."
"Tak mi proboha pomoz!"
"Rád bych ale nemůžu, říkám ti to snad už po desáté."
Alex popadl opěrku kapitánova křesla a otočil si ho trhnutím k sobě. Pak se opřel i o druhou opěrku takže teď měl obličej ve stejné rovině jako kapitán.
"A já ti už po desáté říkám že můžeš a že ti pomůžeme!"
"Pomoct mi nemůžeš protože se k ničemu nechystám."
"Ježíši kriste! Jak může bejt dospělej chlap tak neuvěřitelně pitomej?" Křikl Alex a odtáhl se od kapitána.
Kapitán se místo odpovědi postavil a prstem dloubl do Alexe.
"A jak může bej někdo tak blízko porušení subordinace?"
"Chceš porušení subordinace?" Křikl poručík. "Tak tady ho máš!" V tu ránu srazil kapitána na kolena silný pravý hák od poručíka Rodowa. Tomu se vzápětí na pravačku pověsil nadporučík Wynn.
Kapitán se zvedl z podlahy a hřbetem ruky si otřel pramínek krve.
"Ty pitomče!" Zamumlal kapitán. "Co to děláš?"
"Nedělám nic, ještě jsem ani nezačal." Odsekl Rodow.
"Udělal jste toho až dost." Řekl Wynn.
"Nadporučíku Wynne," Začal kapitán formálně. "eskortujte poručíka Rodowa do lodního vězení!"
"Ano pane!" Wynn odstrkal poručíka Rodowa k nejbližšímu turbovýtahu a vzápětí zmizeli do útrob lodi.
Ian se ztěžka posadil do svého křesla, mnul si čelist a přemýšlel. Alex měl v podstatě pravdu, ale jeho jednání bylo to nejnemožnější jaké od něj kdy za celou svou kariéru zažil.
"Praporčíku!" Otočil se kapitán ke stanici pilota. "Zadejte kurz na poslední známé souřadnice z databáze otrokářské lodi."
"Ano kapitáne!" Přitakala dívka.
Paladin se bez dalších okolků propadl do subprostoru a vysokým warpem se řítil na místo asi tři světelné roky od místa kde zachránili Dirlah a Tellah.

Nadporučík Wynn vstrčil naštvaného Alexe do vězeňské cely a zapnul za ním silové pole.
"Do prdele práce!" Zavstekal se Alex a plácnul sebou na pryčnu.
"Jo to je," Wynn si založil ruce na prsou a sledoval poručíka. "ale to co jste udělal nebylo řešení."
"Aha, takže nedělat nic by bylo snažší?"
"To jsem neřekl, ale to že uzemníte kapitána lodi na které sloužíte nijak těl o které vám jde nepomůže."
Rodow se ušklíbl a zeptal se: "Tak kolik jsem vyfasoval?"
"Tak to sečtem." A nadporučík začal počítat na prstech. "Porušení subordinace, urážka vyššího důstojníka a napadení velitele. No to je na takovejch dvacet ostrejch."
Dvacet dní nechám Iana na pokoji a pak ten blb dostane přes hubu znova. Napadlo Alexe.
"Skvělé!" Poručík se položil na kavalec a dal si ruku přes oči.
"Musím se přiznat že jsem vaši reakci tak trochu předvídal."
"Vážně?" Alexova ruka sklouzla k podlaze a on se otočil na nadporučíka.
"Ano. Tak trochu bych si přál udělat totéž."
"Tak proč jste to neudělal?"
"Některé věci nejsou správné nikdy. A navíc já jsem třetí v pořadí na velení, kdybych kapitána praštil místo vás tak bych byl na vašem místě, ale za vzpouru."
"Furt lepší než kupčit s živými bytostmi!"
"To je pravda, ale musíte se alespoň zkusit pochopit kapitánovu situaci."
Poručík se hlasitě zasmál.
"Chápat jeho situaci?" Alex zavrtěl hlavou. "Proboha nadporučíku co to melete?"
"Jen se vás snažím upozornit na fakt že kapitán dělá to co dělá jen proto že nemá na výběr."
"Víte vy kolikrát jsem už tuhle větu slyšel?"
"Asi mockrát a většinou od kapitána, ne?"
"Jo bohužel zrovna od něj." Rodow se otočil zády k silovému poli a Wynnovi a snažil se usnout.
Nadporučík Wynn se otočil a zmizel za dveřmi.

"Kapitánův deník, Hvězdné datum: 60565,1
Již čtvrtý den máme na palubě nedobrovolné hosty, zástupce dvou živočišných druhů Dirlah a Tellah. Vzhledem k situaci kdy Dirlah jsou otroky Tellah je pro mě a mé podřízené velice těžké stát stranou zatímco se zde porušují zákony na kterých byla naše ideologie vystavěna. Na přání velitele otrokářů pana Horna jsme se pokusili kontaktovat domovský svět obou dvou ras. Zatím se nám nedostalo žádné odezvy a tak nezbývá nic jiného než čekat. Musím ještě uvést do záznamu pokárání pro hlavního vědeckého důstojníka, poručíka Alexandra Rodowa za neuposlechnutí rozkazu, a porušení subordinace. Detaily o přestupku jsou uvedeny v přiložené zprávě bezpečnostního důstojníka. Konec záznamu."


Trvalo asi tři dny než se dostala na volání vysílané z lodi Paladin ohledně otroků nějaká odpověď. Zmíněná odpověď dorazila v podobě veliké vesmírné lodi která na palubě nenesla ani jediného otroka. Že by dobré znamení? Ptal se kapitán sám sebe když čekal na spojení s cizí lodí.
"Hotovo!" Hlásil poručík Darril od komunikace.
"Výborně," Kývnul kapitán. "Spojte nás."
Hlavní obrazovka blikla a pak se na ní ustálil obraz muže nápadně podobného Hornovi.
"Jsem kapitán McCoy z federální vesmírné lodi Paladin. Jsem rád že jste-"
"Nechte si to!" Odsekl Tellah. "Kolik dozorců se vám podařilo zachránit?"
Takže to nejsou otrokáři, ale dozorci. Povzdechl si v duchu nadporučík Wynn a všechny své myšlenky směřoval na panel před sebou. Měl co dělat aby se nevložil do začínajícího rozhovoru mezi kapitánem a otrokářem.
Cizí loď měla na svou velikost impozantní výzbroj a mizerné štíty. Poručík studoval konfiguraci cizího plavidla a kapitán se potil ve svém křesle.
"Možná by nebylo na škodu zkusit se představit," Usmál se kapitán 'diplomatickým' úsměvem. "jen tak pro parádu abych věděl s kým mám tu čest."
"Hekleh." Osekl Tellah. "Jmenuji se velitel Hekleh."
"Rád vás poznávám veliteli Heklehu," Kývnul kapitán na srozuměnou a pokračoval. "jsem rád-"
"To stačí!" Křikl Hekleh.
Máš se ještě hodně co učit, poznamenal kapitán v duchu, vobludo. "Jak myslíte, veliteli." Pravil kapitán a snažil se neznít naštvaně.
"Co se zachráněných týče podařilo se nám z vraku vyzvednout šedesát Dirlah-"
"Ten dobytek mě nezajímá!" Vyštěkl Hekleh. "Důležité je pouze-"
Teď skočil do řeči kapitán cizinci: "Myslím že naše názory se v těchto ohledech velice, velice liší."
"Kapitáne McCoyi," Heklehova tvář se přiblížila ke kameře což bylo zřejmě způsobeno tím že se Tellah předklonil. "Dirlah jsou jen majetek. Pro mě jsou důležití moji lidé, tedy dozorci. Nic jiného."
Nastala chvíle trapného ticha po které kapitán pronesl: "Pět. Pět kusů vašeho tak cenného personálu jsme zachránili."
"Výborně." Ušklíbl se Hekleh a Ian si přál chytit toho prevíta pod krkem a zaškrtit ho. "Za chvíli si je vyzvednu."
"A co hodláte udělat s..." Kapitán se chtěl zeptat co bude Hekleh dělat s otroky, ale než stačil dokončit Tellah vypnul spojení.
"Blbec." Zabručel kapitán a otočil se na nadporučíka Wynna.
"Pane Wynne vytáhněte Horna z vězení a přiveďte mi ho do kanceláře."
Nadporučík přitakal a hned jak ho vystřídal jiný důstojník zmizel v turbovýtahu.
"Pane Paule," Kapitán se otočil k taktické stanici na muže který vystřídal Wynna. "převezměte velení."
"Ano pane." Paul se tvářil nadšeně a hrdě zároveň, ještě nikdy mu nikdo nesvěřil velení lodi.
"Až nadporučík Wynn přijde s Hornem zavolejte mi, budu ve své kajutě." S těmito slovy se kapitán zvedl ze svého křesla a odešel.
"Ano pane."
Když Ian dorazil do své kajuty automaticky zamířil do posledního šuplíku ve svém pracovním stole. Odtamtud vyndal knihu se zlatým nápisem na hřbetě který hlásal: "Deklarace lidských práv a svobod." Otevřel knihu na první stránce a přečetl si první řádek.
"Každá forma života se rodí, žije i umírá svobodná. Toto právo je nezcizitelné a neporušitelné..."
Kniha kterou Ian držel v ruce byla vydána deset let po prvním kontaktu lidí s Vulkánci a kapitán lodi Paladin doufal v ní najít nějakou, jakoukoliv pomoc v této patové situaci.
Deklarace lidských práv a svobod kapitánovi poskytla to co mu základní směrnice zase vzala; řešení. Ian chvíli seděl na pohovce naproti psacímu stolu a přemýšlel. Tak jako v posledních dnech často se nedokázal rozhodnout tak aby nebyl naštvaný na sebe, Tellah nebo Alexe. Na Alexe se vlastně tak nezlobil ne kvůli situaci s otroky. Byl na něj naštvaný protože ho na můstku před posádkou praštil. A co se názorů hlavního vědeckého důstojníka na otroky týče s tím kapitán souhlasil. Stejně jako všichni na lodi i Ian souhlasil, ale nemohl nic dělat.
Jen Alex měl dost odvahy aby se pokusil něco podniknout, sice to udělal svým osobitým a rázným způsobem, ale podle McCoye bylo i tohle lepší než nic.
Ian nasupeně zabouchl Deklaraci a položil knihu na stůl. Ještě chvíli skelným pohledem sledoval zlatý nápis na hřbetu knihy a pak se zvednul a zamířil do své ložnice s úmyslem si cvaknout z placatky v nočním stolku.
Než se však dostal ke své posteli ozval se jeho komunikátor.
"Podle rozkazu jsem přivedl pana Horna do vaší kanceláře." Hlásil nadporučík Wynn.
"Rozumím." Odpověděl kapitán, zapomněl na placatku a vyrazil na můstek.

Horn nervózně přešlapoval v kanceláři kapitána McCoye a snažil se nedívat na vulkánského bezpečnostního důstojníka který se nijak netvářil, ale vypadal že když se Horn nevhodně pohne tak je připraven ho přetrhnout na dva kusy.
Dveře se se zasyčením otevřely a otrokář sebou mírně trhnul. Kapitán McCoy poslal vulkánce pryč a aniž by se podíval na Horna posadil se za stůl a ukázal na židli.
"Proč jste se mnou chtěl mluvit?" Zeptal se Horn.
"Konečně dorazila loď z vašeho světa." Odpověděl kapitán a stále se nedíval na Tellaha.
Horn se zasmál a tleskl, to si Ian vyložil jako projev uspokojení. "Kdy nás máte předat?"
Kapitán se nad touto odpovědí zarazil a začal přemýšlet. Kdy má předat Tellahy o tom se Hekleh přesně nezmínil, ale o čem se zmínil byla otázka předání Dirlah. Považovali je opravdu za tak bezvýznamné a podřadné že by byli ochotní je nechat na cizí vesmírné lodi? Kapitán nad tímhle přemýšlel i když nepřítomně odpovídal: "To velitel Hekleh neřekl."
"Hekleh je tady?" Vyhrkl Horn a přerušil tak kapitánovo přemýšlení.
McCoy přikývl a pravil: "Tak se nám představil velitel té vaší lodi." Horn se prudce postavil, rukama ze opřel o desku stolu a naklonil se ke kapitánovi.
"Musím s ním okamžitě mluvit."
"Nejste v pozici kdy si můžete klást podmínky, pane Horne." Řekl klidně kapitán a podíval se mu konečně do očí.
Hekleh se pokusil (podle kapitána) o úsměv a řekl: "Mohl bych si prosím promluvit si se svými lidmi?"
I Ian se usmál a ledovým hlasem odpověděl: "Připravte se že vás do hodiny předáme."
Pak se otočil zády ke dveřím a pozoroval nástěnný panel na stěně.
"Stráž!"
Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil rozložitý vulkánec.
"Odvěďte pana Horna zpět do jeho ubikace." Zavelel kapitán.
Vulkánec přitakal a pokynul Hornovi aby vyšel z kanceláře.
"Tohle neskončí tak snadno jak si myslíte McCoyi." Zasyčel Horn.
"Vy jste tu ještě?" Zeptal se polohlasem kapitán.
Horn se otočil a jako nasupená střela vyletěl z kanceláře.
Kapitán osaměl a po chvíli se otočil zpět ke svému stolu, přitáhl si k sobě stolní počítač a napojil se na bezpečnostní kamery ve skladišti kde byli ubytováni Dirlah.
Dirlah vypadali naprosto spokojení s podmínkami které panovali ve skladišti, kapitán si ale nemohl nevšimnout ustrašených pohledů kdykoliv se na scéně objevili Tellah. Dozorci byli sice propuštěni na nátlak komandéra Sozefa propuštěni z vězení, ale dozor nad jejich 'zbožím' měli stále pevně v rukou Wynnovi bezpečnostní důstojníci. Chvíli je jen tak pozoroval a pak přepnul na kameru v zadržovací cele kde byl poručík Rodow.
Alex ležel na kavalci s rukou přes oči a očividně tvrdě spal. Jeho chrápání se nedalo přeslechnout ani přes intekom. Jak tak Ian sledoval svého spícího přítele dostal nápad. Možná že přece jen existuje řešení téhle situace, ale kdoví jak moc to poruší základní směrnici.
A jakoby se v tu chvíli v Ianovi ozvaly dva hlasy; jeden mu radil aby to risknul. Tenhle hlas byl tak trochu podobný Alexovi. Zato ten druhý, rozumnější, ale pro kapitána nejméně přijatelný, mu radil aby se vykašlal na osobní pocity a předal zachráněné Tellah společně s Dirlah. Bylo to jako stát mezi soky u soudu a vědět že oba mají pravdu, ale mít možnost rozhodnout pouze pro jednoho.
Kapitán seděl sám ve své kanceláři a nakonec došel k tomu co už dávno věděl: na tohle sám nestačí.
Chce to další názor.
Mohl se klidně zeptat Sozefa a ten by mu nabídl několik (tím si byl kapitán jist) logických alternativ. To ale znamenalo se předem rozhodnout pro jednu z možností, protože ať už byl Sozef jakkoli loajální byl to pořád zástupce kapitána, vulkánský zástupce kapitána. Jeho rozhodnutí nebyla podřízena citům a intuici, ale předpisům a logice.
Ostatní členové posádky na tom byli skoro stejně, pokud chtěl kapitán něco udělat musel to udržet mezi několika málo zasvěcenci. Kdo byl ale dokázal pochopit jeho postoj a situaci ve které se nachází.
Každopádně Alex Rodow, ten by kapitána jistě podpořil hned jak by z něj vymlátil duši.
Azzum!
Ano Azzum mě pochopí a pomůže mi, uznal nakonec kapitán a vstal. Snažil se být neviditelný když procházel kolem svých důstojníků na můstku, doufal že z jeho obličeje se nedá vyčíst nejmenší stopa obav. Sozef který mezitím nastoupil službu na kapitána kývnul a praporčík Law prováděl nějakou analýzu. Ostatních lidí na můstku si Ian všiml jen tak že tam byli, ale nic víc. Nevnímal je, nebo se o to snažil. Kapitán nastoupil do trubovýtahu a ten se rozjel do strojovny.
"Počítači, kde je Azzum?" Zeptal se kapitán.
"Azzum je ve své kajutě." Odpověděl počítač.
Kapitán tedy změnil směr jízdy výtahu na palubu dvanáct kde měl Azzum kajutu.
Když konečně stanul před dveřmi S'hyktovy kajuty chvíli váhal, chtěl najít jiné řešení, ale než se k tomu dostal zjistil že mačká zvonek na panelu vedle dveří.
"Ahoj kapitáne." Zazubil se na Iana Azzum a posuňkem ho pozval do své kajuty.
"Ahoj Azzume." Usmál se nuceně Ian hned jak se za ním zavřely dveře.
"Děje se něco? Něco vás trápí?"
"Je to tak vidět?" Ian sebou bez vyzvání plácnul na jednu z židlí blízkého stolu.
"Nemusím mít doktorát z psychologie abych poznal že vás něco trápí." S'hykta se také posadil.
"Chci se vás na něco zeptat, Azzume a byl bych rád kdyby jste mi odpověděl upřímně." Přešel kapitán rovnou k věci.
"Ale jen se ptejte, kapitáne." Usmál se Azzum.
"Jaké to je být otrok?"
Kapitán viděl že Azzuma tahle otázka víc než zaskočila, ne-li urazila.
"No..." Začal ztěžka odpovídat. "Já vám toho obávám se moc nepovím. Když jsem byl Thrallovým otrokem tak jsem měl v hlavě jakoby prázdno a všechno jsem dělal na rozkaz jakéhosi loutkovodiče. Thrall ovládal mou mysl, konec konců sám jste viděl jak skončil."
Kapitán přikývl a v mysli si vybavil mraky bojující energie na palubě Ezhitské hvězdicovité lodi.
"Víte trápí mě ta záležitost s Dirlah. Já zkrátka i přez všechna nařízení a rozkazy nedokážu jen tak sedět a čekat až je vrátíme znovu pod bič."
"Víte každý otrok sní o tom že bude jednoho dne svobodný. A když mi vaši lidé pomohli si uvědomit co to svoboda vlastně je tak se ta touha už nedala ničím uhasit. Ani Thrall ji nedokázal ovládnout a díky tomu zemřel."
Ian se díval do prázdna a přikyvoval.
"Chci jim dát šanci na život. Chci je zachránit." Řekl posléze.
"Aha," Utrousil Azzum. "tomu se není co divit, ale nevím proč s tím jdete zrovna za mnou. Samozřejmě jsem s vámi ať se rozhodnete jakkoliv. Ale myslím si že poručík Rodow by byl mnohem lepší pomoc, ať už pro vás nebo pro nás."
"Dobře!" Kapitán udeřil pěstí do dlaně druhé ruky a vstal. "Tak do toho!"
Oba dva vyrazili okamžitě k lodnímu vězení kde měli v plánu přibrat na svou stranu poručíka Rodowa což by podle kapitána neměl být problém.
Azzum se zvednul a vyrazil za kapitánem.
McCoy rázoval chodbami své lodi a v hlavě si znovu přemílal celý svůj rozhovor s Azzumem.
"Kapitáne!" Ozval se znenadání za kapitánem Azzum.
Ian se otočil a všiml si že když přemýšlel minul hlavní vstup do lodního vězení. Azzum čekal přede dveřmi, nemohl vstoupit neboť jeho autoriazce se nevztahovala na vězení.
"Aha, no jistě." Kapitán přistoupil před dveře a přikázal počítači: "Otevřít dveře; McCoy 61"
Ozvalo se zatrilkování a dveře do lodního vězení se otevřely do prostorné místnosti. Uprostřed haly stál za panelem bezpečnostní důstojník.
"Kapitáne McCoyi!" Mladík se postavil do pozoru. "Po dobu mé služby se nic zvláštního nestalo, stav věz-"
"Stačí!" Uťal ho rázně kapitán. "Chci mluvit s vězněm."
"Jméno?" Zeptal se automaticky a předpisově bezpečák, o chvíli později když mu došla jeho slova se cítil jako idiot.
"Rodow, Alexander Rodow. Vrchní vědecký důstojník a jediný vězeň téhle lodi, mladý muži." Odpověděl kapitán.
"Cela číslo pět." Mladík ukázal do dlouhé chodby kde byly ve stěně vstupy do cel. Jen u jedné, páté cele na levé straně se mihotalo silové pole.
Kapitán pokynul Azzumovi a ten zamířil k cele s poručíkem Rodowem.
"Vojíne nechte nás tu o samotě!" Poručil kapitán.
"Já jsem praporčík pane." Ozval se v odpověď nejistě mladík.
"Když budete pokračovat tímhle tempem tak ne na dlouho." Řekl tajemně kapitán.
"A, ano." Bezpečnostní důstojník rychle pochopil a opustil místnost.
Ian se usmál a jakmile se dveře zavřely zamířil k Azzumovi.
Rodow si s Azzumem vyměnil jen pár zdvořilostních frází protože se šetřil na velkou slovní bitku s kapitánem.
Když Ian dorazil před poručíkovu celu seděl jeho přítel na kavalci a sledoval ho pohledem který kapitán až příliš dobře znal. Výraz poručíka Rodowa jakoby říkal: "Pojď ke mě ty mizero a já z tebe vytřískám duši."
"Ahoj Alexi." Pozdravil s úsměvem kapitán.
"Nazdar mizero." Odsekl poručík a ušklíbl se.
"Není nad přátelské pozdravení po mizerném dni."
"Jestli čekáš něco přívětivějšího tak si vedle, po tom co si provedl se k tobě nebude chovat mile ani jaderná hlavice."
"No, a právě proto jsme tady." Řekl klidně kapitán a vypnul silové pole.
"Hlavně nekecej." Zasyčel Rodow když se zvedal z kavalce.
"Před chvílí jsem domluvil s mužem který si říkal Hekleh." Pravil kapitán.
"A má bejt?"
"No, kromě toho že mi vcelku zvláštním způsobem vyjádřil díky za záchranu jeho lidí."
Rodow si pohrdavě odfrkl.
"Mi také sdělil že si se zbytkem můžu dělat co chci."
Poručík Rodow se podíval svému příteli do očí a konečně pochopil.
"Zní to jako dobrý nápad, ne?" Azzum těkal pohledem z kapitána na poručíka.
"Jo to zní." Přitakal poručík. "Jak to chcete provést?"
"Takže jdeš s námi?" Zeptal se spiklenecky Ian.
"Hmm, myslím že jo. Konec konců, přes hubu ti můžu dát kdykoliv se mi zachce." Odpověděl Rodow.
"Věděl jsem že to pochopí," Otočil se McCoy na Azzuma. "je to děsnej blb, ale když jde o dobrou věc dá se s ním počítat."
"Aha a to mělo bej vtipný?" Ušklíbl se Alex.
"Pánové i když bych moc rád poslouchal vaše výlevy-" Začal Azzum.
"Jo, jo, jo. Jdeme na věc." Kapitán McCoy vyrazil do hlavní místnosti.
Trojice na chodbě minula bezpečnostního důstojníka který s údivem sledoval jak mu jeho jediný vězeň odchází s úsměvem na tváři v doprovodu kapitána.
Krátká cesta útrobami Paladina zavedla kapitána McCoye, Azzuma a poručíka Rodowa do skladiště kde byli momentálně ubytováni Dirlah. Šedesát otroků se podle všeho už doslechla o svém přesunu na loď Tellah a jejich nálada tím pádem padla zpět hluboko pod bod mrazu. Když otroci dorazili na loď jediný kdo za ně mluvil byli otrokáři, ale teď když Tellah strávili většinu pobytu na Paladinovi ve vězení zvolili si sami svého mluvčího. Byla to starší žena jménem Aken. Otrokáři ji ignorovali, stejně jako všechny ostatní, zato důstojníci kteří měli na starosti péči o otroky ji brali jako vůdce z lidu. Nyní, pouhých pár minut před přesunem na Heklehovu loď, kdy byli důstojníci flotily pomalu stahováni ze skladiště, ale Hornovi lidé se ještě nedostali z ubikací kde byli uvězněni, se většina Dirlah obracela na Aken jako na svého mluvčího. Chtěli aby zatlačila na kapitána lodi Paladin aby nějak oddálil jejich převoz na cizí loď. Ovšem nikdo z nich netušil co se jim kapitán chystá nabídnout. Ta zpráva je zarazila a někteří z nich byli vyděšeni.
"Otrokáři mají styky všude." Řekla Aken. "Když nás osvobodíte tak si nás znovu najdou a vrátí nás do řetězů, ne-li něco horšího."
"Máme prostředky abychom vás ochránili." Odpověděl poručík Rodow.
"Je mi líto." Zavrtěla hlavou Aken. "Nejsem právoplatný vůdce těchto lidí, ale nechci je ani jejich příbuzné vystavit nebezpečí."
"Jste na této lodi hosty." Pravil kapitán. "Můžeme vám pomoci."
Aken se otočila a odcházela.
"Aken!" Křikl kapitán a žena se otočila. "Velitel té lodi která pro vás přiletěla se jmenuje Hekleh. Když jsme spolu mluvili poradil nám celkem neslušně že si jeho drahocenný materiál můžeme strčit z klobouk."
Aken se zatvářila nechápavě a řekla: "Nevěděla jsem že jste zachránili ještě něco jiného než nás."
"Právě že on mluvil o vás." Řekl Rodow.
Žena se otočila chystala se znovu odejít.
"Kde vůle neschází, pomoc se nachází." Řekl klidně kapitán.
Aken se zarazila a přistoupila ke kapitánovi.
"Chcete zachránit šedesát cizinců které už nikdy neuvidíte?" Zeptala se.
"Ano to přesně chci." Přitakal kapitán.
"Budete z toho mít jenom problémy."
"Já miluju problémy!" Usmál se kapitán.
Aken chvíli mlčela a zdálo se že přemýšlí, pak řekla: "Jak to chcete provést?"
"Hekleh mi řekl že chce abych mu do hodiny vrátil všechny jeho lidi, tedy dozorce." Pravil kapitán.
"O vás zřejmě jako o své zboží nejeví zájem." Řekl Azzum.
"Takže mu dáte otrokáře a nás si necháte?" Zeptala se Aken.
"Přesně tak!" Přitakal kapitán.
"Přijde na to."
Kapitán pokrčil rameny a pravil: "A i kdyby proti nám se nepostaví, na to nemá."
"On možná ne, ale jeho nadřízení mají velkou flotilu a ti si pro nás přijdou." Odpověděla Aken.
"Budou se obtěžovat kvůli několika otrokům?" Zeptal se Azzum.
"No," Aken si nebyla jistá co by Tellah udělali a tak jen pokrčila rameny. "to nevím."
"Ale já jsem si tím jistý." Pravil kapitán. "Je to plýtvání materiálem. To si žádný velitel nemůže dovolit."
"Vy, je můj drahý kapitáne neznáte tak jako já, jsou schopní všeho."
Aken se znovu otočila a zamířila k odchodu. "Ať je to jak chce tak odpověď zní; ne!"
"Místo toho radši necháte své přátelé a ty kteří vám věří trpět dál pod bičem?" Zavolal za ní kapitán.
Aken ho ignorovala a zmizela v davu svých soukmenovců.
"Aken!" Křikl za ní McCoy.
"Nech ji." Zastavil ho Alex. "Najdeme jiný způsob."
"Jo to je-" Začal kapitán, ale přerušilo ho zapípání komunikátoru.
"McCoy."
"Tady Sozef kapitáne, máme na můstku jisté potíže myslím že by bylo dobré aby jste sem přišel."
Tenhle den je čím dál tím lepší, povzdechl si kapitán v duchu. "Jsem na cestě." Kapitán plácl do svého komunikátoru a zamířil ke dveřím.
"Alexi zkus si s ní ještě promluvit."


Když kapitán dorazil na můstek našel svého druhého důstojníka uprostřed hádky s Heklehem. Hekleh byl nadmíru rozčilen a Sozef se tvářil jako obvykle klidně a vyrovnaně, na tváři druhého důstojníka se usadil zdánlivě nepřítomný výraz pod kterým by jen dobrý pozorovatel poznal inteligenci která zvažovala všechny možnosti ve svém okolí.
Možná to ho tak štve, napadlo kapitána když se podíval na zuřícího Hekleha.
"Co se děje komandére?" Zeptal se Ian diplomatickým tónem.
"Pan Hekleh tvrdí že uplynula jednohodinová časová lhůta a chce okamžitě navrátit své lidi." Odpověděl vulkánec.
"Přesně tak!" Vyprskl Hekleh. "Vraťte mi je nebo si je vezmu!"
Kapitán poslal posuňkem ruky komandéra do jeho křesla a postavil se před Hekleha.
"Pane Heklehu," Začal. "můj druhý důstojník má pravdu dohodnutá časová lhůta ještě neuplynula. Ještě nám zbývá dvacet minut. Oba naše druhy měří kupodivu čas stejným způsobem takže to musíte vědět i vy." Heklehova tvář se na monitoru zvětšila, Tellah se totiž předklonil, a chvíli pozoroval kapitána na druhé straně signálu, pak řekl: "Čas vypršel!"
Spojení bylo náhle ukončeno.
"Zvedly štíty a nabíjí zbraně!" Hlásil Sozef.
"Bojový poplach! Všichni muži na svá stanoviště!"
Můstek potemněl a rozječela se siréna. Dveře turbovýtahů se otevíraly a zavíraly jak vpouštěli posádku můstku na svá stanoviště.
Praporčík Law seděl u navigace a nadporučík Wynn byl připraven u taktické stanice. Všichni členové osádky můstku byli na svých místech a čekali na rozkazy svého velitele. Jediný kdo nebyl na svém místě byl poručík Rodow, místo něj byl na jeho místě Azzum. Rodow byl dole mezi Dirlah a snažil se je přesvědčit ke spolupráci.
"Zahájili palbu!" Ozval se nadporučík Wynn.
"Úhybné manévry!" Zavelel kapitán a loď se stočila.
"Mnohonásobný kontakt," Ozval se náhle Sozef. "odpálili nějaké balistické střely."
"PDF se na ně už zaměřuje." Hlásil Wynn.
"Šest tisíc metrů!" Klidně pronesl Sozef.
Ian klepl do komunikátoru.
"Alexi připrav je na přesun!"
Alex okamžitě odpověděl a z tónu jeho hlasu bylo jasně znát že se nehodlá s kapitánem McCoyem hádat.
"Ještě ne!"
Pak spojení jednoduše přerušil.
"Blbec!" Zabručel kapitán.
"Tisíc metrů!" Hlásil Sozef.
"PDF zlikvidoval devadesát osm procent střel." Řekl Wynn a paluba lodi se nepatrně zachvěla důsledkem nárazu.
Ian se podíval na panel na opěrce svého křesla a zjistil že Alexovi zbývá osmnáct minut na to aby buď přesvědčil Dirlah aby zůstaly nebo aby je přepravil k návratu na loď která si pro ně přiletěla.
"Úhybné manévry vzor gama, pane Lawe, proměná rychlost!" Nařídil kapitán.
"Ano pane!" Přitakal praporčík.
"Fázery zaměřte na jejich zbraně a čekejte!"
"Další salva střel!" Ozval se Sozef. "Je jich víc a mají vyšší rozptyl a rychlost."
"PDF nestačí na takové množství," Křikl Wynn. "bude to bolet."
"Připravte se na náraz!" Ian sevřel opěrky křesla a čekal na nevyhnutelné.
Paluba lodi se zachvěla a jeden z nástěnných panelů vybuchl v oslepující záplavě jisker. Díky bohu u něj nikdo nestál.

Poručík Rodow se zvedal z podlahy a když zjistil že Aken je na tom stejně zavolal na ni: "Vidíte! Tak takhle jim na vás záleží, radši zabijí vás a osm stovek dalších lidí na téhle lodi než by vám umožnili odejít."
Odpovědí mu bylo jen mlčení, Aken se přes rameno podívala na zástupy za sebou a pokrčila rameny.
Další otřes lodi vrhl oba dva na podlahu, Alex se potácivě postavil a chytil Aken za paži.
"Proč si to děláte ještě horší než to je?"
"Mi si to horší neděláme!" Řekla Aken. "Jsme připraveni odejít na loď pana Hekleha."
"Zpátky pod bič!" Zařval Rodow.
Jako v odpověď se z chodby před skladištěm ozvala série výbuchů, zvuk trhaného kovu a praskání elektrických výbojů.
Aken chytila poručíka za rameno a řekla: "Je to marné, nemá cenu aby kvůli nám umírali vaši lidé."
"Mi lidé máme jedno přísloví," Hlesl tiše Rodow protože výbuchy momentálně ustaly. "Kde vůle neschází, pomoc se nachází."
"Je to-" Aken se znovu chystala protestovat, ale Alex ji skočil do řeči: "Vaše děti nebudou mít jinou budoucnost než tvrdou dřinu v dolech, nebo v lepším případě skončí někde v rezervaci jako zvířata."
Aken na tuto větu neměla tak pohotově odpověď, ale další otřes a tlumený výbuch ji přivedl k životu.
"Dobrá." Zašeptala.

Ian se znovu podíval na panel a zjistil že čas už skoro vypršel.
"Hekleh nás volá!" Řekl Sozef.
"Tak si ho poslechneme, na obraz!"
"Tak kapitáne, co moji lidé?" Zeptal se s triumfálním úsměvem Tellah.
"Jsou připraveni k přesunu na vaše plavidlo." Skoro odsekl kapitán.
Hlavní obrazovka s Heklehovou tváří zhasla a přesně v tu chvíli zapípal palubní interkom.
"Iane! Iane!" Hlas poručíka Rodowa byl víc než rozčilený.
"Alexi už-" Začal kapitán.
"Jsou mrtví! Vy idioti! Zabili jste je, sakra, jsou mrtví! Všichni!"
Kapitán chvíli nechápal o čem jeho přítel mluví a pak si s neblahým tušením a sevřeným žaludkem vyvolal na hlavním monitoru obraz ze skladiště kde byli ubytovaní Dirlah.
Ten obraz vyrazil všem na můstku dech. Strop obrovského skladiště se proměnil ve změť vyrvaných nosníků a kabelů, podlaha byla posetá troskami mezi kterými se jako příšerný koberec smrti proplétala těla šedesáti Dirlah. Ženy i děti tu ležely jako rozdupaný hmiz mezi kterým se proplétali zdravotníci.
Kapitán si všiml že u stěny vedle dveří sedí se zkrvaveným obličejem jeho vědecký důstojník.
"Pane Sozefe!" Kapitán vypnul hlavní obrazovku a postavil se.
"Zaměřte transportní paprsek na Tellah které máme ve vězení a přeneste je na můstek Heklehovy lodi. Spojte nás pane Darrile."
"Ano kapitáne?" Zeptal se klidně Hekleh aniž by tušil něco o masakru.
"Vyhráls!" Zavrčel kapitán McCoy. "Zbylo ti už jen pět dozorců, tvůj tak vzácný majetek zabila poslední salva raket."
Heklehova tvář byla slabě ozářena mihotáním transportéru a pak se stáhla do krutého šklebu.
"No, tak to mě vážně mrzí!"
Ian spadl do svého křesla a spojení se vypnulo.
"Otáčí se." Hlásil praporčík Wynn od navigace. "Přešli na warp!"
"Zrušit poplach! Povolejte opravářské čety!" Rozkazoval kapitá když se otevřely dveře na můstek ze kterých vystoupil zcela zdravý poručík Rodow a neméně zdravá Aken.
"Tak už jsou pryč?" Zeptal se jakoby mimochodem Alex.
"Jo už jsou-" Odpověděl automaticky kapitán. "Alexi! Ty žiješ? Chci říct ty nejsi mrtvej, ee zraněněj?"
"Ne a ty?" Poručík Rodow se jako obvykle projevil svým poněkud nevhodným smyslem pro humor.
"Mysleli jsme si že vás zabili trosky!" Otočil se kapitán na Aken.
"Víš kapitáne kdybych měl všechno nechat na tobě tak se nedočkáme ničeho, vzal jsem iniciativu do vlastních rukou." Odvětil místo ženy Rodow.
"Takže se nikomu nic nestalo?" Zeptal se kapitán.
"To víš že ne ty vole, a usměj se jsi ve skrytý kameře." Zabručel tiše poručík takže ho slyšel je kapitán a Sozef.
Ian se usmál.

"Kapitánův deník, Hvězdné datum: 60578,7
Nebýt neplánované intervence poručíka Rodowa museli bychom přihlížet jak se šedesát Dirlah vrací zpět pod otrokářský bič. Všech šedesát Dirlah se těší dobrému zdraví a v současné chvíli jsou na palubě S'hyktské lodi přepravováni do svého nového domova. Konec záznamu."

"Kapitánův deník, dodatek
Dostali jsme zprávu že se válka s Ezhity vyvíjí nad všechna očekávání každým dnem čekáme zprávu od Autuma. Konec záznamu."


Kapitán McCoy seděl ve své pracovně a vyplňoval hlášení, stejně tak jako každý den, když se na dveřích ozval zvonek.
"Vstupte!"
"Čau!" Pozdravil rozjařeně poručík Rodow.
"Už zase ty? Co chceš tentokrát?" Úředničina je hrozná věc a ještě horší to je když vás neustále někdo ruší.
"Nesu ti zakódovanej balíček od Autuma, chceš ho?"
"Musím pro to něco udělat?" Zeptal se s předtuchou kapitán.
"Dáme si poker?"
"Jo! Dej to sem!"
Ian si vzal padd a otevřel zakódovanou zprávu.
"Do prdele práce!" Mrštil paddem o stůl.
"Poker nebude?" Zeptal se poručík a zvedl padd.
"K čemu jsem se snažil zachránit jich šedesát když jich někdo miliony zotročí?"
Alex se zadíval na padd a nahlas četl: "...odhadované ztráty mezi civilním i vojenským obyvatelstvem jsou dvě miliardy. Tajná služba předpokládá deset miliard zajatců."
"Škoda že nemůžeme být všude." Povzdech si kapitán.
"Myslím že ani to by ti nepomohlo."
"Vyléčil jsem symptom..." Začal Ian.
"Nemoc pokračuje vesele dál." Dokončil Alex.

















Autor příběhu: Korok