Čas mýtů a legend






"Kapitánův deník, Hvězdné datum: 60538,3 V současné chvíli jsme nasazeni na hranicích s Ezathorským impériem. Naším úkolem je podniknout průnik do týlu nepřítele a vyčistit planetární systém Azanub od vesmírných lodí a stanic a umožnit tak vylodění S'hyktské pěchoty. K tomuto úkolu mi Autum svěřil pod velení pětici lodí. Jakmile skončí náš úkol máme v plánu krátký odpočinek a potom podrobný průzkum Morlanova mračna. Konec záznamu."


Ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší. Touhle větou uvítal kdysi na akademii profesor Maren své žáky. Mezi mladými posluchači v jeho třídě byl i kadet McCoy. Když hodina skončila tak si kadet McCoy stejně jako většina jeho spolužáků mysleli že je jejich klingonský instruktor chtěl jednoduše vystrašit. U někoho se mu to povedlo a u někoho ne. O pár let později dostal Ian McCoy příležitost vyzkoušet si pravdivost klingonova tvrzení. Tenkrát napadli jeho loď Verosixané a on musel sledovat jak polovina osazenstva na můstku jeho lodi mizí v hlubinách vesmíru. Když se trhlina otevřela krátce vykřikli a pak zmlkli navždy. Nezemřeli, ale ve vakuu nešel do jejich plic kyslík a nešel žádný vzduch přes hlasivky. Všichni řvali němou hrůzou. Jejich těla nikdo nikdy nenašel ani nepohřbil. A teď to sledoval znovu, a znovu nemohl nic dělat.
Ian seděl opřený ve svém křesle na velitelském můstku lodi Paladin a díval se na hořící S'hyktskou loď. Z celého svého srdce si přál pomoct jim, ale bohužel nemohl. Na jeho vlastní loď, na jeho posádku také stříleli. Ta loď se jmenovala Gelon, byl to jeden z pěti Autumových křižníků které dostal Ian pod velení. Když je Ezhitové zasáhli otevřela se v jejich boku trhlina a z ní začaly vyletoval malé kousky čehosi. Zdálo by se že jde o součástky lodi a ony to v jistém smyslu byly součástky lodi. Byla to její posádka. Paladin se jim snažil pomoci, bohužel je Ezhitské lodě od sebe oddělily. Když se opět dostali dost blízko byla už posádka mrtvá. Pomsta v tuhle chvíli neměla cenu, a že po ní toužil nejeden muž na spojeneckých lodích. Mstilo se všude, vesmír byl plný pomsty. Právě v tu chvíli kdy zemřel poslední člen posádky lodi Gelon, rozpoutala se kolem Paladina krvavá řež. Ezhitové byli v přesile, ale kvantita byla pro tuto chvíli převýšena kvalitou. Čím déle bitva trvala tím rychlejší byl postup S'hytků a lidí proti Ezhitům. Na oběžné dráze planety nyní plulo moře trosek, byla tam zničená S'hyktská loď desítky Ezhitů a jedna bitvení stanice. Navzdory kruté a dlouho trvající bitvě byl můstek Paladina ve stejném stavu jako před začátkem boje. Komandér Sozef pomáhal poručíku Prexovi ve strojovně takže jeho místo bylo prázdné.
Nadporučík Wynn stál u taktické stanice a za ním byli u svých panelů poručíci Rodow a Darril. Na místě praporčíka Lawa seděl ferengijský vojín Gon a vedl loď po bitevním poli. O pár palub níž se na ošetřovně nudil doktor i se svým personálem. Ian byl rád že se nudí, práce pro doktora znamenala bolest pro posádku a určitě to znamenalo trápení pro jejich kapitána.
Trvalo to dalších deset minut než bylo po všem. Ve vesmíru se nyní tiše vznášelo další zničené S'hyktské plavidlo a kusy Ezhitských lodí. Cíl mise byl splněn; obranné prostředky Ezathorského impéria byly zničeny a vstup na planetu byl volný. Autumovi vojáci se teď už jen vylodí na planetu a pokusí se obsadit tamní podzemní základnu i se zásobami. Zbývající lodě S'hyktské flotily zůstanou nad planetou a počkají na přílet nákladních lodí s pěšáky. Práce pro Paladina skončila a tak kapitán přikázal odlet. Ani nepoděkoval kapitánům na Autumových lodích za spolupráci a přikázal přejít na warp.
Když se komandér Sozef vrátil s hlášením ze strojovny kapitán mu předal můstek a odešel do své pracovny zpracovávat hlášení která mu postupně přibývala na stole. Nejdřív si v replikátoru poručík whyskey a pak se posadil do své polstrované židle a začal pracovat. O dvě hodiny a pět skleniček později se ozval na dveřích zvonek. Kapitán ho ignoroval, upil ze šesté sklenice a zadíval se pozorněji na hlášení z astrometriky. Zvonek se ozval znovu, kapitán praštil paddem o desku stolu a zabručel: "Dále!"
Dveře se se zasyčením otevřely a dovnitř vstoupil poručík Rodow. V ruce držel padd na kterém bylo jeho konečně vypracované hlášení pro kapitána.
"Mám pro tebe hlášení, z vědecký stanice." Řekl poručík. "Promiň mi to zpoždění, poručík Prex chtěl s něčím pomoct."
"Tak mi to tu polož a hlas se ve vězení." Zavrčel Ian a pokračoval ve čtení aniž by se podíval na poručíka.
Alex položil padd na kapitánův stůl a chystal se odejít. Když se otáčel ke dveřím všiml si v replikátoru naskládaných sklenic. Otočil se na kapitána.
"Nějak moc piješ."
Ian zvedl hlavu a podíval se na svého přítele.
"Mám práci a příšerně mě bolí hlava."
"Ani se tomu nedivím." Pronesl poručík a posadil se na kraj stolu. Kapitán položil padd i skleničku a opřel se do křesla. Podíval se na Alexe a zeptal se: "Četl si poslední Autumovo hlášení?"
"Hmm, ne."
Kapitán otevřel jeden z bohatě vyřezávaných šuplíků ve stole a vyndal z něj větší padd. Podal ho Rexovi a šuplík zavřel.
"Nějakej problém?" Zeptal se poručík.
"Podívej se na stranu šestnáct." Přikázal Ian.
Rex chvíli listoval a pak četl: "...před vyloděním našich mužů byla na povrch planety P663 použita biologická látka Seot A2. Během dvou hodin byla eliminována tamní posádka Ezhitských vojáků a vylodění-"
"Eliminována!" Přerušil ho kapitán.
"Nechápu o co ti jde." Řekl poručík Rodow a položil padd na stůl.
"Používají biologické zbraně Alexi. Na obydlené planety."
"Posádka byla složená jenom z vojáků." Pokrčil rameny poručík.
"Ne, ne, ne. Já jsem říkal na obydlené, ne obsazené."
"Obydlené, myslíš jako civilisti?" Zeptal se Rodow.
"Jo myslím jako civilisty. Ve výčtu ztrát na poslední straně je sto šedesát tisíc mrtvých Ezhitů. Vojáků bylo jenom pět stovek."
"A to tě žere?" Zeptal se Rex. "Takovéhle věci se ve válce stávají, s tím nic nenaděláš."
"No právě a to mě žere."
Kapitán si položil nohy na stůl a vzal si do ruky sklenici. "Autum nás sice považuje za spojence, ale naše námitky neposlouchá. Vede svou vlastní válku proti impériu a na etiku kašle."
"Ono je docela těžký udržet si během boje o holý život nějaké etické normy."
"Jsou snad i jiné způsoby jak vyhrát. Federace porazila Huredy bez toho aby porušila novou Khitomerskou dohodu. Nepadl jediný výstřel z podprostorových zbraní. Nikdo nezmáčkl knoflík biogenních zbraní, a že jsme jich měli. Ani Klingoni to neudělali, během války ipérium hodně trpělo a oni bojovali čestně."
"Neříkej mi že to chceš po Autumovi?" Zeptal se nevěřícně poručík.
"Jistě že to chci!" Štěkl kapitán.
"Iane, tohle není náš boj. Jenom se v něm vezeme a snažíme se nenadělat moc škod. Chtěl si zachránit Zemi před Ezhity a tak děláš co musíš. Autum taky, a zachraňuje svůj národ."
"Ty to pořád nechápeš že jo?!" Řekl kapitán. "Nevadí mi že bojují. ale vadí mi že při tom boji Autum musí nechat zabíjet civilisty. Jsou i jiné možnosti."
"Sloužíme ve Lví armádě, elitní bojové skupině Hvězdné flotily. Válka je náš život." Zadeklamoval poručík skoro hrdě.
Ideály armádní skupiny Omega ho moc nezajímaly. Když dostal s McCoyem přidělení na Paladina byla to pro něj další loď ve flotile. Další loď kde se mohl občas poprat se svým kapitánem nebo zesmilnit s manželkou admirála. A ve volném čase předvádět svoje geniální nadání pro vědu.
"Pořád jsme ale důstojnící Hvězdné flotily a hlavně lidé s trochou rozumu." Odsekl Ian a dopil sklenici.
"Co plánuješ?" Zeptal se spiklenecky poručík.
"Promluvím si s Autumem."
"Možná tě nebude poslouchat."
"Když nebude, tak mu pohrozím omezením našich akcí v jejich boji s Ezhity."
"To neuděláš." Usmál se poručík.
Kapitán se na něj podíval a sledoval ho s poručíkovi dobře známým šibalským pohledem.
"Ne, asi máš pravdu." Usmál se kapitán. "Zkusíme vykoumat něco jinýho."
Poručík se zvednul z kraje stolu a otočil se ke dveřím.
"Tak ty přemejšlej a já jdu spát. Čau!"
Kapitán se zašklebil a zamumlal: "Čau."
Dveře se za poručíkem zavřely a kapitán se vrátil ke své práci. Vzal do ruky padd s hlášením které už jednou četl a začal ho znovu procházet. Chvíli mu trvalo než si toho všimnul, pak položil padd na hromádku přečtených a vzal do ruky Sozefovo hlášení o stavu posádky. Komandér v hlášení psal že se mezi posádkou začínají rozmáhat hazardní hry. Kapitán se tomu usmál, hazard byl více méně zakázaný. Ian si z toho nic nedělal protože to byl on a poručík Rodow kdo s tím začali. Sozef sám přistihl několik mladších praporčíků jak ve volné chvilce hrají poker o časové příděly do simulátoru. Ještě že nechytil mně, řekl si kapitán pro sebe a odložil jeho hlášení. Vstal a přešel k replikátoru, nechal reciklovat prázdné skleničky a poručil si kávu. Otočil se ke stolu a podíval se na hromádku paddů na stole. Okamžitě ztratil chuť pouštět se znovu do práce. Sebral proto paddy které ještě nečetl a odešel ze své kanceláře. Na můstku byl momentálním velitelem nadporučík Wynn, seděl v Ianově křesle a sledoval práci ostatních. U navigace se hrbil praporčík Law a jako obvykle se snažil obehrát počítač v šachové partii. Místo druhého důstojníka bylo prázdné a vědecká stanice jakbysmet. U stanice spojovacího důstojníka pracovala praporčík T'Rol. Jinak bylo na můstku prázdno. Kapitánova příchodu si všiml jenom Wynn, který to dal kývnutím najevo, a T'Rol. Ian se postavil za mladíka u navigace a sledoval jak se mu hra nedaří. Místo pokárání se k němu sklonil a poradil: "Střelec na B5, pane Lawe."
Praporčík se lekl a mírně nadskočil, otočil se za kapitánem který už stál ve výtahu. Ian mu jen zamával a dveře se zavřely. Když se nadporučík Wynn přestal chechtat Ice se obrátil ke své stanici a zkusil tah který mu kapitán McCoy poradil. Poprvé za celou dobu svého hraní měl na chvíli nad počítačem navrch.
Když Ian vstoupil do své kajuty hodil všechna hlášení na pohovku a prázdný hrnek od kávy postavil na pracovní stůl. Bylo deset hodin večer a kapitán měl pořád ještě službu. Ale jako kapitán mohl řídit loď z kteréhokoliv místa na palubě. Posadil se na pohovku posbíral všechny paddy, přitáhl si k sobě přenosný počítač na konferenčním stolu a pokračoval v práci. Do půlnoci byl hotov, vypnul počítač, svlékl ze sebe uniformu a hned jak si lehnul usnul jako špalek.

Další den ráno se kapitán probudil poměrně pozdě, kolem jedenácté hodiny, tedy v době kdy měl být dávno na můstku. Podle počítače ho nikdo nesháněl a tak na můstek nijak nespěchal. V klidu se oholil a oblékl. Pak vyrazil na pozdní snídani (nebo brzký oběd) do jídelny. V místnosti navržené pro sto lidí jich momentálně sedělo pět. Všichni u jednoho stolu. Byli to vesměs praporčíci ze strojovny. Ian přešel k replikátoru a poručil si lasange. Vzal talíř s příborem a přešel k pětici sedících mužů. Mezi přítomnými poznal i jistého Bobyho Thomese. Vojína který ho mynulý pátek ohrál v pokru o tři hodiny simulátorového času. Když ho pětka zaregistrovala, postavili se všichni do pozoru a nechali kapitána přisednout. Ian sebou plácnul na židli mezi Thomese a pohlednou mladou Vulkánku. Chvíli ještě stáli a pak se na kapitánovo mávnutí posadili.
Ian se s chutí pustil do jídla a ostatní chvilku mlčeli a pak si opět začali povídat. Vulkána se jmenovala Talaris a pracovala na ošetřovně. Jako téma rozhovoru jim sloužila jejich služba. Probírali to co dělali v uplynulých čtyřech hodinách. Praporčík Thomes zrovna vyprávěl jak na palubě devět měnil vedení energie a jak ho jeho nadřízený seřval za to že opravuje vedení které je v naprostém pořádku. Nejen že měl spravovat ve vedlejší sekci, ale i o palubu níž. Celou tu dobu co si jeho podřízení povídali, kapitán mlčel. Talaris se omluvila a odešla do své kajuty, sešlost se začínala rozpadat. Těsně poté co se za vulkánkou zavřely dveře zvedl se od stolu i černošský vojín Uhura a odešel pro změnu na holopalubu. Kapitán pomalu dojídal a zbývající tři muži začínali plánovat co budou dělat.
Když se Ian zvedl aby odnesl talíř do replikátoru paluba lodi se nepatrně zachvěla. Ian to ignoroval a položil talíř na lesklou plošinku ve výklenku. Pak se ale paluba otřásla znovu a tantokrát ztratil kapitán rovnováhu. Talíř zazvonil o podlahu a někdo vykřikl. Podlaha se zvedla a udeřila jako palice kapitána do hlavy.

Na můstku ječely poplašné sirény a Sozef svírajíce opěrky kapitánského křesla se snažil dirigovat nastávající zmatek. Loď před okamžikem zasáhla podpostorová šoková vlna a hned za ní následovala další vlna. Tentokát to byla šoková vlna z výbuchu antihmoty o neuvěřitelné síle. Vědecká stanice za komandérovými zády hořela a poručík Rodow se válel na zemi s obličejem od krve. Praporčík Law svíral svůj panel a pokoušel se vyrovnat loď. Nadporučík Wynn stál ve chvíli nejsilnějšího nárazu u turbovýtahu na pravé straně můstku. Energie nárazu ho hodila přes celý velín k Sozefovým nohám. Ostatní osazenstvo včetně poručíka Darrila se válelo na podlaze. Kromě požáru vědecké stanice nebyly na můstku žádné další škody. Můstek se začínal díky plamenům a škvařenému plastiku plnit kouřem, ale ventilační systémy ho bez problému odsálvaly.
Do tohoto zmatku se na můstek vpotácel kapitán s krvavým šrámem na čele.
"Hlášení!" Zařval na komandéra.
"Byli jsme zasaženi šokovou vlnou z výbuchu antihmoty!" Zvolal Sozef aby překřičel rámus.
"Ezhitové?" Zeptal se kapitán.
Sozef zavrtěl odmítavě hlavou. Loď se náhle jako na povel uklidnila. Po předcházejících otřesech kapitán ztratil stabilitu a padl na zadek před dveřmi turbovýtahu. Sedíce na zemi se rozhlížel po můstku: praporčík Law seděl u své konzole a kontroloval, Sozef pomáhal na nohy nadporučíku Wynnovi. Pak ale kapitánův pohled padl na bezvládné tělo Alexe Rodowa. Zvedl se a přiskočil k němu. Opatrně vzal jeho hlavu do rukou a snažil se nahmatat tep. Díky bohu se poručík probral a podíval se na kapitána.
"Potřebuješ něco?" Zachroptěl a pokusil se o úsměv.
Kapitán klepl do komunikátoru a zavolal na můstek zdravotníky. Poručík Rodow se pokusil zvednout, ale kapitán ho jemně ale rázně přinutil ležet. Hned jak zdravotníci na nosítkách odnesli poručíka Rodowa z můstku žádal kapitán vysvětlení předcházejících událostí.
"Jaký byl zdroj té vlny?" Ptal se Sozefa.
"Nestačili jsme ji určit," Odpověděl Vulkánec. "ale řekl bych že nebyl daleko. Soudě podle síly se kterou do nás vlna narazila bych to dohadoval na jeden až jeden a půl světelného roku."
"To musela být pořádná rána." Zabručel praporčík Law.
"Dal bych krk na to že to byla planeta, nebo aspoň měsíc." Řekl kapitán.
"A já si přisadím na to že to byli Ezhitové." Ozval se opět od taktické stanice nadporučík Wynn.
"Za vším hledej Ezhitu." Usmál se kapitán a pak zapnul interkom do strojovny: "Poručíku máte tam dole hodně práce?"
"Ani ne," Ozval se v odpověď poručík Prex. "na několika palubách prasklo vedení, už jsem poslal opraváře. Mám tu pár zraněných, ale nic vážného."
"To rád slyším." Řekl kapitán. "Můžete nám sem nahoru poslat pár lidí?"
"Máte tam snad problémy?" Zeptal se Bolian a Ian by se vsadil že se mu ta jeho modrá pusa stáhla do posměšného úšklebku.
"Jenom pár škrábanců, poručíku." Odpověděl kapitán a vypnul spojení.
Kapitán se ještě jednou rozhlédl po můstku a pak přikázal Sozefovi: "Najděte zdroj té vlny a nastavte kurz. Budu na ošetřovně."
Kapitán se otočil a odešel k turbovýtahu. Sjel výtahem o několik palub níž a vystoupil přímo v lodní nemocnici. Vyrazil chodbou vpravo a ocitl se v první ze dvou lůžkových částí. Naštěstí bylo zaplněných jenom pár lůžek. Doktor se momentálně zdržoval v jiné části lodní nemocnice, protože ho nebylo nikde vidět. Dvojice sestřiček se skláněla nad ležícím mužem hned vedle vchodu do vstupní haly. Kapitán v něm poznal poručíka Rodowa. Jako na povel se k lůžku s Rexem přiblížil i androidní doktor který se vyřítil zpoza rohu.
"Zdravím vás kapitáne." Pozdravil ho šéflékař. "Jak vidím jste zraněný, posaďte se."
Ian si přejel rukou po čele na nahmatal rostoucí bouli a malou tržnou ranku.
"To nic není." Odbyl doktora. "Jak se vede poručíkovi?"
"Poručík je na tom dobře za chvíli se probere." Odpověděl android.
"Výborně tak já-"
"Si teď tady sednu a nechám vás ošetřit mě!" Dokončil za McCoye doktor.
"Nic to není, ani to nebolí."
Místo odpovědi ke kapitánovi přikročil doktor a palcem mu stiskl bouli na čele. Kapitán sykl bolestí.
"Až za sebou budete mít čtyři semestry medicíny budu ochoten se s vámi dohadovat. Sednout!"
Kapitán se neochotně posadil na kraj volného lůžka a nechal doktora dělat jeho práci.
"Mohu se vás zeptat co to bylo za otřesy?"
"Můžete." Odvětil klidně kapitán.
Doktor chytil kapitána pod bradou a natočil si jeho hlavu tak aby se lépe dostal ke zranění. Ian to vzal jako požadavek dalšího vysvětlení.
"Asi došlo k výbuchu silného energetického zdroje." Začal vysvětlovat kapitán, nechtěl totiž aby mu doktor hlavu v požadavcích na odpověd ukroutil.
"Pravděpodobně antihmota. Nadporučík Wynn si to tipnul na planetu nebo měsíc."
"Divým se že to tahle loď přežila." Poznamenal doktor a pustil kapitánovu hlavu.
Ian seskočil z biolůžka a sáhl si na holé místo na čele. "Tahle loď vydží hodně doktore. Jak jsou na tom pacienti?"
"Pár lehčích zranění, vesměs zlomeniny. Praporčík Pote se na palubě sedm přiotrávil v geolaboratoři metanem. Poručík Rodow má lehčí popáleniny a přeraženou čelist."
Kapitán kývnul hlavou na srozuměnou a zamířil k východu. Ještě než zmizel za dveřmi otočil se na doktora a zeptal se: "Kdy bude Rodow schopen služby?"
Doktor ho zaslechl jenom díky svému umělému sluchu, ve chvíli kapitánovy otázky stál na opačném konci místnosti a prohlížel dalšího pacienta.
"Do hodiny!" Houkl přes celou ošetřovnu na McCoye.
Kapitán si něco zamručel pod vousy a odkráčel na můstek.

Když po hodině Paladin konečně dorazil na místo které určil Sozef jako epicentrum nárazových vln nenašel navzdory očekáváním zbytky planety nebo zdevastovaného hvězdného systému. To co posádku překvapilo byly vraky pěti lodí. Dvě z nich byly S'hyktské a zbývající tři nepoznal ani Azzum. Na můstku bylo šero a blikala rudá světla. Všichni každou chvíli čekali že se na ně odněkud vyřítí Ezhitové.
"Známky života?" Ptal se kapitán Sozefa aniž by odtrhl oči od monitoru který ukazoval nejméně poničenou loď z celé pětice.
"Senzory ukazují na palubě tohoto plavidla přibližně tři tisíce těl, ale známky života žádné." Hlásil vulkánec do vědecké stanice.
Sozef momentálně zastupoval poručíka Rodowa který ještě ležel na ošetřovně.
"Podobají se zbytkové stopy po zbraních něčemu z Glorovy databáze?" Zeptal se ještě kapitán.
"Podobaly by se kdyby tu nějaké byly." Odpověděl nadporučík Wynn.
Kapitán se na něj otočil s otázkou v očích.
"Žádné zbytkové emise, tedy nic co by naše senzory dokázaly rozeznat." Odpověděl Wynn klidně.
"Tak co se s nimi k čertu stalo?" Otázka zazněla přez celý můstek, ale byla více méně směřovaná na Sozefa.
"Na pláštích žádné z lodí jsem nezaznamenal popálená místa. Žádné stopy molekulárního rozpadu nebo jiného opotřebení bojem. Zdá se že plášťě plavidel byly rozervány zevnitř."
Kapitán se zvedl obešel taktickou stanici s pracujícím Wynnem a postavil se za záda Sozefovi.
"Jak, zevnitř?" Zabručel kapitán.
"Nezdá se mi že by na jejich palubách došlo k výbuchu. Vedení jsou otevřená a porušená, ale žádný únik plasmy." Odpověděl komandér.
"Přetlak?" Zeptal se Ian.
"Ne." Odpověděl rozhodně komandér. "Pláště i přepážky na všech lodích jsou velmi silné."
"Nebyl to útok, nebyla to nehoda tak co to bylo?" Otočil se k debatující dvojici nadporučík Wynn.
"Najdem někoho a zeptáme se." Řekl kapitán. "Jsou tu nějaké stopy po únikových modulech nebo raketoplánech?"
"Ne, vůbec nic." Odpověděl Sozef.
"Pane Wynne najděte-"
"Kapitáne!" Ozval se za kapitánem poručík Darril od své komunikační stanice.
Ian se otočil a zběžně mrknul na komunikační stanici. Ukazovala přicházející nouzové volání. "Příchozí tísňové volání! Nosná vlna odpovídá S'hyktskému vojenskému kódu." Pokračoval poručík Darril.
Kapitán se obrátil od Sozefa s Darrilem a přešel se posadit zpět na své místo.
"Dejte to na monitor." Přikázal.
Poručík u komunikačního panelu přitakal a zadal několik povelů na své stanici. Veliká obrazovka v čele můstku se zavlnila, hvězdný obraz zmizel a byl nahrazen šumícím signálem na kterém se občas objevila část něčeho co se podobalo obličeji. Z reproduktorů bylo slyšet praskání statické elektřiny promíchané s nesrozumitelnými slovy.
"...y průzkumná loď Opall...yli jsme vá...kozeni neznám...ntitou nebo jeve-"
Signál se náhle vytratil a Ian se otočil s křeslem dozadu směrem ke komunikační a vědecké stanici. Zakrátko se signál znovu oběvil.
"...systémy podpory ...ota vypadly záložní z...je nereagují. Chystáme se opu... pozice je dva sedm šest na pět jedna jed... apitán Espef z druhého průz...ného pluku ...ské prv...dní skup-"
Pak signál zmizel úplně a poručík u zadní stanice jen bezmocně rozhodil ruce. McCoy se znovu otočil a přikázal pilotovi: "Pane Lawe kurs dva sedm šest na pět jedna jedna. Zbytek musíte odhadnout, Sozefe začněte hledat signaturu té lodi. Budu na ošetřovně."
Ian se zvedl a předal můstek komandérovi, sám nastoupil do výtahu a odjel do lodní nemocnice.

Všude bylo pusto, kromě bezvědomého poručíka Rodowa a sestřiček které uklízely byla lodní nemocnice prázdná za což byl kapitán neskonale vděčný. Zastavil se u nejbližší sestry vysoké zrzky s vlasy staženými do culíku.
"Promiňte," Sestra se otočila k tazateli a věnovala kapitánovi vřelý úsměv. "kde bych našel doktora?"
"Asi odpočívá u sebe." Odpověděla sestra a odkráčela za svou prací.
Kapitán ještě chvíli sledoval její křivky a pak se otočil prošel kolem ležícího kamaráda do haly a pak do kanceláře šéflékaře. Našel doktora jak sedí zády ke vchodu ve svém křesle a sleduje nějaké údaje na velikém nástěnném panelu.
"Doktore?" Ozval se kapitán.
Android se otočil a usmál se na příchozího.
"Potřebujete něco kapitáne?"
"Mám tu balíček a přišel jsem si ho vyzvednout." Zažertoval Ian a měl na mysli samozřejmě poručíka Rodowa.
Doktor se zvedl a prošel kolem usmívajícího se kapitána.
"Poručík Rodow momentálně odpočívá. Ještě bych si ho tu rád nechal pár dní na pozorování." Řekl android.
"Pak vám ho vrátím a můžete ho klidně pitvat, teď ho ale potřebuju ho na můstku."
"Tak já vám ho vzbudím." Rezignoval doktor a natáhl se po hypospreji.
Nabral ze stojanu jedovatě vypadající zelenou látku a chystal se vstříknout pacientovi injekci. Kapitán ho však zarazil.
"On jenom spí že ano?"
Doktor kývnul.
"Dám vás do závěti když mi to dovolíte." Usmál se podezřele kapitán.
Doktor si povzdechl a založil si ruce na prsou.
Ian to vzal jako souhlas a přiblížil se k poručíkově uchu. Zničeho nic mu kapitán neuvěřitelně silně hvízdnul do ucha. Alex se prudce posadil a málem vyrazil kapitánovi zuby. Podíval se nejdřív na doktora a pak na usmívajícího se Iana.
"Kéž by tě takhle budila tvoje matka." Zabručel Rodow.
"Vsávej máš práci."
Poručík se posadil na kraj lůžka.
"Jestli si myslíš že mám náladu pro tebe něco dělat tak seš na omylu."
Ian se zasmál: "Jo, vynadáš mi potom teď pojď."
Pomohl poručíkovi postavit se a odváděl ho z ošetřovny.
"Nevíš náhodou proč mi moje stanice vybouchla do ksichtu?" Zeptal se poručík když nastupoval s kapitánem do výtahu.
"Šoková vlny z výbuchu antihmoty. Našly jsme nějaký lodě S'hyktů a několik dalších. Posádky jsou mrtvé a teď jsme zachytili nějaký nouzový volání." Odpověděl kapitán a výtah se rozjel.
"Tak to je fajn."
"Stanici máš spravenou, nechal jsem ti tam poslat všechny údaje ze senzorů a ostatní blbinky. Vypracuj mi nějakou teorii."
"Po tom co jsi mě tak brutálně vzbudil? Udělej si to sám kamaráde."
Výtah se zastavil a dveře se otevřely na můstek. Sozef si prohlížel údaje na svém panelu a všichni ostatní dělali to co obvykle.
"Vidíš tyhle pecky?" Poklepal si Ian na límec uniformy.
"A co?" Zeptal se poručík a zamířil ke své stanici.
"Co myslíš že to znamená?"
"Souhvězdí Orionu?"
"Mám vyšší hodnost, ber to jako rozkaz." Ian se na Rexe přátelsky zašklebil a posadil se do kapitánského křesla.
"Takže to asi nebudou lupy." Usmál se Rodow a začal pracovat na kapitánově hlášení.
Zatímco poručík Rodow vypracovával teorii pro kapitána Paladin se pomalu blížil ke zdroji tísňového volání. Jak se ukázalo, poté co se komandér Sozef napojil na databázi S'hyktské flotily, loď Opall byla lehká průzkumná fregata určená k průzkumu hluboko v týlu nepřítele. Na palubě nesla jen lehké zbraně které s boji s průměrným Ezhitským bitevníkem prakticky nedaly použít. Posádku čítalo něco málo přes šedesát mužů a žen. Chvíli před tím než Paladin našel co hledal dokončil poručík Rodow svou práci. Zvedl se od své stanice a šel předat kapitánovi padd se svou teorií.
"To je vtip?" Zeptal se pološeptem kapitán.
"Ne, bohužel ne." Odpověděl poručík. "Mám dost údajů, ale nedokážu z toho nic podrobnějšího vytáhnout. Neznám sílu která by svedla něco podobného aniž bychom něco zaznamenali."
"Tak teda nic. Tohle bych si rád vyšetřil, jestli jsou to naši nepřátelé potěš pánbu. Kdyby se nám s nimi podařilo uzavřít alespoň krátkodobé spojenectví-"
"Nepřítel mého nepřítele je můj přítel?" Přerušil Iana poručík.
"Jo něco takovýho." Řekl kapitán.
"Tak na to si počkám." Usmál se Rex.
Kapitán upřel zrak na monitor a řekl: "Asi nebudeš muset čekat dlouho."
Poručík se podíval na hlavní monitor a prohlížel si vrak lodi Opall která se tiše vznášela ve vesmíru. Na palubě nezaznamenaly senzory žádné známky života, stejně jako na ostatních lodích ani zde nebylo patrné jakékoliv poškození. Trup se jednoduše otevřel a vakuum zabilo posádku. Ale Opall byl něčím zvláštní, jak se po podrobnějším průzkumu ukázalo několika členům posádky se podařilo opustit loď v únikových modulech. Sozef spočítal že v pěti únikových modulech se z lodi zachránilo přibližně pětadvacet mužů.
"Nějaké obydlené planety v blízkosti?" Zeptal se kapitán Sozefa.
"Jedna: třída M, půl parseku odsud, nejsou tu žádné známky po vyvinutější civilizaci." Odpověděl vulkánec.
"Myslíte že to mohli zvládnout?"
"Dolet únikových modulů je jeden parsek, ale pokud byly kapsle poškozeny posádka mohla na planetě přistát mrtvá nebo se vznáší někde mezi námi a planetou."
"Pilote nastavte kurs k té planetě!" Přikázal kapitán.
"Ano pane!" Přitakal praporčík Law a začal pracovat.
Paladin přešel na warp a skočil na oběžnou dráhu nádherného zeleného světa. Planeta byla přibližně o polovinu větší než Země a bez oběžnic. Většinu povrchu planety byla osazena hustým lesem. Tu a tam se nad vrcholky stromů tyčily vysoké hory. Planeta měla jeden veliký oceán s tmavě modrou vodou. Nejdivnější bylo že ani na pólech ani na vrcholcích hor nebyly sněhové pokrývky.
"Co říkají senzory, Alexi?" Zeptal se kapitán.
"Kyslíko-dusíková atmosféra, nižší formy života, průměrná povrchová teplota je na třiceti stupních." Odpověděl poručík Rodow.
"Kde přistáli?"
Poručík chvíli pracoval nad svým panelem a pak zvedl hlavu a prohlásil: "Sedmdesát dva stupňů a patnáct minut východní šířky a dva stupně a dvacet pět minut západní délky. Vidím jenom tři kapsle."
Kapitán pokýval hlavou a pak se otočil na nadporučíka Wynna: "Sestavte mi výsadek."
Ian se zvedl ze svého křesla a mávnul na Alexe.
"Sozefe máte můstek. Kdyby něco tak nás okamžitě stáhnete zpátky."
Vulkánec, McCoyovi se zdálo že neochotně, souhlasil a posadil se na kapitánovo místo. Nadporučík Wynn sestavil kapitánovi výsadek z doktora, pokud by byli dole nějací zranění, Azzuma pro komunikaci se S'hykty a navrch přidal dva členy bezpečnostního týmu Blankse a Velasquese. Když s poruček Rodowem dorazili do transportní místnosti v plné polní výsadek stál připraven na transportních plošinách. Oba bezpěčáci měli přes rameno pulsní fázerovou pušku, jinak byli vyzbrojeni stejně jako ostatní: jeden malý fázer, trikordér, svítilna na zápěstí a černý batoh. Doktor měl přes rameno pověšenou lékařskou brašnu a tvářil se poněkud nejistě. Taky to dal jasně najevo když kapitán vstoupil do místnosti.
"Myslel jsem že jdeme na záchranou misi." Čertil se robot.
"To jdeme doktore." Odvětil klidně kapitán.
"Tak proč potřebujeme je?!" Zeptal se doktor a rukou mávnul na Blankse s Velasquesem. Blanks mu věnoval jako odpověď mrazivý pohled a Velasques si ho nevšímal.
"Protože tu něco nebo někdo zabíjí bez nejmenších potíží. Tak mi přijde správné že se na to trochu připravíme." Kapitán se postavil na transportér a kývnul na obsluhu.
"Kapitáne, pořád jste mi-"
"Doktore!" Přerušil nadávajícího androida kapitán McCoy. "Zavřete klapačku!"
A než stačil doktor něco namítnout šestičlenný výsadek se dematerializoval.

Místo na kterém se zhmotnili byla přibližně pět metrů široká sklaní římsa. Nad jejich hlavy se po levé straně tyčila mohutná hora a na pravé straně byl oceán lesa. Římsa jak se zdálo obtáčela celou masu hory kolem dokola. Kapitán a Azzum vytáhli trikordér a začali prohlížet okolí. Nikde nebyla stopa po nějaké vyspělejší formě života. V korunách stromů bylo hejno veverkám podobných tvorečků. A nad jejich hlavami seděla na skále obrovská myš. Živočich měl přibližně metr dlouhé tělo a přibližně stejně dlouhý bičíkovitý ocas. Čtyři končetiny zakončené ostrými drápky držely několika kilového myšáka na skále. Hlava s velikýma králičíma ušima a dlouhými vousky se otáčela sem a tam a hledala buď kořist nebo partnera. Jinak nebyla nikde ani noha. Únikové moduly z Opallu které hlásil poručík Rodow stály mírně zabořené v zemi na neveliké mýtině asi kilometr od transportního místa.
"Tak a kde jsou naši robinsoni?" Zeptal se rozjařeně Alex stojíce na kraji římsy.
"Hned se dočkáš, frajere." Uklidnil ho kapitán a pak se otočil na doktora a zbytek týmu. "Rozdělíme se na dvě skupiny. Já, Azzum a Vasques půjdeme po římse vlevo a zbytek pod vedením poručíka Rodowa půjde druhou stranou. Jasno?"
Poslední slovo patřilo Rexovi který jako obvykle v takových chvílích svého velitele nevnímal.
"Jasný?" Zahučel kapitán směrem k poručíkovi. Ten ho stále ignoroval. "Alexi! Je to jasný?"
"Jo, jo, jasný kapitáne, jasný." Mávnul na něj poručík a pokračoval v tom co dělal tedy v zírání dolů do lesa.
Ian si povzdechl, něco neslušně zamumlal na Alexovu adresu a mávnul na doktora s Blanksem aby ho následovali. Prvotní hypotéza se potvrdila římsa skutečně obtáčela celou horu, místy se zužovala i do půl metrového průměru a někdy byla dost široká na to aby tam mohl přistát runabout. Nakonec se oba týmy sešly právě tam kde se rozešly. Což poručík Rodow nadšeně kvitoval. Kapitán obrátil oči v sloup a přikázal: "Vyndejte lana, polezeme dolů."
"Proč nás tam prostě Sozef netransportuje?" Zeptal se Azzum.
"Nechtěl jsem to, kvůli tomu co se stalo těm lodím. Les je poměrně nepřehledný a mi bychom byli snadný cíl." Odpověděl kapitán a zarazil skobu do tvrdé skály.
"To ti tak žeru Iane." Zabručel poručík Rodow, popadl lano a chtěl začít slaňovat.
Náhle se však za nimi ozval uširvoucí řev. Všichni se otočili a oba bezpečnostní důstojníci sevřely své pušky. Po římse se k nim hnal S'hykta. Jak se blížil všimli si v jeho ruce malého disruptoru. Oblečen byl do standartu S'hyktské armády. Vysoké černé boty, bílé kalhoty se šedivým opaskem. Vrchní díl uniformy byl také bílý na levé straně hrudi bylo hodnostní označení. Dál měl na sobě tmavě šedý tříčtvrteční kabát a přes rameno brašnu. Když byl od skupiny asi tři metry zastavil se a znovu něco zaječel. A pak náhle zmizel.
Nevypařil se, prostě tam najednou nebyl.
Všichni přítomní stáli ještě chvíli jako opaření a pak se ozval poručík Rodow.
"Do prdele!"
"Jo přesně tak." Komentoval to kapitán.
Po chvíli se ozval doktor: "Co to křičel?"
Kapitán se podíval nejdřív na androida a pak jeho pohled padl na Azzuma který civěl na místo kde se člen jeho druhu vypařil.
"Azzume?" Zeptal se polohlasně kapitán.
"Rozuměl jsem mu něco jako 'Seleron'." Odpověděl S'hykta.
"Co to podle tebe znamená?" Zeptal se ho Rex.
"Jestli si správně vzpomínám tak Seleron je mýtická stvůra která podle víry mého lidu žije na hranicích denního a nočního světa. Když se k ní dostane zlý člověk Seleron mu promítne jeho noční můry, to čeho se ten dotyčný nejvíce bojí a pak ho buď zaživa sežere nebo ho pustí do ráje."
Kapitán chvíli přemýšlel nad pravdivostí Azzumových slov. Zvažoval jestli ta tajemná síla nemá něco společného s tím druhem sil ve vesmíru který se nedá zaznamenat nebo nějak jinak katalogizovat. Napadla ho i myšlenka jestli v tom nemají prsty Q, ale tu ihned zavrhl. Pokud ovšem nějaký Q neunikl z Valkijského vězení.
"Ať je to jak chce, budeme pokračovat v hledání těch co přežili." Rozhodl kapitán, popadl lano a začal znovu slaňovat.
Během několika minut byl celý výsadek pod úpatím skalní římsy v hustém lese. Navigovat se dalo pouze podle trikordérů nebylo totiž vidět nebe a skála se po několika metrech ztrácela v zelené záplavě. Vydali se směrem k mýtině a bolestně pomalu se prodírali lesem. Byli teď velmi snadnou kořistí pro místní šelmy a jak vtipně poznamenal vojín Blanks "dostala by je tu i slepá klingonská babka". Jak se prodírali lesem Ian se nemohl zbavit zžíravého pocitu že je někdo sleduje. Vpředu kráčel kapitán s poručíkem Rodowem a vedli výsadek, uprostřed šel Azzum s doktorem a vzadu šli dva příslušníci lodní bezpečnosti.
Byli od mýtiny s únikovými moduly vzdáleni sotva dvacet metrů když se nedaleko od kapitána ozvalo příšerné zvířecí zavrčení. Výsadek se zastavil a každý měl v tu ránu v ruce zbraň. Poručík Rodow přešel dozadu aby pomohl hlídat zadní voj a kapitán, doktor a Azzum se ubírali kupředu. Ian náhle spatřil vepředu světlo a zrychlil krok, ostatní se ho drželi. Když rozhrnoval větev aby se podíval na zalesněné prostranství něco přeletělo nad Azzumovou hlavou a těžce dopadlo pár metrů za něj. Ozval se příšerný řev, u kterého by nikdo nehádal že vyšel z lidského hrdla. Šerem lesa proletělo několik fázerových výbojů. Jeden se zabodl do kůry stromu kousek od kapitánovy hlavy. Ve výsadku nastal částečný zmatek a všichni se začali drát za světlem na mýtinu. Ian se přibližně uprostřed mýtiny zastavil mezi třemi moduly z lodi Opall a spočítal si svoje lidi. Z lesa vyběhl doktor, následovaný Azzumem a funícím Rexem. Nakonec zelená stěna vyplivla vojína Blankse.
Fajn, tak to jsou všichni, uklidnil se v duchu kapitán. Ne moment kde je Velasques?
Z lesa se znovu ozval jekot který byl náhle v půli přerušen. Pak se listí zavlnilo a hlavně všech fázerů mířili do zeleně. Listí se rozletělo a na mýtinu dopadl tvor ze zapomenutých časů. Kapitán si v tu chvíli uvědomoval pouze neuvěřitelný pocit primitivního strachu, to samé cítili i zbývající lidé ve výsadku. Azzum se nepatrně chvěl a sklonil fázer. Doktor se jako jediný se zájmem díval na tvora který stál před nimi. Před výsadkovým týmem z lodi Paladin stál tvor ze kterého se strachy třásli lidé a vlastně všichni živí tvorové na staré Zemi. Nejstrašnější zabiják lidského věku, bájný Smilodont. Šavlozubý tygr. Nádherné a elegantní zvíře, dokonalý stroj na zabíjení. Elegantní ve své divokosti, nádherný a strašlivý. Tenhle byl ale jiný, obyčejný Smilodont byl veliký jako lev ovšem tohle zvíře mělo velikost koně. V kohoutku měřil kolem metru a půl a pod kůží s hrubými chlupy se vlnily pletence svalů. Ze dvou neuvěřitelně velkých šavlovitě zahnutých zubů kapala krev, lidská krev. Krev vojína Simona Velasquese. Na levé přední tlapě byla nepatrná popálenina, jediná stopa Simonovy zuřivé obrany.
Výsadek se na kapitánův příkaz roztáhl do vějíře a nespouštěli tygra z mušky. Šavlozubý tygr zvedl hlavu k obloze a zařval až všem přítomným humanoidům zalehlo v uších. Pak se přikrčil a skočil. Fázery zasyčely a tygr uhnul ze své dráhy. Dopadl mezi Azzuma a poručíka Rodowa a místo aby utekl vybíral si kořist. A zalíbil se mu S'hykta. Sekl tlapou zakončenou pekelně ostrými drápy a roztrhl Azzumovi svetr, kůži i svaly. Azzum se s bolestným zaúpěním zhroutil k zemi a Smilodont dostal další sérii zásahů. Když se k němu blížila další salva udělal to co S'hykta na skalní římse, zmizel. Nikdo se na nic neptal a na nic nečekal. Kapitán s doktorem se sehnuli na pomoc k Azzumovi a Rodow s Blanksem hlídali okolí. "McCoy Paladinovi! Přeneste doktora s Azzumem na ošetřovnu." Vyštěkl kapitán a Sozef na druhém konci signálu ani nestačil odpovědět když dostal další rozkaz: "Pošlete mi sem pět bezpečáků s plnou polní! McCoy konec."
Za krátkou chvíli zmizel doktor v mihotání transportního paprsku a objevilo pět mužů vedených nadporučíkem Wynnem. Každý z nich měl pulsní fázerovou pušku přes rameno a nyní bedlivě prohlíželi okolí.
"Co se stalo?" Zeptal se nadporučík Wynn kapitána.
"Velasquese něco sežralo." Odpověděl kapitán a pomalu mu docházel smysl toho co právě řekl.
Další mrtvý.
"Zvíře?" Zeptal se Wynn.
"Ano, asi ano. Bude to znít divně, ale myslím že to byl šavlozubý tygr."
"Myslel jsem že tyhle potvory vymřely." Řekl nedůvěřivě nadporučík.
"To je nás víc." Pokýval hlavou vážně kapitán.
"Kapitáne!" Ozvalo se za Ianem Rodowovo volání.
McCoy se otočil a podíval na poručíka jak stojí na jednom z únikových modulů z Opallu a mává trikordérem. Wynn se na kapitánovo znamení otočil a začal vydávat rozkazy svým mužům. Výsadek se rozdělil do dvojic a pročesával okolí.
Jak se ukázalo, poručík Rodow se po Azzumově přenosu na loď začal zabývat únikovými moduly a jejich obsahem. Tedy tím co tam mělo být, posádkou.
"Co máš?" Zeptal se kapitán když přišel k poručíkovi.
"Právě že nic, nikde nejsou žádné stopy po posádce. Krom toho na skále jsem nikde nevyděl ani jednoho zachráněného. Podle mého názoru-"
"Nezajímá mě tvůj názor!" Vyštěkl kapitán rozzlobeně. "Chci fakta!"
Ianovi začínala docházet trpělivost, před pár okamžiky brutální smrtí zemřel jeden z jeho mužů a druhý byl smrtelně raněn. A to všechno tvorem jehož druh vymřel před deseti tisíci lety.
"Dělám co můžu." Omlouval se poručík.
Kapitán mu položil ruku na rameno.
"Jo já vím, ale nějak se mi to tu... Něco tu smrdí Alexi, zatraceně smrdí."
Poručík Rodow se nadechoval k odpovědi když se za nimi ozval hlas nadporučíka Wynna.
"Kapitáne."
Ian s Rexem se otočili a zamířili k okraji mýtiny kde stáli nadporučík Wynn a muž jménem Adler. Nadporučík stál s trikordérem v ruce a prohlížel zelenou stěnu lesa a Adler svíral fázerovou pušku a čekal kde se něco pohne.
"Nadporučíku?" Ozval se polohlasem kapitán.
Wynn ukázal rukou směrem k hranici lesa a pronesl potichu: "Pět humanoidů, třicet metrů. Pravděpodobně S'hyktové, ale něco zkresluje údaje."
Kapitán se bleskově rozhodl. Svolal všechny muže z výsadku a přikázal: "Rozdělte se do dvojic, Alexi budeš návnada. Ty a třeba tady Alder se budete hádat. Upoutá to jejich pozornost a my je pochytáme."
Všichni souhlasili. Kapitán s Wynnem a ostatními čtyřmi muži se ponořili do lesa a obkličovali pětici S'hyktů. Když zmizeli z doslechu poručík Rodow zařval na vojína Adlera: "Já tu velím a vy budete poslouchat mé rozkazy!"
"Já je poslouchat budu pokud budou za něco stát!" Odsekl Adler nahlas.
Zatímco se dvojice hádala kapitán a jeho podřízení se rozestavili kolem vyplašené pětice z lodi Opall. Jak se zdálo S'hyktové ignorovali hádku dvou důstojníků a prodírali se hlouběji do lesa. Kapitán proto poslal jednoho z mužů aby přivedl oba dva řvouny ke zbytku výsadkového týmu.
"Neserte mě vojíne!" Řval Alex.
"Já vás budu s-" Začal vojín odpovídat když ho náhle přerušil příchod jednoho z bezpečnostních důstojníků. Oba rádoby herci se na něj podívali.
"Kapitán říká že máte přestat řvát a jít nám pomoct." Řekl nově příchozí.
O pár minut později se všichni tři přítomní ponořili do lesa a sledovali stopy pětice S'hyktů. S'hyktové mířili nejdřív hluboko do lesa a pak se najednou stočili směrem ke skalnímu masivu. Muži z Paladina je samozřejmě sledovali. Trvalo to cirka půl hodiny než se S'hyktové domotali pod skalní římsu. Les končil rovných deset metrů před koncem skály a ústil na kamenité prostranství. Výsadek zůstal stát kousek před kamenitým prostranstvím a sledovali počínání S'hyktů. Pětice byla vedena mužem který byl podobný Autumovi. Měli na sobě to co muž na skalní římse ovšem beze zbraní a bez brašny. Jeden z nich, ten který se tiskl zády ke skále, si jedinou zdravou rukou svíral to co mu zbylo z pravé ruky. Vysoko nad jejich hlavami se ozvalo zavřeštění a před skupinku dopadl tvor podobný paviánovi. Dlouhé rudé chlupy se vlnily i při nejmenším závanu větru. Jako stehno silné ruce s ostrými drápy se svíraly a otevíraly. Krátké silné nohy podpíraly sudovitý trup na kterém seděla hlava s ostrými tesáky.
S'hyktové se rozprchli jako hejno holubů a rudá opice skočila mezi ně. Bohužel ne všichni stihli utíkat stejně rychle. Muž který stál u skály s utrženou rukou stihl jenom vykřiknout a pak ho opice popadla v pase. Silné tlapy sevřely S'hyktu, kosti zapraskaly kůže a svaly povolily a krev postříkala opici, zem i skálu. K okraji lesa dopadl vršek zmrzačeného muže a nohy zůstaly v opičích tlapách.
"Pal!" Zařval Ian a stiskl spoušt.
Z lesa vyletěly desítky výbojů a paprsků a zabodly se do rudé opice. Příšera zaječela a otočila se, odhodila nohy které svírala v tlapách a otočila se zády ke stěně. Na kapitánův povel vystoupili všichni jeho muži z lesa a pokračovali v palbě. Opice se zarazila a těkala pohledem z jednoho na druhého. Respektive z jednoho S'hykty na druhého. Kapitána napadlo že od doby co jsou na planetě umírají jenom S'hyktové. Až na jeden detail.
Zatímco McCoyovi lidé doráželi opici ti které přišli zachránit se shlukli na nejvzdálenějším konci mýtiny. Zdálo se že nevěděli co si mají myslet. Báli se že je to jeden z dalších triků téhle prokleté planety. Když bylo osm mužů z federální lodi na dva metry od svého cíle opice jednoduše zmizela.
Poručík Rodow schoval fázer do pouzdra na opasku a zavrčel: "Nedivil bych se kdyby to tu zmizelo všechno."
Kapitán mezitím přešel ke skupince S'hyktů kteří se krčili u skály. Zastrčil zbraň a s rukama obrácenýma dlaní vzhůru na znamení míru promluvil: "Jsem kapitán McCoy, z lodi Federace Paladin. Zachytili jsme vaše nouzové volání."
Chvili bylo ticho přerušované jen pípáním trikordérů a pak promluvil muž podobný Autumovi, zřejmě vůdce. "Já jsem Espef, velitel lodi Opall."
"Kde máte zbytek mužů?" Zeptal se přicházející nadporučík Wynn.
Espef posmutněl. "Jsou mrtví, dostaly je bestie podobné té opici. Hadi, brouci a podobná havěť. Jeden z našich modulů odnesl nějaký létající ještěr, zůstali jsme jen mi."
"Copak jste neměli zbraně?" Zeptal se kapitán.
"Měli, ale když jsme se chtěli bránit prostě přestaly fungovat. Zůstaly nám jen holé ruce." Odpověděl Espef.
"Viděli jsme jak se jeden z vašich mužů vypařil nahoře na skalní římse." Řekl kapitán a mávnutím ruky zahrnul celou horu.
"Hmm, to byl asi Orgel, chudák."
Jeden z mužů kteří stáli za Espefem si smutně povzdechl.
"Tady dole nic nevyřešíme." Rozhodl kapitán a přikázal svolat výsadek.
"Doufám že jste tu dole neměli žádné potíže, kapitáne." Řekl Espef.
"Jeden z mých lidí je mrtvý." Odpověděl dutě kapitán a zmizel v mihotání transportního paprsku.


Celou tuhle událost, sledovalo z neveliké vzdálenosti malé plavidlo které sedělo na jednom z mrtvých planetoidů které obíhaly kolem planetárního systému ve kterém se odehrál ten krvavý incident. Na lodi byli dva muži, Ezhitové. Bratři Lozel a Nai. Oba seděli před středně velkým monitorem a sledovali jak k planetě přiletěla ta cizí loď. Paladin, znaly ji ze záznamů Ezhitské výzvědné služby. Nijak je nezajímala ta loď ale spíš ta planeta. Zajímali se o ty tvory co žijí dole na planetě.
"Co budeme dělat?" Zeptal se Nai svého o tři roky staršího bratra.
"Počkáme." Zavrčel Lozel.
"Čekat nemůžeme moc dlouho, za chvíli začnou ty potvory klást. Musíme sbírat vejce."
Nai se zvedl a přešel do zadní části lodi kde byla lůžka a skříně s vybavením a osobními věcmi. Z celé dvojice byl Nai ten co používal mozek nejčastěji. Lozel byl rváč a všehoschopný zabiják, pro peníze nebo dobrou drogu by zabil kohokoliv. I v jeho zkaženém srdci se našlo trochu cti a lásky. Láska k bratrovi mu zatím bránila udělat to co by na jeho místě udělal kdokoliv jiný. Nai se začal přehrabovat v krabici která byla pod jeho postelí. Vytáhl z ní malou červenou krabičku z plastu. Strčil si ji do podpaží a kopnutím uklidil bednu zpátky pod postel. Přešel k bratrovi a otevřel červenou krabičku. Byly v ní uloženy dvě stříbrné trubičky. Nai je vyndal a jednu dal bratrovi a druhou si nechal. Skříňku hodil za sebe.
Lozel si vyhrnul rukáv a přitlačil trubičku na kůži. Ozvalo se zasyčení a Lozelovo tělo se uvolnilo. Na jeho tváři se objevil blažený úsměv. Nai na nic nečekal a udělal to co bratr. Obě stříbrné trubičky zazvonily o podlahu a Ezhitští bratři se ponořili do mlh drogového opojení.


"To s vaším mužem mě velmi mrzí, McCoyi. Ale jeho smrt vykoupila životy mých mužů." Řekl Espef když na Paladinovi sestupoval z transportní plošiny.
Kapitán se na chvíli zastavil a přemýšlel. Od okamžiku kdy byla jeho loď vtažena do minulosti zemřelo dvaasedmdesát mužů a žen. A teď další. Ianovi často opakovali že smrt je součástí života, ale pro něj byla smrt koncem života. Všechno co ten dotyčný dokázal před tím než zemřel nebo byl zabit se propadlo do zapomnění. Považoval ty kteří věřili v posmrtný život za jistou formu bláznů. Každý má nárok na svou výru, říkal mu neustále jeho otec. Když se s touhle teorií předvedl svému otci vykázal ho. Vlastně ho dost neslušně vyhodil z pokoje. Admirál McCoy byl katolík, což znamenalo že mu víra nařizovala dodržovat dané křesťanské svátky a každou neděli chodit do kostela. Vše dělal jeho otec na úkor svým povinnostem a nebýt války s Huredy byl by stále velitel bezpečnosti na Jupiterské stanici. Když válka skončila povýšil na admirála a dostal pověření na dohled nad vývojem projektu Paladin. Když Ian dostal velení na lodi Gregory Benford jeho otec skončil se snahami přesvědčit svého syna aby přistoupil na křesťanskou výru.
"Jo, není zač." Odsekl sarkasticky kapitán a odešel z transportní místnosti následován poručíkem Rodowem.
Zbytek výsadku se rozešel hned jak dorazil doktor a převzal zachráněné.
Zatímco android v lodní nemocnici ošetřoval pacienty kapitán rázoval po chodbách své lodi.
"Iane!" Volal za ním poručík Rodow a snažil se s velitelem udržet krok. "Iane, no tak. Kurva zastav se!"
Kapitán ale nezpomaloval.
"Stůj přece, chci s tebou jen mluvit." Zavolal poručík a kapitán se konečně zastavil.
Otočil se na svého přítele a vypadal zcela klidně.
"Hele," Začal Rodow když se zastavil před kapitánem. "vým co tě žere."
"Jo a co?"
"Espef tě naštval tím co řekl."
"To už mě přešlo," Mávl rukou kapitán. "teď pospíchám na záchod."
"Na záchod?"
"Jinak mi praskne močák, takže jestli mi nevyklopíš co máš na srdci půjdu si radši sklopit prkýnko." A kapitán se dal znovu do pohybu a nechal zkoprnělého poručíka za sebou.
"To sis nemohl dojít před tím?!" Zavolal do chodby když Ian zmizel za rohem.


Když po hodině doktor skončil s prohlídkou pacientů a shledal že jsou zdraví zavolal si kapitán McCoy přeživší ze Espefovi posádky do konferenční místnosti. Ian seděl v čele stolu a po jeho pravici Sozef nalevo seděl Azzum a vedle něj Espef. Zbytek Espefových lidí byl posazen různě kolem stolu. Kapitán měl ruce položené na desce stolu a pod levačkou ležel padd s teorií od poručíka Rodowa.
"Chcete říct že vám prostě vypadly motory?" Zeptal se nedůvěřivě kapitán. Espef tvrdil že při průzkumném letu jim během cesty warpem tři vypnuly motory a oni se ocitli nepohybliví v tomto systému.
"Ano kapitáne. Nejsem si jistý jak je to možné. Můj strojník hlásil že systémy fungují normálně jenom se nedostává energie do motorů." Odpověděl Espef klidně.
Zdánlivě klidně, ale pod povrchem vřel, zlobil se sám na sebe za to že nedokázal zachránit svou posádku. Když dole na planetě bojoval o holý život tak si to moc neuvědomoval, ale tady v klidu a relativním bezpečí to na něj dolehlo.
"Nenastala porucha ve vedení energie?" Zeptal se Sozef.
Muž který seděl naproti Espefovi ob židli od komandéra se zavrtěl a odpověděl: "Ne. Pracoval jsem ve strojovně, loď se najednou otřásla a pohon vysadil."
"U které stanice jste pracoval, pane...?"
"Nares," Odpověděl tázaný na Sozefovu otázku. "jmenuji se Nares. Když nás to postihlo byl jsem u stanice na sledování sekundárních systémů."
"A co ukazovaly vaše měřiče?" Zeptal se kapitán.
"No, pravě že nic, tedy nic zvláštního. Hodnoty záložních systémů byly všechny na sto procentech. Nic nevykazovalo tu nejmenší poruchu. Za normálních okolností bych za to nejspíš dostal pochvalu." Odvětil Nares a nejistě se usmál.
"To jistě ano, ovšem tentokrát si asi počkáte." Odpověděl kapitán.
"Ukazovaly něco senzory?" Zeptal se Sozef.
S'hyktští muži se na sebe podívali a pak Espef řekl: "Nevíme, náš senzorový analitik a vědecký důstojník zmizeli."
"Tak jako ti dole na planetě?"
"Přesně tak kapitáne." Kývnul Espef.
"Zmizel ještě někdo jiný?" Zeptal se Sozef.
Espef chvíli přemýšlel a pak zavrtěl hlavou. "Nikdo."
"To znamená co?" Ozval se najednou Azzum.
Kapitán pokrčil rameny a pravil: "Může to znamenat hodně nebo taky nic. Buď ti muži zmizeli náhodou nebo si je někdo vybral jako cíl svého útoku. Možná zmizeli ze stejného důvodu jako zbytek Espefových mužů."
"To jsou pouze vaše domněnky kapitáne, žádná fakta." Řekl Sozef.
"Tak či onak odpověď na naše otázky je dole na planetě. Vrátíme se tam a zjistíme co a jak."
"Dělejte jak myslíte kapitáne McCoyi," Začal Espef. "ale já se na tu prokletou planetu nevrátím."
"Vy nemusíte, ale já ano. Za každou cenu hodlám zjistit proč zemřel pan Velasques a pokud to bude možné potrestat toho kdo je za jeho smrt zodpovědný."
Kapitán se postavil a rozpustil shromáždění. Ian se Sozefem odešli na můstek, Azzum do strojovny kde teď trávil většinu času pod dohledem poručíka Prexe. A S'hyktští muži odešli do svých nově přidělených kajut.
Zatímco Paladin klidně obíhal kolem planety a posádka se věnovala svým úkolům, tedy pátrání po viníkovi záhadných úmrtí, kapitán McCoy a poručík Rodow seděli v prázdné zasedací místnosti a probírali se záznamy které jim každou chvíli přinesli Sozef, Wynn nebo John Darril. Práce jim šla poměrně rychle protože se probírali jedním a tím samým materiálem.
"Podtrženo sečteno," Řekl poručík. "víme prd."
"Nemel a makej." Štěkl kapitán na Alexe a pokračoval ve čtení.
Poručík hodil svůj padd na hromádku s těmi nově přinesenými a promnul si kořen nosu.
"Proč nic neděláš?" Zeptal se kapitán.
"Protože není co dělat, prcku." Odpověděl poručík.
Kapitán se překvapeně podíval na poručíka.
"Jak si mi to řekl?"
Rex se usmál a chystal se odpovědět když se otevřely dveře a dovnitř vstoupil doktor. Ian se postavil a natáhl ruku pro padd který mu android přinesl.
"Co pro mě máte doktore?"
"Hlášení o zdravotním stavu zachráněných." Odpověděl doktor.
"To už jste mi dal." Zamračil se McCoy.
"Našel jsem něco zvláštního."
"A sice?" Ozval se poručík a položil si nohy na stůl.
"Až na drobné oděrky, zlomeniny a podobná zranění jsou muži kapitána Espefa ve výborné fyzické kondici."
"Na tom nevidím nic zvláštního, doktore." Usmál se kapitán a posadil se zpátky.
"Asi jste mi nerozuměl kapitáne, říkal jsem ve výborné fyzické kondici. Mají fyzičku o jaké vy můžete jenom snít."
"A čím to?" Zabručel Alex s nohama na stole.
"To opravdu netuším pane."
"Aspoň teorii, doktore." Zaprosil kapitán.
"Nemám záznamy, kapitáne, nemohu srovnávat." Pokrčil rameny doktor. "Ovšem mám-li soudit z toho co jsem zatím slyšel a četl zřejmě s tím má co do činění ta inteligence na planetě."
"No to je skvělý doktore." Zaúpěl kapitán. "Zatím máme kilo úsudků, tunu dohadů a tři prdele hovadin."
"Zrcadlová hlava má pravdu Iane, odpověď je dole na planetě. Tudíž tam musíme pátrat."
"Co jste říkal?" Zamručel doktor.
Další výsadek by mohl znamenat další mrtvé. Kapitán byl na chvíli ochoten připustit že má strach, bál se o členy svého výsadku. Ovšem na druhou stranu jediný způsob jak potrestat viníka byl vypravit se na planetu. Nakonec se přece jen rozhodl.
"Risk je zisk." Řekl kapitán odhodlaně. "Půjdeme dolů na P781 a najdeme toho cvoka."


"Že já vůl se k tomu nechal přemluvit!" Nadával poručík Rodow když už hodinu bezvýsledně pátral na P781.
Kapitán McCoy dal sestavit čtyř člený výsadek. Byl v něm on, nespokojený Rex, poručík Darril a Azzum. Výsadek postával, posedával nebo se procházel po skalní římse kde se zhmotnili poprvé. Ian stál opřený o skálu a povídal si s Azzumem který seděl na bobku před kapitánem. Poručík Darril pomocí trikordéru prohledával okolí a poručík Rodow dělal to samé když nebrblal na zdejší počasí. Od okamžiku kdy se objevili na planetě se citelně ochladilo. Podle meteorologických snímků pořízených z oběžné dráhy mělo být následující den krásné počasí s teplotami kolem pětadvaceti stupňů celsia.
"Něco se mu zase nelíbí." Usmál se Ian na Azzuma.
"Možná ta teplota." Řekl Azzum. "Jestli to takhle půjde dál do hodiny klesne na nulu."
"Máte něco Darrile?" Zavolal kapitán a odlepil se od skály.
Poručík sklapl trikordér, vrátil ho do pouzdra na opasku a otočil se na kapitána.
"Vůbec nic." Odpověděl poručík.
"Alexi přestaň brblat a pojď sem." Houkl kapitán na poručíka.
"Co chceš?"
"Vracíme se na loď, tahle teplota mě dobíjí."
"Srabe." Odfrkl si Rex.
Ian do něj dloubl prstem a řekl: "Tak si tu zůstaň hrdino."
"S tebou je to na draka kapitáne."
Za debatující dvojicí se objevil poručík Darril s trikordérem v ruce. Ian se na něj otočil s otázkou v očích a Darril kývnul. Našel stopu.
"Co je to?" Zeptal se kapitán.
"Něco se k nám blíží, pane. Letí, studenokrevný živočich, kolem pěti tun a na svou velikost se pohybuje velice rychle."
"Jak rychle?" Zeptal se Azzum.
"Cirka tři sta kilometrů za hodinu."
Alex Rodow tiše hvízdnul a vytáhl vlastní trikordér.
"Je to tak, vypadá to na ptáka nebo ještěra s rozpětím křídel dvacet metrů."
"Řekl bych ještěr je studenokrevný." "Jo to je pěkný, nechtěl bych skončit na jeho jídelníčku." Rozhodl kapitán a klepl do komunikátoru. "McCoy Paladinovi."
Nic.
"Darril volá Paladina." Zkusil to poručík od komunikace.
Postupně zkoušeli zavolat loď i Rex s Azzumem, ale se stajným výsledkem. Nikdo z nich se nemohl spojit s lodí. Tvor se rychle blížil už byl na obloze viditelný jako malá černá tečka která se rychle zvětšovala. Nebylo se kam schovat a na slézání skály a úkryt v lese tu nebylo vybavení. Kapitán a jeho muži si nastavili fázery na maximum a zády ke skále čekali.
Jak se tvor přibližoval byly jeho jednotlivé rysy rozeznatelnější. Kapitánovi se vybavila pohádka kterou kdysi jako chlapec slyšel od svého otce. Vystupovala v ní zvířata kterým se říkalo draci. Tvor který se k výsadku blížil tomuto popisu odpovídal. Byl kolem patnácti metrů dlouhý s rozpětím křídel přes pětadvacet metrů místo dvaceti které ukazovaly trikordéry. Jeho tělo bylo pokryté šupinami černými jako uhel. Ze sudovitého trupu trčel dopředu krk pokrytý silnými dlouhými chlupy které byly o něco světlejší místy i šedivé. Ocas draka byl rovných deset metrů dlouhý zakončený chlupatou bambulí z jemných chlupů žluté barvy. Od ocasu k hlavě mohl pohodlně přejít dospělý člověk a po krku by bez vážnějších porblémů přejel kůň. Hlava byla na tvorovi to nejpodivnější. Byla dlouhá dva metry a tlama byla plná nebezpečně vyhlížejících zubů. Růžové dásně a rudý jazyk byly při letu střídavě otevřené a zavřené a navzdory okolní teplotě z nich vycházela pára. Oči měly jasně zelenou barvu a občas se přikryly šupinatými víčky.
Drak se přihnal ke skále a vehnal McCoyovým mužům do obličejů prach a kamení. S neuvěřitelnou lehkostí se posadil na okraj skály. Silné krátké přední končetiny se zaryly do skály jako do měkkého bláta. Kapitán si během letu vůbec nevšiml že živočich nějaké nohy má. Zatímco na něj čtveřice mužů zírala drak si složil křídla a vytáhl z pod nich další pár končetin. Končetiny byly podobné lidským, pět prstů vypadalo celkem obratně. Mohly sloužit jako podpěra přední části trupu nebo jako ruce při krmení. Byly dost silné na to aby se o ně mohl opírat při chůzi.
Zdálo se že si drak výsadku z Paladina nevšímá, seděl na skále a sledoval les pod sebou. Občas se zavrtěl a srovnal si svá šupinatá křídla. Kapitán se dohadoval posunky s poručíkem Rodowem na dalším postupu. Nakonec se shodli na tom že bude nejlepší potichu zmizet a doufat že si jich obrovitý ještěr nevšimne.
Celý výsadek se potichu začal ubírat po dvojicích na opačné strany skalní římsy. Ian doufal že drak nebude tak rychlý aby zaútočil na obě dvojice. Kapitán tak chtěl zajistit že alespoň dva z jeho mužů přežijí. To vše mělo ovšem fungovat ze předpokladu že drak je dalším planetárním překvapením. V řadě složené ze šavlozubých tygrů, velikých rudých opic a dvoumetrových pavouků (pavouci začali požírat Espefovy muže krátce po přistání) byl drak sedící na skalní římse nejkurioznějším tvorem. Vlevo za drakovými zády se ubírali Alex s Azzumem a na druhou stranu se plížili kapitán s poručíkem Darrilem. Znenadání se ozval hlas který nepatřil nikomu z výsadku. Byl hluboký, melodický a nepocházel z lidských úst.
"Kam jdeš Iane?" Zeptal se drak a otočil hlavu směrem ke kapitánovi. Kapitán a jeho podřízení se zastavili a zírali doslova jako banda idiotů na velikého tvora který právě oslovil jejich kapitána. McCoyovi poklesla čelist a nedokázal se hnout.
"Na co se díváš?" Zeptal se znovu drak.
Dračí čelisti se pohybovaly jako lidské, ale zvuk z nich vycházející by člověk dokázal těžko napodobit.
"Do prdele!" Zamumlal Alex a ruka mu cukla k fázeru.
"Slušnost asi není tvojí silnou stránkou že, Alexi?" Zeptal se drak.
Kapitán se konečně probral z prvotního překvapení a o krok postoupil k obrovskému ještěrovi na kraji skály.
"Kdo jste?" Zeptal se nejistě.
"Neměl by ses představit první?"
"Jsem kapitán Ian McCoy z federální vesmírné lodi Paladin." Vysypal ze sebe kapitán bleskově.
"Výborně." Odpověděl drak.
"Jak se jmenujete vy?" Zeptal se kapitán.
Azzum, Darril a Rodow se začali scházet na jedno místo a postavili se v půlkruhu za kapitána.
"Asi ti nerozumím Iane."
"Jméno, jak si říkáte. Jak vás nazývají vaši přátelé."
Ian doufal že se nesekl, předpokládal že takových tvorů tu bude víc. Napadlo ho že to oni, nebo on, budou viníci těch zvláštních událostí.
"Á, jméno." Kývnul drak hlavou. "Nemám jméno jaké máte vy."
"Dejte mi nějaké." Kapitán překvapeně zamrkal a chystal se něco říct když se za ním ozval poručík Darril.
"Bohužel tu nejsme proto abychom vám dávali jména. Máme jisté poslání."
Touto větou vrátil kapitána zpátky k důvodu jeho přítomnosti na planetě.
"A proč tu jste?" Zeptal se drak.
Darril se chystal pokračovat, ale kapitán ho přerušil.
"Včera jsme se transportovali na tuto planetu abychom zachránili trosečníky z vesmírné lodi Opall. Krátce poté co zemřel jeden ze zachráněných podivnou smrtí byl zabit i jeden z mých mužů. Jsem tu abych to vyšetřil a případně potrestal viníka."
Drak znovu kývnul hlavou a pravil: "Nejmenoval se ten váš muž náhodou Simon Velasques?"
"Když znáte jeho jméno tak určitě budete vědět něco bližšího." Řekl kapitán.
"Možná budete dokonce ten kterého hledáme." Ozval se za kapitánovými zády poručík Rodow.
"Chcete mě označit za viníka?" Zeptal se drak.
"Nic takového jsem neřekl." Pravil kapitán. Nechtěl ještěra nařknout a dostat se do jeho nemilosti. Rozzuřený musel být strašlivý.
"Ale myslíte si to." Jak se zdálo z tónu hlasu drak se dobře bavil.
Aby taky ne, pomyslel si kapitán. Co mu můžeme udělat? Jestli Alex sahne po fázeru sežere nás dřív než stačíme mrknout. Iana v souvislosti s tím napadlo jestli takovýhle drak dokáže chrlit oheň.
"Nejde o to co si myslím." Začal kapitán a poručík Rodow tiše zaúpěl. "Naše zákony nařizují aby byl viník jasně označen a náležitě potrestán."
"Praktikujete trest smrti?" Zeptal se najednou drak.
"Ne, už několik století ne. Máme demokracii, trest smrti se nepřipouští." Odpověděl kapitán.
"To je dobře, je vidět že jste vyspěli. Stejně, mě byste asi nepotrestali."
"Proč myslíte?" Zeptal se místo kapitána poručík Darril.
"Já jsem smrt vašeho muže nezavinil."
"Tak možná znáte toho kdo ano." Řekl kapitán. "Pokud chcete potrestat toho kdo na vašeho přítele poslal tu šelmu, tak tady jsem."
Drak jako zdůraznění svých slov roztáhl svá křídla a na čtveřici mužů padl stín.
"Ale právě jste řekl že vy za to nemůžete." Řekl vedle kapitána Azzum.
"Řekl jsem že nemůžu za tu nehodu která se stala Simonovi, ale toho smilodonta jsem poslal já."
Kapitán chvíli uvažoval co si o tomhle myslet. Tvor měl zjevně potíže s chápáním zodpovědnosti za své činy.
"Akce vyvolává reakci." Řekl kapitán. "Podle našich zákonů jste zodpovědný za to co se vojínu Velasquesovi stalo."
Drak chvíli přemýšlel, nebo se alespoň zdálo že přemýšlí. Mlčel a očima těkal z jednoho muže na druhého. Pak se podíval na kapitána a chvíli ho spaloval pohledem. Ian měl pocit že ho ta dvojice zelených očí propaluje skrz naskrz.
"Když vám na tom tolik záleží, tak prosím." Rozhodil rukama drak.
Náhle se v jasném záblesku světla vedle draka objevil vojín Velasques. Byl oblečen stejně jako když ho kapitán viděl naposledy. V ruce svíral fázerovou pušku a mířil někam nad kapitánovu hlavu.
"Velasquesi!" Vyjekl poručík Rodow.
Vojín se na něj překvapeně podíval a řekl: "Ano, pane?"
Vojín Velasques se začal rozhlížet kolem sebe a když zjistil že kromě kapitána, poručíka Rodowa, Darrila a Azzuma stojí, nebo spíš sedí, vedle něj obrovský draku podobný tvor zvedl svou pušku a mířil na tvora. Kapitán se nijak nenamáhal mu v tom bránit, ale přece jen nechtěl aby mu drak znovu ublížil. Přešel pomalu k mírně vyděšenému vojínovi a přátelsky mu sevřel rameno.
"Vítejte zpátky." Usmál se kapitán.
"C-co se to tu děje?" Zeptal se Velasques a pohled mu znovu padl na draka sedícího na skále.
"Na co si pamatujete jako poslední?" Zeptal se Ian.
"Byli jsme v džungli," Odpovídal pomalu vojín. "hledat ty S'hykty. Pak mi něco skočilo na záda a..."
"A?"
"Nevzpomínám si."
Kapitán se podíval z Velaquese na draka a pak přešel k poručíku Rodowovi.
"Ty, Azzum a Velasques se vrátíte na loď. Ať ho doktor pořádně prohlédne." Přikázal polohlasně kapitán.
"Jasně." Přitakal poručík Rodow a s Azzumem a vojínem Velaquesem poodešli pár metrů od zbytku lidí.
Alex klepl do komunikátoru: "Rodow Paladinovi, tři k přenosu."
Ještě než se trojice rozložila kapitán zvolal: "Pošli mi sem Sozefa."

V transportní místnosti Paladina čekal komandér Sozef až se výsadek vrátí z planety. Stál u ovládání transportéru a čekal až se zhmotní poručík Rodow a Azzum. Sozefa velice překvapilo že další signál patřil mrtvému muži. Když mihotání transportéru pominulo Sozef obešel ovládání transportéru a přešel před poručíka Rodowa.
"Podejte hlášení, poručíku."
Alex se nadechl a začal: "Kapitán a poručík Darril zůstali dole na planetě, zřejmě jsme našli toho kdo může za smrt Espefových mužů a vojína Velasquese."
V tu chvíli si Velasques odkašlal aby na sebe upozornil. "Jo, Velasqeuse nám vrátili."
"Kdo?" Zeptal se Sozef.
Poručík přemýšlel co komandérovi říct.
"Velkej lítající ještěr." Řekl nakonec.
"Prosím?"
"Je to jak říkám, on vám to kapitán rád vysvětlí až se vrátí." Odpověděl Rex.
"Kdy se kapitán vrátí?" Zeptal se komandér.
"To se musíte zeptat jeho, ostatně máte se k němu dole na P781 připojit." Odpověděl Alex.
Azzum mezitím odešel následován zmateným Velasquesem. Sozef vzal kapitánův rozkaz na vědomí a cestou na můstek si vyzvedl ve zbrojnici fázer. Předal velení lodi nadporučíku Wynnovi a transpotroval se dolů na planetu. Zhmotnil se na skalní římse dva metry za kapitánem, zatím si nevšiml draka který seděl na okraji za Sozefem.
"Komandére." Přivítal ho kapitán.
Sozef udělal krok směrem ke kapitánovi a pak si uvědomil přítomnost další velice silné mysli. Nemohl to být ani kapitán ani poručík Darril, protože ani jeden z nich neměl nejmenší telepatické schopnosti. Sozef se tedy pomalu otočil a jen díky svému vulkánskému výcviku nevyjekl hrůzou. Na konci skalní římsy seděl nebo se vznášel obrovský mrak bílé zářivé energie. Měl podobu tvora s velikými křídly, délka kolísala podle Sozefova odhadu mezi dvaceti a třiceti metry. Ze sudovitého těla co chvíli šlehl zářivý paprsek energie. Vzhled tvora nebyl pro Sozefa nijak zarážející, jediné co ho skoro vyděsilo byly oči. Dvě zářivé zelené studny ve kterých se odrážela neuvěřitelná moudrost a stáří. Sozef cítil jak je jeho mysl přitahována k těm dvěma zeleným bodům. Snažil se seč mohl, ale jeho malinkatá mysl byla pomalu trhána od jeho těla. Zeleně žhnoucí oči ho unášely do neuvěřitelných dálek a hloubek vědění. Slyšel nějaké hlasy ale nedokázal se natolik soustředit aby je rozeznal.

Vulkánci strávili spoustu času přemýšlení o tom co je to duše a Sozef měl teď jedinečnou možnost aby to zjistil. Málokdo má šanci pozorovat vývoj své vlastní duše v přůběhu věků. Ano v průběhu věků, Sozef z rodu Sargelova se vznášel v nicotě, v dokonalé neexistenci a sledoval své vlastní já. Sledoval svou duši, své ka, jak pluje všemi hladinami svého bytí. Nebyl to jeden život který sledoval, ale byly to tisíce životů v tisíci paralelních vesmírů. Celé zástupy Sozefů, Sozefů komandérů, Sozefů kapitánů, admirálů, vojínů, vědců, válečníků, mylsitelů, otroků, milovníků, zabijáků, diktátorů nebo Sozefů osvoboditelů. Všechno se v jeden okamžik setkávalo v jedné duši v jedné mysli v jednom těle.
A pořád tam byly ty zářící zelené oči.


Sozefovo bloudění náhle skončilo. Zelené oči zmizely a Sozef byl opět sám sebou ve svém těle.
Ležel na zemi a kapitán McCoy na něm. Kousek od nich stál s fázerem v ruce poručík Darril a ještě dál: oči.
"Kapitáne?" Zamumlal Sozef překvapeně.
"Jste v pořádku?" Zeptal Ian a slezl ze Sozefa.
"Ano." Odvětil nejistě vulkánec.
Ian se zvedl a podal Sozefovi ruku. "Vstávejte."
Vulkánec se chopil kapitánovi pravice a postavil se na nohy. Sozef si oprášil uniformu a urovnal fázer a trikordér.
"Kapitáne," Ozval se vulkánec. "co se stalo?"
Ian se podíval nejdřív na draka a pak na svého druhého důstojníka. "Když jste se zhmotnil, podíval jste se na, na něj. Chvíli jste stál jako sloup a pak jste se pomalu začal vznášet. Volali jsme na vás, třásli s vámi a pak jsem vás srazil na zem a vy jste se probral."
"Děkuji." Odpověděl stroze vulkánec.
Hlavně to s tou vděčností nepřežeň, pomyslel si Ian.
Poprvé od odchodu poručíka Rodowa se ozval drak.
"Chtěl jsem si Sozefa prohlédnout, Iane. Doufám že ti to nevadí?"
Kapitán McCoy se prudce otočil směrem ke dvojici zelených očí a prskl: "Nevadí?"
"Co si o sobě myslíte?" Drak stáhl hlavu kousek dozadu jakoby dostal facku.
"Myslím si že jsem moudřejší než ty."
"To vám ale nedává právo chovat se jako-" Kapitána přerušilo slovo které se mu dralo do úst. Vlastně písmeno. Chtěl říct že se choval jako Q. Celou dobu mu drakovo chování Q připomínalo. Nebyla to ani hodina co se poznali, většina lidí by to jednoduše nazvala 'čuch'.
"Chovat se jako Q, jen to řekni." Doplnil kapitána drak.
"Ano jako Q. Zatím jste se ukázal stejně jako oni, arogantní a skoro všemocný."
"To já taky jsem." Řekl drak. "Jenomže nejsem stejný, všemocný, to ano. Ale ne stejný."
"Takže s nimi máte co do činění." Konstatoval kapitán a jeho podezření a nevraživost k tomuto tvorovi se zvýšila. Ian stejně jako většina kapitánů Hvězdné Flotily neměl Q v lásce. Q existovali ve čtyřiadvacátém století i tady, sto milionů let v minulosti. A všude dělali to samé, hráli si na bohy. Jestli tohle patřilo k jejich dalším vtípkům tak kapitán neměl v úmyslu počkat do konce. Ian si náhle vzpomněl že Q jsou někde zavření. Tedy to tvrdil Autum a generál Shigan. Q kontinuum bylo zničeno a jeho obyvatelé zmraženi.
"Ano něco, ano." Odpověděl drak a kapitán postřehl v jeho hlase stopu smutku.
Ian se rozhodl to nechat napokoji, jestli měl v téhle stupidní hře pokračovat tak někde kde cítí alespoň náznak bezpečí. Na své lodi.
"McCoy Paladinovi." Klepl do komunikátoru. "Tři k přenosu."
"Počkej!" Ozval se najednou drak.
"Proč?" Štěkl hrubě kapitán.
"Zůstaň tu, chtěl bych společnost."
Kapitán se zarazil.
"Proč si nezavoláš ostatní? Třeba Q?"
"Protože nechci Q, chci obyčejně lidi. Jako jsi ty a Sozef."
"Je mi líto ale nemáme zájem." Rozhodl se kapitán.
"Prosím," Ozval se drak úzkostlivě. "pomoz mi."
"Zase chcete pomoct? Na to dlabu." Utrhl se na něj McCoy.
"Nenech se zmást tím co ti vykládali Q. Mi nejsme jako oni. Pomoz nám. Pomoz zachránit Illamen." Pokračoval drak.
"Proč bych měl? Co za to?" Zeptal se Ian zatímco se Sozef s Darrilem stavěli za něj a připravovali se k transportu.
"Dáme ti vědomosti, můžeme ti v mnohém pomoci." "Například?" Ozval se za kapitánem Sozef.
"Chceš vědět jak vzniklo Q kontinuum? Kdo jsou Q ve skutečnosti? Jak se vrátit do svého času? Jak v čase cestovat? To ti můžu říct když nám pomůžeš."
Kapitán uvažoval hlavně o tom návratu do správného času. Ta badatelská část Iana McCoye toužila zjistit něco o Q. Jestli je pravda co ten tvor tvrdí tak může být tím největším zdrojem informací.
"Zvážím to." Zabručel Ian a pak vydal povel obsluze transportéru.
McCoyovo tělo se rozložilo na atomy a ty zamířili na Paladina.

Kapitán McCoy rázoval po chodbách své lodi a vedle něj držel krok jeho druhý důstojník. Poručík Darril měl po službě a z transportní místnosti zamířil do své kajuty. Sozef držel s kapitánem krok a oba mlčeli. Mířili na můstek, McCoy se rozhodl že už nebude déle setrvávat s lodí na oběžné dráze. Chtěl co nejdříve zmizet z dosahu téhle planety a hlavně místních domorodců.
"Kapitáne." Ozval se komandér když čekal s kapitánem na turbovýtah. Ian se na něj otočil a vulkánec pokračoval:
"Myslíte že je opravdu moudré opustit tuto záležitost?"
"A proč ne?" Zeptal se nevraživě kapitán.
"Bylo by jen logické alespoň povrchně prozkoumat ty tvory." Odpověděl Sozef.
"Já po tom nijak netoužím. Ti draci mají, možná málo, něco společného s Q kontinuem. To jak sám nejlépe víte nevěstí nic dobrého."
"Uznávám." Řekl Sozef a nastoupil s kapitánem do výtahu. "Přesto však není moudré promarnit to nabízené vědění."
"Můstek." Přikázal Ian.
"Vážně si myslíte že to za to riziko stojí komandére?"
"Sám jste řekl že risk je zisk. Jakožto badatelé máme povinnost prozkoumat tuto planetu. Pokud to bude pokračovat podle předpokladů budeme mít jako jediní možnost zjistit více informací o Q. Mnohem více než Picard a ostatní kteří se o to kdy snažili."
Kapitán pokýval hlavou a pronesl: "Pokud riziko převáží nad potencionálním ziskem je průzkum nelogický."
"Riziko je veliké, ale získané informace nám mohou dopomoci k návratu do našeho času. Tvorové kteří mají moc srovnatelnou s Q nás mohou poslat zpátky do čtyřiadvacátého století. Oživit mrtvé."
"Oživit mrtvé." Zabručel nedůvěřivě kapitán.
"Pokud stále pochybujete-"
"Vy to myslíte vážně?"
"Zajisté. Tento neuvěřitelný zdroj informací-"
"Obrovské riziko." Přerušil ho kapitán v okamžiku kdy se otevřely dveře na můstek. "I přes to všechno bych vás rád požádal o povolení k návratu na P781." Řekl komandér.
Nadporučík Wynn vstal a uvolnil kapitánovo křeslo. Sozef se mlčky posadil ke své stanici velde kapitána a čekal na jeho rozhodnutí. Na můstku byl poručík Rodow který seděl u stanice komunikačního důstojníka a na něčem pracoval. Praporčík Law hrál jako obvykle ve službě šachy a snažil se vyhrát. Jinak tu bylo prázdno. Kapitán se s křeslem otočil k taktické stanici na nadporučíka Wynna.
"Chtěl bych znát váš názor, pane Wynne." Řekl kapitán.
"Pokud to bude v mých silách rád vám pomohu, pane." Odpověděl Wynn. "Komandér Sozef si myslí že bychom měli prozkoumat ty tvory dole na planetě. Já jsem jiného názoru, podle mě bychom měli zmizet a nechat ty rádoby Q na pokoji."
"Jo to se mi líbí." Zahalekal poručík Rodow od komunikační stanice.
"Já souhlasím s komandérem," Tvrdil Wynn. "měli bychom to prozkoumat."
"A co vy pane Lawe?" Zeptal se kapitán.
"Tah na C4. Zase jsem prohrál, nádhera." Zamumlal praporčík Law.
"Díky za příspěvek do diskuse." Ušklíbl se kapitán.
Praporčík Law nebral kapitánovu poznámku na vědomí. Vlastně ho od jeho příchodu na můstek neposlouchal. Ice měl zvláštní dar slyšet jenom to co chtěl nebo to co bylo důležité. Kdyby kapitán přišel na můstek a vyhlásil poplach dělal by co je jeho povinností. Když se ale nic takového nestalo mohl dělat to co dělal vždy. Buď pracoval na nějakém zadaném úkolu nebo si jednoduše hrál s počítačem šachy.
"Jak chcete komandére." Mávnul rukou kapitán. "Máte povolení se vrátit dolů. Alex půjde s vámi a ještě si vezmete poručíka Darrila."
"Ano pane." Přitakal vulkánec a zvedl se.
Sozef pokynul poručíku Rodowovi aby ho následoval do turbovýtahu. Ještě než se za nimi zavřely dveře slyšel kapitán Rexe jak si pro sebe mumlá: "To mu nedaruju."
Když komandér Sozef s poručíkem Rodowem prošli přes ošetřovnu, kde si vzali lékárničky a zdravotní vybavení, a muniční sklad, kde se vyzbrojili fázery, stavili se na palubě osm a probudili poručíka Darrila.
"Nemohli jste si vybrat někoho jiného?" Mručel poručík cestou do transportní místnosti.
"Kapitánův rozkaz." Usmál se Alex.
"Hodina spánku stačí každému."
"Je poledne." Zakončil komandér Sozef jejich debatu.
Když se poručík Darril dostatečně probral připojil se ke svým druhům v transportní místnosti.
Když se výsadek z Paladina zhmotnil na stejném místě kde se s drakem rozešli nebylo po velikém létajícím ještěrovi ani stopy. Skalní římsa byla čistá, ani les pod skálou nejevil známky dračí přítomnosti. Zmizely i stopy drápů na okraji skály.
"Asi uletěl." Řekl poručík Rodow.
Jako odpověď na Rexovo konstatování se z výšky ozval dlouhý táhlý kvil. Znělo to jako škrábání nehtů o tabuli. Když trojice mužů zvedla hlavy spatřili jak v dálce nad vrcholky skal které trčely z lesa poletuje čtveřice ještěrů ne nepodobných tomu prvnímu. V kruzích se snášeli a zase vzlétali z vrcholku hory. Pak se asi po dvou minutách jeden z nich oddělil a zamířil rychle k Sozefovi a jeho mužům. Podle všeho se jednalo o toho samého draka který je přivítal poprvé. Když se totiž posadil na skálu před poručíka Rodowa řekl: "Tak jste si to rozmysleli?"
"Ano," Řekl Sozef. "přehodnotili jsme své stanovisko a pokud se dohodneme na určitých podmínkách jsem ochotni vám nabídnout pomoc."
"Jakých podmínkách?" Zeptal se drak. "Pokud nám poskytnete informace o které vás požádáme jsem ochotni pomoci vám s řešením vašich problémů. Pokud ovšem vaše požadavky nebudou v rozporu našimi zákony."
Drak mávl levou přední končetinou, dá-li se to tak říct, rukou a řekl: "Neboj se, základní směrnici neporušíš."
"Dobrá," Kývnul vulkánec. "jaké jsou vaše podmínky pomoci?"
Sozef se rozhodl že se dostane do drakovy přízně tím že mu nabídne nejdříve vyřešení jeho problémů a pak bude klást vlastní požadavky. Samozřejmě, bylo tu riziko že drak jakmile dostane o co požádal své podmínky nesplní. Byla to tak častá vlastnost u skoro všemocných bytostí.
"Co znamená: 'jmenovat se'?" Zeptal se drak.
Sozef byl poněkud zaražen tak jednoduchou otázkou. Místo Sozefa začal odpovídat poručík Darril: "Je to něco jako označení pro živou bytost. Je to jednodušší než pořád říkat: hej ty, nebo ukazovat rukama."
"Vy máte jméno?" Zptal se drak Darrila.
"Ano, já jsem Johnatan Darril," Řekl poručík, pak ukázal na Sozefa: "to je Sozef a tohle," Namířil prst na poručíka Rodowa. "je Alexander Rodow."
Drak chvíli přemýšlel a pak řekl: "Proč nemá Sozef dvě jména?"
"Jsme ze dvou odlišných druhů. Lidé a vulkánci mají jiný názor na svá označení. Existují tvorové kteří mají několik desítek jmen, nebo jen jedno."
Jak debata pokračovala drak se snažil ze Sozefova výsadku vymámit podstatu vlastních jmen. Nepomohlo jednoduché vysvětlování, takříkajíc pro blbé, kterého se chopil poručík Rodow. Ani vědecká pojednání která sestavili Sozef s poručíkem Darrilem nepomohly létajícímu ještěrovi aby pochopil tento pro lidi tak jednoduchý pojem. Když všichni tři vypotřebovali své otázky, i Sozef byl už u konce se silami, drak se znovu zeptal: "Jak říkáte mému světu?"
Poručík Darril se nadechl a začal: "Pro nás je to P781. P, jako planeta a číslo 781 znamená že tohle je sedmistá osmdesátá první katalogizovaná planeta v naší databázi."
Darril se nenamáhal vysvětlovat drakovi že to S'hyktové dali tomuto světu jméno. Obával se totiž že by si přál vědět co jsou zač a proč si říkají S'hyktové.
"Jak mu říkáte vy?" Zeptal se Sozef, považoval svou otázku za více méně konverzační.
"Illamen." Řekl drak.
"Takže váš svět má jméno." Řekl Sozef a jeho pozornost se opět o něco zvýšila.
"Tohle je jméno?" Zeptal se drak.
Hurá zajásal v duchu Rex.
"Ano." Přitakal Sozef. "Je stejný princip jako vlastní jména."
Drak mlčel a prohlížel si okolí a trojici z Paladina. V jednu chvíli se zdálo že se chystá odletět.
"To tedy znamená že jsem bezejmenný." Ozval se opět po chvíli.
"Bezejmenný? Jak vám říkají vaši přátelé?" Zeptal se Sozef.
"Neříkají mi jménem."
"Když spolu mluvíte jak víte že mluví právě na vás a ne na někoho kdo je vedle vás?" Zeptal se Rodow.
"Vím to." Odpověděl tajemně drak.
Následovala chvíle trapného ticha, drak seděl na skále a s předstíraným zájemem si prohlížel okolí. Sozef přemýšlel, Darril vytáhl trikordér a začal s jeho pomocí prohlížet okolí. Alex Rodow nedělal nic.
"Dejte mi nějaké jméno." Ozval se drak najednou až sebou poručík Darril trhnul.
"Co prosím?" Zeptal se Alex.
"Jméno, vy máte jména. Kdo vám je dal?"
"Naši rodiče." Řekl Sozef.
"Mí rodiče tu nejsou. Dáte mi ho vy?"
"Výběr jména je pro některé bytosti složitý. Může to trvat i několik-"
"Co třeba James?" Přerušil poručík Darril komandérův projev.
"Nebo William." Přidal se poručík Rodow.
"Adrian." Vybral poručík Darril další jméno.
"William?" Opakoval drak.
"Zkráceně je to Will." Řekl Rodow.
"Will. To se mi líbí." Řekl drak. "Dobrá říkejte mi Will."
Sozef se podíval na poručíka Rodowa a ten jen pokrčil rameny. Drak Will se náhle vznesl do vzduchu a stoupal stále výš a výš. Když byl nad trojicí asi sto metrů zavřeštěl. Jeho křik se rozléhal široko daleko. Když skončil s křikem a poletováním snesl se zpátky a sedl si na místo kde seděl před tím.
"Co jste to dělal?" Zeptal se s dětskou zvědavostí poručík Darril.
"Řekl jsem ostatním jak se jmenuji." Odpověděl Will.
"Zajímavé." Ozval se Sozef.
"Co je na tom zajímavého?" Zeptal se Will.
"Váš způsob komunikace. Je zarážející že tak inteligentní bytosti používají verbální způsob komunikace. Mohli byste přeci komunikovat telepaticky, je to mnohem snažší." Odpověděl Sozef.
Zatímco vulkánec mluvil poručík Rodow si sedl na nejbližší kámen a nohy si natáhl před sebe.
"Možná vám to tak připadá, ale věřte mi je to poněkud obtížnější." "V čem je to obtížné?" Zeptal se Sozef.
"Komunikujeme verbálně proto že neverbální způsob komunikace vyžaduje jisté množství duševní energie. Potřebujeme veškerou duševní energii abychom mohli... abychom mohli udržovat svou formu."
Sozef se neubránil pocitu že se jim Will snaží něco zatajit.
"Udržovat svou formu? Co to znamená, jak vypadáte?" Zeptal se poručík Rodow.
"Sozef to ví, je jeden z mála kteří nás dokáží vidět takové jací jsme." Řekl Will.
Sozef si vybavil své první setkání s drakem. Na krátko se mu ukázaly v mysli ty zelené oči.
"Proč tedy udržujete tuto formu?" Zeptal se Sozef.
"Protože naše skutečná podoba je velmi nepříjemná, tedy pro váš druh." Odpověděl Will.
"To všechno kvůli udržení podoby? Dělají Q to samé?" Zeptal se znovu Sozef.
Zatímco si Sozef povídal s drakem sedl si poručík Darril na kámen vedle Rodowa.
"Ano, svým způsobem. Oni nemusí udržovat tak složitou formu jako mi."
"Pro tak mocné bytosti je podle mého snažší udržet méně složitou formu jako jsou humanoidé, než odčerpávat svou duševní enegrii na takovéto tvory." Řekl Sozef a mávnutím ruky označil Willovu současnou podobu.
"Možná ano. Mezi draky a Q je velký rozdíl, jejich skutečná podoba je menší než naše. Proto oni mohou mít podobu humanoidů kdežto mi musíme vypadat takto."
"Máte na mysli omezení fyzikálními zákony?" Zeptal se vulkánec.
"Ano i tak se to dá vyjádřit."
Po těchto drakových slovech se v Sozefově hlavě dunivě rozlehla slova: "Ty jsi mě vyděl, výš jak vypadám."
A bleskově se mu vybavily obrazy nehmotného mraku bílého světla se zelenýma očima.
"V našem případě nejde o velikost těla, žádné nemám, ale o velikost mysli."
"Takže méně vyvinutý jedinec vašeho druhu bude zabírat menší prostor se svou myslí?"
"Ne mysl je stejně velká od našeho zrození ale nebude už stejně velká až zemřeme." Drak sklonil hlavu s náznakem smutku až se čenichem téměř dotýkal země.
Křídla se mu zachvěla a z velikých očí vytryskly slzy.
"Mohu vědět jak to myslíte?" Zeptal se opatrně Sozef.
"Již tisíce let se nenarodilo žádné mládě, naše rody končí. Stejně tak jako vymírají Q i mi umíráme." Zabědoval drak Will.
Poručík Darril se zvedl a přešel k plačícímu ještěrovi následován Rodowem.
"Můžeme vám nějak pomoci?" Zeptal se opatrně Alex.
"Ne!" Ozvalo se znenadání za jejich zády. Sozef, Darril a Rodow se otočili a tasili fázery. Na opačném konci skalní římsy stál vysoký Ezhita.
Byl oblečen do obleku z černé lakované kůže a přes ramena mu vysela brašna. Jeho ruce byly potřeny červenou barvou stejně jako okolí úst. Kolem hlavy se mu táhly kovové ostny a přes levé oko tmavá čára, jizva. V levačce držel dlouhou tyč s hořícím koncem.
Sebejistým krokem si to namířil přímo k drakovi. Ten se před ním mírně přikrčil a stáhl hlavu mezi ramena. Když procházel kolem poručíka Darrila který mu nepřestával mířit na hlavu Sozef přikázal: "Stůjte!"
Ezhita ho ignoroval.
Do akce se vložil poručík Rodow který od svého setkání s Thralem neměl Ezhity v lásce. Skočil před ezhitu a namířil mu fázer do obličeje.
"Ani hnout, neslyšels?" Ezhita zvedl svou tyč a chystal se udeřit. Než dopadla jeho rána odhodil tyč a oběma rukama si sevřel rameno. O pár chvil později se sesunul k zemi. Za ním stál Sozef který si na bezvědomém právě znovu vyzkoušel vulkánská nervový stisk.

Zatímco si Sozef dole na Illamenu povídal s Willem o formách jeho bytí blížilo se k lodi Paladin malé dvoumístné Ezhitské plavidlo. Kapitán McCoy samozřejmě nezahálel a postavil se s lodí mezi příchozího a planetu. Ezhitům se to samozřejmě nelíbilo a snažili se vymanévrovat. Dvoumístné plavidlo neodpovídalo na žádosti o spojení a když se McCoyova loď znovu postavila mezi něj a planetu přišly ke slovu zbraně. Ezhitská loď se ukázala velmi silným protivníkem. V desetimetrovém trupu se ukrývaly velice silné zbraně. Jeden vysokoenergetický paprsek dotíral na štíty Paladina a dvojče pulsních disruptorů se k dílu zkázy občas přidalo. Ať se Ian McCoy snažil sebevíc dobře manévrovatelnou loď bylo velice těžké zasáhnout fázery natož se strefit torpédem. Ani hlavice s tricobaltovou náloží naváděná na zbytkové emise z Ezhitských motorů neměla žádný úspěch. Po pár minutách urputného boje se Ian rozhodl ustoupit a vymyslet jiný plán. Dal příkaz aby se loď zamaskovala a schovala se v magnetickém pólu planety. Ezhitské senzory nedokázaly odhalit maskovanou loď a tak jim nezbylo nic jiného než čekat. Jak se ukázalo při čekání se nehodlali nudit. Z malého plavidla se na povrch planety někdo transportoval. Jeden Ezhita byl na planetě a druhý hlídkoval na lodi. Ten který opustil loď se zhmotnil pár metrů od místa kde byl výsadek z Paladina. To že se v blízkosti jeho mužů objevil ezhita nedělalo Ianovi těžkou hlavu. Dobře věděl že si Sozef dokáže poradit s nastalou situací. Jediné co mu vrtalo hlavou byla otázka proč se Ezatorské impérium zajímá o zapadlou planetu daleko od jejich hranic. Bylo nerozumné posílat vesmírné lodi hluboko do vesmíru když jejich říše čelí největší hrozbě za posledních deset tisíc let. Planeta P781 neměla žádnou strategickou polohu, neležela ani na obchodních trasách menších civilizací které by mohli Ezhitové využít. Byla to jedna z tuctu planet v prázdném vesmíru, v území nikoho.
Podobných planet bylo všude a Ian si z patra dokázal vzpomenout na nejméně deset případů kdy Ezhitové udělali to co měli zřejmě v plánu tady a teď. To co plánovali na P781 byla invaze, dokonce i za předpokladu že je planeta neobydlená měli v plánu ji dokonale zničit. Jakmile Ezathorská armáda zlomí odpor domorodců začne likvidování jak obyvatelstva tak planetárních nerostných surovin. Na to aby zplundrovali tento svět by jim bez problémů stačil rok zbytek díla zkázy zvládnou již automaty a to během dalšího roku. Stejně jako v ostatních případech by se tento nádherný zelený svět změnil v neobyvatelný kus skály během dvou let. Pokud ovšem někdo Ezhity nezastaví.
A právě to měl kapitán McCoy v plánu.
Ian přecházel po můstku své lodi jako lev v kleci a usilovně přemýšlel.
Nadporučík Wynn stál u své stanice a čekal co z kapitána vypadne, to samé dělal praporčík Law u navigace a poručík Prex na místě vědeckého důstojníka. Hrobové ticho na můstku bylo přerušované jen pípáním různých stanic a kapitánovým dupáním.
Iana napadlo že útok s maskovanou lodí by mohl vyjít, ale pak si uvědomil co provedlo dvojče pulsních disruptorů s vedením energie. Energie bylo dost, ale vedení mohlo prasknou při přetížení způsobeném odběrem energie do maskování a do zbraní. Torpéda jsou moc pomalá a při manévrovacích schopnostech Ezhitské lodi bylo dost pradvěpodobné že se malé plavidlo stačí stočit stranou a znovu zasáhnout Paladina. Tak či onak s maskovaným útokem se nedalo počítat, ono se prakticky vzato nedalo počítat ani s normálním útokem. Obojí by podle všeho skončilo tím že by Ezhitský David skolil federálního Goliáše. Nakonec nezbylo nic jiného než čekat.
Když byl Ezhita konečně bezpečně spoután a jeho věci naházeny na hromadu pár metrů od něj, začal ho poručík Rodow na Sozefův příkaz přivádět k vědomí. Chvíli s ním třásl a pak mu v nestřežené chvíli vlepil pár facek. Jejich nový zajatec se neprobíral a tak ho poručík Darril prohlédl trikordérem. Zjistil velmi zajímavou věc: ezhita je při plném vědomí a vnímá své okolí. Sozef nařídil aby ho opřeli o kamenou stěnu a postavil se před něj.
"Jmenuji se komandér Sozef, jsem z federální vesmírné lodi Paladin." Řekl Sozef.
"Já jsem Lozel." Zavrčel Ezhita. "Proč jsem spoutaný?"
"Nemáme s lůzou jako ty dobrý zkušenosti." Řekl poručík Rodow pohotově.
"Poručíku!" Štěkl Sozef. "Uklidněte se."
Poručík Rodow se otočil na podpatku a postavil se vedle Willa. Drak Will neřekl od chvíle kdy se na skalní římse zhmotnil Lozel ani slovo, jen tiše seděl občas si protáhl křídla a svýma zelenýma očima sledoval jednou Sozefa podruhé Lozela.
"Spoutali jsme vás proto že nemáme nejmenší tušení proč jste sem přišel." Pokračoval vulkánec. "A jak poněkud hrubě poznamenal poručík Rodow nemáme s vojenskými příslušníky Ezhitské rasy nejlepší zkušenosti."
"Jak jsi přišel na to že jsem voják?" Zeptal se Lozel.
"Mezil lovcem a vojákem není rozdíl." Ozval se za Sozefem drak. "Konec konců Nai byl v armádě, ne?"
"Vy dva se znáte?" Zeptal se Rodow polohlasně Willa.
"Kvůli němu jsem vás chtěl požádat o pomoc." Odpověděl Will.
Sozef se otočil čelem k velkému ještěrovi za sebou a zeptal se: "Co vám udělal?"
"Ezhitové jako jsou on a jeho bratr způsobili že se v našem světě již tři tisíce let nevylíhlo žádné mládě." Řekl drak a při jeho slovech se Lozel oplzle zachechtal.
Sozef se podíval na pochechtávajícího se Lozela a jeho obličej se stáhl do zhnusené grimasy (pokud to bylo u vulkánce vůbec možné). "Je to pravda?" Zeptal se poručík Darril.
"Do toho vám nic není." Odsekl Lozel a cukl sebou ve snaze uvolnit se z pout.
Sozef nerad musel uznat že Ezhita má pravdu. Ať už to bylo jakkoliv skoro všemocná Základní směrnice jim zakazovala se vměšovat. I když Ezhitové nějakým způsobem týrali místní domorodé obyvatelstvo, neměli na vybranou, kapitán a jeho důstojníci se museli řídit zákony Lví armády, Hvězdné Flotily a Federace.
"Máte pravdu nic nám do toho není." Řekl Sozef. "Ale můžeme vás i vaše komplice zajmout zabavit loď a předat vás S'hyktské armádě."
"Myslím že budou vědět co s takovými jako vy dělat." Přidal se ke komandérovým výhružkám poručík Darril.
"Myslíte si že mi to nažene strach?" Zeptal se Lozel.
"Možná že ne, ale velitel Autum určitě rád vyslechne zajaté Ezhity." Řekl Darril zatímco Sozef přemýšlel.
"Vaše situace je tak jako tak bezvýchodná. Náš kapitán už dávno zajal vaši loď na oběžné dráze a posádku uvěznil na palubě naší lodi." Řekl Sozef.
"Tak to určitě," Odsekl Ezhita. "jestli mě předáte povstalcům uspíší to jejich konec. Impérium je dříve nebo později dostane a vás taky. Všichni i s tím vaším kapitánem chcípnete nebo budete zotročeni."
"Silně pochybuji." Sozef se otočil na podpatku a zamířil za Willem.
Poručík Darril s fázerem připraveným k palbě si stoupl před Lozela a čekal. Drak Will seděl sklesle na okraji skalní římsy a díval se na přicházejícího Sozefa. Poručík Rodow stál vedle s rukama za zády a díval se takříkajíc "do blba".
"Pomůžete nám?" Zeptal se drak.
"Obávám se že toto rozhodnutí leží na kapitánovi." Odpověděl Sozef.
"Ten bude nadšenej." Zabručel poručík Rodow.
Sozef ho ignoroval a zeptal se: "Jak Ezhitové ovlivňují vaši reprodukci?"
"Nebo spíš proč?" Zeptal se Rex.
"Protože jim to kdysi dávno nařídili jejich páni-" Odpovídal Will.
"Q!" Vyhrkl Alex.
"Ano, vy jim říkáte Q. My zase Alfang, nevěrní. Obě naše rasy se vyvinuly na této planetě. Alfang byli čím dál tím silnější a vzpupnější, začali díky svým schopnostem sami sebe považovat za vládce začali si říkat-"
"Bohové." Doplnil ho suše poručík Rodow a mlaskl.
"Alfang chtěli vesmíru vládnout."
"A vy ne?" Zeptal se komandér.
"Nemusíme mu vládnout a ani bychom mu vládnout nemohli. Vesmír nemá vládce nikdo ho nemůže kontrolovat." Řekl Will.
"Ale může ovládat ty rasy které tam žijí." Řekl poručík Rodow.
"Ano, možná. Na čas, ale ne na věky. Vesmír je svobodný, byl svobodný je svobodný a bude svobodný dlouho po nás, až všichni zemřeme." Zdálo se že Will na chvíli zapomněl na Lozela.
Sozefovi se v mysli na krátko objevily zelené oči potřeboval veškeré své duševní síly aby se vidiny zbavil.
"Co když se ho pokusí změnit Q nebo někdo jiný se stejnou nebo srovnatelnou mocí." Ptal se Sozef.
Všichni tři, drak Will, a dva důstojníci z lodi Paladin na čas zapomněli na poručík Darrila a jeho zajatce. Zajímali je jen informace které mohly získat od Willa.
"Jsou tací kteří to zkouší stále, Q si sami přiřkli právo ovládat vesmír a měnit ho. Pořád ale nepochopili že nic z toho co udělají nepotrvá věčně."
"Máme potvrzené informace že Q dokáží to co vy tu odsuzujete. A má to trvalý účinek." Pravil komandér a v mysli si procházel ty stohy hlášení od Picarda, Janewayové a ostatních kapitánů a admirálů Hvězdné flotily kteří se Q kdy setkali.
"Nerad to říkám," Ozval se poručík Rodow. "ale jak jste sám zjistil některé..." Alex hledal to správné slovo. "Nižší rasy dokáží měnit to co vy považujete za nezměnitelné což by znamenalo že vše co jste tu řekl jsou jen dohady a nesplněné sny. A když si dokáží Ezhitové podrobit, alespoň částečně, tak mocnou rasu jako vy..."
"Vím co chceš říct Alexi," Řekl Will a dračí tlama se stáhla do napodobeniny úsměvu. "nic a nikdo tu není navždy. Všichni jsme jenom mžik oka ve víru času. Evoluce je všemocná. Po tvém řečeno ve vesmíru je spousta parchantů a vždycky tu byli takoví kteří s nimi budou bojovat."
Drak Will zvedl hlavu a podíval se na nebe. Díval se do oblohy tak dlouho dokud nezvedli hlavu i Sozef s Alexem. Jak se dívali na blankitnou oblohu něco se náhle změnilo: modř oblohy zmizela a jako v okně se objevily hvězdy.
"Vidíte je?" Zeptal se drak.
"Ano." Dechl Alex a čekal co se stane.
"Ta slunce, ty hvězdy a planety kolem nich tu byly miliony let před tím než se mí předci na ně vůbec podívali a budou tu dlouho po tom co se mí potomci skloní zpátky k zemi aby zemřeli. Tak je to se vším." Will sklonil hlavu a vzdychl.
"Mí potomci se jich asi nedočkají."
Poručík Rodow sklonil hlavu zpátky a sledoval Willa. Uvažoval o tom jak změnit Ianův názor který byl stejný jako Sozefův i když o tom kapitán nevěděl. Alex několikrát označil Iana za pitomce když striktně dodržoval předpisy. Jednou se spolu dokonce poprali, ještě na akademii. Začal přemýšlet jak přemluví kapitána.
"To se ještě uvidí." Řekl nakonec a přenesl se na loď.
Nebo to zkusil, na jeho volání nikdo neodpovídal. Hned po něm to zkusil Sozef a pak se oba podívali směrem k spoutanému Lozelovi. Ten se na ně jen zašklebil.

Trvalo to jen pár minut než inženýři ze strojovny pod vedením poručíka Prexe dali do pořádku poškození která způsobil boj s Ezhitskou lodí. Pak se z planety ozvalo volání, Paladin na něj nemohl odpovědět protože v okamžiku kdy by to udělal prozradil by nejen svou pozici cizí lodi, ale také přítomnost výsadku na planetě. Pokud ovšem někdo nevěděl. Ian si připomněl ten transport který zaznamenali když se Ezhitská loď objevila poprvé.
Kapitán McCoy pořád ještě přecházel po svém můstku, nyní ho však trápilo něco jiného. Co bude s výsadkem.
"Kapitáne!" Přerušil kapitána v přemýšlení nadporučík Wynn.
McCoy se otočil a podíval se na bezpečnostního důstojníka.
"Přichází kódovaná zpráva ze S'hyktského vrchního velitelství." Oznámil nadporučík.
Kapitán zpozorněl, to že je Autumovi lidé chtějí kontaktovat mohlo znamenat jen jedno. Ezhitové znovu začali dělat potíže a Autum chtěl Paladina na bojišti. Jestli rychle nevyřeší vzniklou situaci bude muset vymyslet výmluvu kterou se zdrží odlet od planety.
"Dešifrovat a přehrát!" Rozkázal kapitán.
Wynn chvíli pracoval na své stanici a pak se podíval na hlavní obrazovku. Zelenomodrý svět na spodním okraji a hvězdné pole byly vystřídány logem federace.
Na monitoru se po chvilce objevil obličej který na můstku poznal jen kapitán. Byl to jeden z Autumových generálů muž jménem Roken.
"Tady je generál Roken, toto je předností zpráva pro USS Paladin: Kapitáne McCoyi před přibližně třemi hodinami jsme zachytili zprávu pro Imperiální vedení přepadových skupin. Máme silné podezření že se Ezhitové pokusí přepadnou planetární systém ve kterém se podle našich informací nacházíte. Nevíme co přesně je jejich cílem ale máme za to že to bude P781. Na té planetě není sice žádná civilizace, ale...no zkrátka rychle odtamtud zmizte a my s tím potom něco uděláme."
Vysílání skončilo a hned nato se ozval nadporučík Wynn.
"Má pravdu pane." Hlásil od stanice vědeckého důstojníka. "Dva světelné roky od tohohle systému se shromažďuje asi třicet lodí."
Kapitán se posadil do svého křesla a zeptal se: "Jak dlouho?"
"Dorazí se až se shromáždí pane, asi za hodinu." Odpověděl Wynn.
Kapitán začal znovu přemýšlet a netrvalo dlouho rozhodnout se.
"Poplach!" Zařval do ticha můstku a pak se setmělo. Začala ječet poplašná siréna a na můstek se z turbovýtahů vynořovali členové posádky aby obsadili svá místa. Loď byla připravena k boji během půl minuty.
Mizerný čas, upozornil sám sebe kapitán.
"Pane Wynne zaměřte fázery na tu Ezhitskou loď!" Přikázal kapitán.
"Pilote zadejte útočný kurs delta."
"Zadán!-Zaměřeno!" Odpověděli Wynn s pilotem současně.
"Naplno vpřed!" Štekl Ian a loď se pohnula.
Paladin se stále zamaskovaný přihnal z boku k cizí lodi a vypálil. Oranžovo rudý paprsek prořízl vesmír a zasáhl s ničivou silou nepřítele. A v tu chvíli se Paladin odmaskoval, stačil dát další ránu a vyřadit Ezhitům zbraně. Pak se jeho cíl dal do útěku. Jako střela se začal vzdalovat od planety a pak přešel na warp.
"Následujte je!" Rozkázal kapitán.
Paladin přešel na warp a sledoval Ezhitu. Malé plavidlo s jednou živou bitostí teď mířilo k ostatním shromažďujícím se lodím.
"Stále zrychlují,..." Hlásil pilot. "warp tři, čtyři, šest a kolísá jim rozvod energie."
"Asi jsou na maximu." Konstatoval Wynn.
Netrvalo to dlouho a Paladin se přiřítil před osm a dvacet Ezhitských lodí. Plavidlo na které Paladin útočil proletělo mezi ostatními která se začal seskupovat do sevřenější formace. Paluba pod Wynnovýma nohama se nepatrně zachvěla jak loď vypadla z warpu.
"Seskupují se!" Hlásil někdo od vědecké stanice, kapitán koutkem oka zahlédl Azzuma jak sedí na Rexově místě.
"Čelní štíty na maximum!" Štěkl Ian.
Zatímco Paladin manévroval Ezhitské flotila začala střílet.
Vysokoenergetické paprsky jen těsně míjeli manévrující federální loď.
"Zaměřte kořist a palte kvantová torpéda!" Přikázal kapitán, měl v úmyslu nejdřív zlikvidovat svůj první cíl a pak zastavit invazní flotilu. Někomu by se zdálo nemožné porazit s jedinou lodí tak početnou flotilu. Vždyť poměr byl skoro třicet na jednoho. To ale neznamenalo pro Iana McCoye žádný problém. V takovém nerovném boji byl jako doma a jeho loď byla na něco takového stavěná. Nemuselo dojít k zabíjení jako by tomu bylo u jiných kapitánů, Paladin pod Ianovým velením mohl paralizovat celou flotilu a klidně zmizet. Kvantová torpéda zasáhla svůj cíl a Paladinova kořist se přestala hýbat. Na palubě nezhasla jediná známka života.
"Zadejte kolizní kurs!" Zařval kapitán na pilota a ignoroval jeho nesouhlasné zamručení.
Nadporučík Wynn se chystal protestovat, ale když si uvědomil že nemá ponětí co chce kapitán dělat, raději mlčel.
"Vzdálenost sto kilometrů," Hlásil Azzum. "osmdesát, šedesát..."
Na monitoru bylo vidět jak Ezhitské lodě ukončily palbu a začaly uhýbat Paladinovi z cesty. Uhnuly pouze tak aby mohl Paladin proletět, ale zůstal v jejich palebných polích.
"...dvacet, deset..."
"Maskování!" Křikl Ian a sevřel opěrky svého křesla. "O devadesát nahoru, naplno!"
Přestože loď měla silné inerciální tlumiče náhlé zrychlení přimáčklo všechny k podlaze nebo do křesel. Paladin se zamaskoval a aniž by si toho Ezhitové všimli zahnul skoro v devadesáti stupňovém úhlu nahoru od čela nepřátelské flotily. Zmatení Ezhitové se začali hemžit do všech směrů ve snaze Paladina najít. Ovšem Paladin i se svým kapitánem byl již na hony daleko. Letěl warpem jedna směrem zpět k planetě. Ezhitové se vzpamatovali z nenadálého útoku poměrně rychle, během čtvrt hodiny letěli v bojové formaci k P781.
Během okamžiku s nimi Paladin srovnal kurs i rychlost.
"Zrušit poplach!" Zavelel rázně Ian a vstal.
Nadporučík Wynn vypnul sirénu a loď se uklidnila. Postupně začaly přicházet ke stanici komunikačního důstojníka hlášení z celé lodi.
"Pane Wynne, ukažte mi na hlavním monitoru složení Ezhitské flotily." Řekl kapitán a postavil se vedle nadporučík za taktickou stanici.
Na hlavním monitoru se objevilo devětadvacet lodí a za nimi se promítala čtvercová síť se spoustou údajů. Ezhistké bitevní lodě byly ve flotile zastoupeny nejpočetněji, dvacet válcových lodí hlídalo sedm velikých transportérů a jednoho poškozené špióna který byl pravděpodobně tažen jednou z lodí.
"Dvacet devět lodí." Kývnul hlavou kapitán. "Dvacet jich bude bojovat, zbytek bude vysazovat pěchotu."
"Dvacet lodí je dost." Ozval se Azzum.
"Jestli je chceme otočit musíme jim zničit nejdůležitejší část flotily." Řekl Wynn.
"Ale jak najdeme vlajkovou loď?" Zeptal se Azzum.
"Nemusíme najít vlajkovou loď." Otočil se k němu kapitán. "Vyřadíme lodě co vezou pěchotu."
"Ně těch lodích je dohromady osm tisíc mužů. Jestli dojde k chybě budou to jatka, kapitáne." Řekl nadporučík Wynn.
Kapitán se vrátil zpět ke svému křeslu.
"Proto se musíme snažit." Prohlásil kapitán a znovu vyhlásil poplach.
"Vaše loď už není na oběžné dráze Illamenu." Řekl Will a sledoval hvězdnou oblohu.
Na planetě již před hodinou padla noc. Komandér Sozef, poručík Rodow a poručík Darril seděli (nebo stáli) kolem plápolajícího ohně. Drak Will seděl pořád na okraji skalní římsy a spoutaný Ezhita Lozel ležel pod stěnou a spal.
"Zřejmě se stalo něco co donutilo kapitána opustit orbitu." Konstatoval Sozef klidně.
"Vyrazil vstříc invazní flotile vašich nepřátel." Řekl Will.
"Myslíte Ezhity?" Zeptal se Alex.
"Ano, dvacet osm lodí se rozhodlo zaútočit na planetu." Will mluvil zcela klidně i když ostatním připadalo že stojí tváří v tvář zkáze. "Jestli sem Ezhitové dorazí dokážete se jim ubránit?" Zeptal se poručík Darril.
"Ano." Odvětil Will.
"To bych se divil, s vašimi schopnostem je můžete vymazat i na tuhle vzdálenost." Ozval se poručík Rodow.
"Můžeme, ale nic takového neuděláme." Odpověděl drak.
"My vám s obranou moc nepomůžeme." Řekl Sozef.
"Ani to po vás nechceme, nehodláme se bránit."
Poručík Rodow se prudce postavil.
"To nemyslíte vážně!" Křikl na Willa. "Po tom co vám Ezhitové udělali jim to chcete dovolit znovu?"
"Ti na těch lodích nám nijak neublížili. To udělali Lozel a Nai, oni nám zabraňují klást vejce, zabíjí naše děti."
"Lozel je támhle," Řekl Alex a mávl rukou k místu kde měl ležet spoutaný Lozel. "můžete se na něm klidně... KURVA!"
Vulgární výkřik poručíka Rodow donutil komandéra s Darrilem aby se podívali na místo kde nechali Ezhitu.
Kromě přetrhaných provazů nebylo po Lozelovi ani stopy.
Alex a John Darril měli v tu ránu v rukou fázery a obcházeli po okolí. Sozef vytáhl trikordér a Will se s klidem díval jak hledají. Sozefův trikordér našel Lozela jak se plíží na opačné straně skalní římsy zpátky k nim. Poručík Rodow se posadil k ohni zády k přicházejícímu Lozelovi a Darril se Sozefem se schovali za kámen místo kruh světla vrhaného ohněm. Drak Will seděl dál na svém místě a jak se zdálo nic nehodlal dělat. Trvalo to asi pět minut než se Lozel přiblížil. Plížil se s nějakou zbraní v ruce směrem k sedícímu Rodowovi.
Namířil na něj zbraň a křikl: "Ruce za hlavu!"
Alex se ani nehnul, jen si v dlani pravé ruky srovnal fázer.
"Dělej!"
To už se poručík Rodow zvedal a pevně sevřel svou zbraň. Fázer byl nastavený na omráčení. A v okamžiku kdy se Lozel triumfálně zasmál Alex vystřelil. Nejdřív si myslel že prostě minul, ale jak se ukázalo trefil se přímo do Lozelova břicha. Ezhita se navzdory očekávání smál dál. Alex na nic nečekal a znovu střelil, tentokrát mířil na srdce. Další přímý zásah a pak se postava Ezhitského lovce začala chvět až se rozplynula úplně.
"Hologram!" Zavrčel Rex a počastoval nepřítomného Lozela několika hrubými nadávkami.
Zatímco Sozef s Darrilem čekali v záloze a sledovali jak poručík Rodow rozstřílel hologram, zezadu se k nim přiblížil skutečný Lozel. Hlaveň své zbraně namířil na hlavu poručíka Darrila a stiskl spoušť. Darrilovo tělo sebou škublo a jeho mozek se rozprskl po kamenité zemi. Komandér Sozef se bleskově stočil stranou a výstřel mu proletěl kolem ucha. Další střela zasáhl vulkánce do zad a hrudníkem vyletěla ven. Lozel překročil dvě mrtvá těla a pokračoval k dalšímu. Alex se zrovna otáčel když k němu mířil Lozel a malým disruptorem mu mířil na hlavu. Poručík netušil kde se v jeho rukou vzala zbraň, s Darrilem ho přece prohledali. Nyní ho však naplňoval vztek nad smrtí jeho druhů. Jak Lozel tak Alex stiskli spoušť zároveň, fázerový výboj strefil Lozela přímo do obličeje. Když Lozel padal v bezvědomí k zemi Alex se popadl za krvácející rameno a padl na kolena. Jeho fázer ležel na zemi a poručík se nijak nenamáhal ho sebrat. Chvíli mu trvalo než se zvedl. Potácivým krokem zamířil k Willovi a když procházel kolem Lozela pořádně ho nakopl.
"Proč si něco neudělal?" Zeptal se Rex.
Místo odpovědi Will sevřel levou přední končetinou Alexovo rameno. Krátce se bíle zablesklo a bolest zmizela. Roztržená a propálená uniforma bylo to jediné co zbylo po střelném zranění.
"Protože jsem věděl že to dobře dopadne." Odvětil klidně drak.
"Dobře to teda nedopadlo!" Zakřičel Alex. "Sozef a Darril jsou po smrti."
"Ne na dlouho." Spíš konstatoval Will.
Po čtyřech přešel ke dvěma mrtvolám a chvíli se na ně díval. Pak otevřel tlamu ze které vyšel místo plamenů které Rodow čekal stříbrný kouř. Zahalil obě těla a pak zmizel.
Alexovi poklesla čelist úžasem. Komandér Sozef s propálenou dírou vpředu a vzadu na uniformě se zvedl ze země a pomohl vstát poručíku Darrilovi. Ten měl ve tváři prach a tvářil se zmateně a šťastně zároveň.
"Díky." Prohlásil suše Sozef.
Za Rexovými zády se ozvalo skučení jak Lozel přicházel k vědomí. Darril a Rodow na nic nečekali a nejdřív ho znovu omráčili (což se Sozefovi samozřejmě nelíbilo) a pak znovu svázali. Potom spoutaného Ezhitu znovu a tentokrát pomocí trikordéru prohlédli. Kupodivu našli u něj schovaný další disruptor, ten první byl podle všeho skrytý v levém podpaží a ten druhý měl Lozel v chirurgicky vytvořené kapse na břiše.
"Ten by mohl zásobovat armádu." Zamumlal poručík Rodow když házel do svého batohu házel druhý nůž.
Mezi tím Sozef přešel k Willovi.
"Proč jste nezakročil?" Zeptal se.
"Zakročil jsem." Odpověděl drak.
"Nemám na mysli naše znovu oživení, za což jsme vám samozřejmě vděční, ale ten boj s panem Lozelem."
"Věděl jsem že to dopadne tak jak to dopadlo."
"Mohl jste tomu zabránit." Drak jen kývnul hlavou a neodpověděl.
"Nemohl," Ozval se za komandérem Lozel který se opět probral. "protože má strach." "Drž hubu!" Zavrčel Rex.
"Strach? Snad ne z tebe?" Zeptal se posměšně Darril.
Než stačil kdokoliv cokoliv říct Lozelovo tělo se rozplynulo v transportním paprsku. Hned jako skončil přenos zapípal Sozefův komunikátor.
"Tady Sozef."
"Jste tam dole všichni v pořádku?" Zeptal se hlas kapitána McCoye.
"Už zas jo." Hlesl Rex.
"Tak to je dobře, potřeboval bych s vámi něco probrat komandére. Sbalte se a připravte se k přenosu."
"Ano pane."
"Komandére," Ozval se poručík Darril. "rád bych tu ještě chvíli zůstal."
"Myslíte že je to moudré?" Zeptal se Sozef.
"Já to kapitánovi vysvětlím." Řekl poručík Rodow.
Komandér Sozef souhlasil a pak se přenesl s poručíkem Rodowem na loď.

Kapitán McCoy čekal na návrat výsadku v přenosové místnosti spolu s Azzumem. Když se na plošině zhmotnil komandér Sozef a poručík Rodow první věta která Iana napadla byla: "Kde je k čertu Darril?"
"Zůstal dole, šmudlo." Odpověděl Rex.
"Jak si mi to... Ále, to je jedno. Doufám že jste neměli potíže."
"Byla to vyhlídková -" Začal poručík ale kapitánův posunek ho zarazil.
"Narazili jsme na Ezhitského lovce jménem Lozel. On a jeho bratr ovlivňují populaci této planety." Řekl komandér.
"Tak to mnohé vysvětluje. Před chvíli jsme zaznamenali transport jedné živé bytosti na malé plavidlo."
"Will něco takového říkal." Řekl poručík Rodow. "Nevíš náhodou nic o asi třiceti lodích, že ne?"
"Jo na nějaký jsme narazili, bylo jich dvacet osm a teď jsou na cestě zpátky do Impéria." Odpověděl kapitán.
"Cos jim udělal?" Poručík Rodow zamířil ke dveřím a Azzum ho následoval.
"Změnili názor." Odpověděl kapitán.
Když Alex s Azzumem odešli obrátil se Sozef na kapitána: "Byli jsme požádáni o pomoc, kapitáne."
"Kým?"
"Těmi tvory co žijí dole na planetě. Jejich zástupce kterého poručík Rodow pojmenoval Will nás požádal abychom zbavili jeho planetu Ezhitů."
"To mi zavání porušením základní směrnice." Zamračil se kapitán. "Ti tvorové jsou prakticky vzato všemocní, ale z nějakého záhadného důvodu dokáží Ezhitové kontrolovat jejich reprodukci. Pravděpodobně to zavinili Q stejně jako v případě Valků."
"Takže jejich vývoj nemůžeme nijak ovlivnit." Pokýval hlavou kapitán. "Stejně bych se do toho ale nepletl, jak jsou v tom Q tak to nemůže dobře dopadnout."
"Pokud se nemýlím Q jsou stále ještě zavření v tom S'hyktském vězení."
"To jsou." Přitakal kapitán. "Jestli jsem toho správně rozuměl tak ti drakové se vyvinuli společně s Q na jedné planetě. Podle mě v tom není moc velký rozdíl."
"Takže jim odmítáte poskytnout pomoc?" Zeptal se Sozef.
Kapitán chvíli přemýšlel. Základní směrnici porušit nemohl, tvorové kteří mají stejné nebo podobné schopnosti jako Q se jistě nebudou namáhat s warp technologií. Pokud ale změní jejich vývoj může to mít dalekosáhlé následky. Ian by byl nerad kdyby se k němu drakové hlásili po návratu do čtyřiadvacátého století. Což se mohlo snadno stát. Docela živě si pak dokázal vybavit ty potíže které by mu flotila ráda zařídila.
Na druhou stranu by mu mohli drakové poskytnou pomoc, pokud jim pomůže mohl by je požádat aby jeho loď i s posádkou vrátili do budoucnosti. Kapitána nakonec nenapadalo nic jiného než návrat do čtyřiadvacátého století.
"Myslím že to budeme muset zkusit." Odpověděl kapitán a zavrtěl hlavou.
"Poručík Darril je dole na planetě, můžeme ho použít jako prostředníka. Předložíme naše požadavky a vyslechneme jejich žádost." Řekl Sozef.
"Komandére," Usmál se kapitán. "z vás by byl skvělý diplomat."

"Kapitánův deník, Hvězdné datum: 60541,6
Před nedávnem se nám podařilo uskutečnit jeden z nejzajímavějších prvních kontaktů mé kariéry. Na planetě která je ve S'hyktské databázi označována jako P781 jsme narazili na tvory kteří se na první pohled podobají velikým létajícím ještěrům. Jak se ukázalo tito tvorové mají stejné schopnosti jako příslušníci Q kontinua. Tito tvorové zdá se nemají nepřátelské úmysly a ještě ke všemu nás požádali o pomoc. Z toho důvodu jsem povolil poručíku Darrilovi pobyt na planetě jakožto zprostředkovateli. Poručík Darril má za úkol sbírat informace o této rase a pokud možno dojednat podmínky vzájemné pomoci. Konec záznamu."


Drak Will seděl na stále ještě na skalní římse a povídal si s poručíkem Darrilem. Poručík seděl na zkřížených nohách na zemi před ještěrem a s trikordérem v ruce nahrával každé slovo. Byl na planetě už dva dny v kuse a s Willem si začínali docela dobře rozumět. Momentálně si s Willem povídal o vztazích mezi draky a Q. Už před hodinou se dozvěděl o tom jak se Q pokusili zničit své soupeře, tedy draky, vyhlazením. Když ještě docela neovládali své schopnosti neustále začínali války a různé sváry. Nakonec se jim relativně mírumilovné draky podařilo vytlačit od rezervací a regulovat jejich populaci. Pak ale došlo ke vzpouře, draci se začali bouřit a stavět se Q na odpor. Několik milionů jich zemřelo, jak draků tak Q. A nakonec to Q vzdali a odešli do vesmíru. Pak následovalo údobí míru.
"Jak dlouho to trvalo?" Zeptal se pourčík.
"Krátce, velice krátce." Odpověděl Will. "Dokud se na scéně neobjevili Valkové."
"Ach ano, Valkové. S několika příslušníky té rasy jsme se potkali. Oni byli díky Q málem vyhlazeni že?"
"Ano byli, ale Valkové jsou velmi houževnatí. Požádali nás o pomoc a my jsme souhlasily, to byla velká chyba."
"Proč chyba?" Nechápal Darril.
"Dokud Q posílali Ezhity proti Valkům nikdo si nás nevšímal. Jakmile se na nás Valkové obrátili s prosbou o pomoc Q poštvali Ezhity proti nám. Od té doby jsme zotročováni."
"Takovými jako je Lozel?"
"Ano."
"Tak proč se jim nebráníte? Tak jako jste se bránili když vás utlačovali Q."
Willova tlama se stáhla do mírného úsměvu.
"Máme velkou trpělivost, Q nás chtěli vyhladit."
"Copak to Ezhitové nechtějí?" Zeptal se Darril.
"Ne, oni se nás bojí."
Darril se zamračil a pak řekl: "Oni se vás bojí?"
"Ano."
"Když se vás bojí proč se jim nepostavíte. Stačí jenom bafnout a oni by utekli, nebo ne?"
"Ezhitové jsou zmítáni mezi svým strachem z nás a strachem ze svých pánů. Z Q."
"Takže vás nemůžou vyhladit, protože by se jim to asi nepovedlo. Nemůžou vás nechat na pokoji protože se bojí toho co by jim udělali Q. To vám ale nebrání osvobodit se."
"Ale brání."
"Q tu přeci nejsou, není kdo by vás vážněji ohrožoval."
"Ezhitové jsou rozděleni na několik druhů. Vojáci nás týrají, ale vojáky řídí kněží."
Poručíkovy přišla představa kněze který dokáže ovládat tak mocného tvora přímo směšná.
"Vy se bojíte obyčejného modloslužebníka nějakého neexistujícího boha?" Zeptal se Darril nevěřícně.
"Je v tom víc než ti mohu vysvětlit. Nemáme tolik času abych ti mohl popsat důvody proč tomu tak je. Jen ti řeknu že kněží dokáží věci o kterých se i Q může jenom zdát. Jsou velmi mocní a díky své moci jsou stejně jako Q pyšní. Nepovažují nás za nic nebezpečného proto nás nechávají stagnovat."
"To je další věc na kterou bych rád znal odpověď. Jak se rozmnožujete a jak může někdo kontrolovat vaši reprodukci?"
Will se tiše zasmál a zavrtěl se.
"Jsme pořád živé bitosi, i když jsme na vaše poměry velice zvláštní. Když se jeden z nás rozhodne mít potomky, stačí jedna myšlenka. Pak v nás roste nový život a když přijde ten pravý čas, klademe vejce."
Poručík si představil jak Will klade vejce, draci byli zřejmě hermafroditi, do velikého hnízda nahoře ve skalách. A z vajec se potom klubou malé verze draka který seděl před ním.
"To mi ale nejde na rozum. Když pod touhle slupkou jste bytost z energie jak dokáží Lozel a Nai kontrolovat vaši porodnost?"
"V tomhle světě jsme z masa a kostí." Řekl Will.
"V tomhle světě?" Nechápal Darril.
"Pro nás existují dva světy. Jeden ve kterém jsme mraky energie, jsme takoví jaké nás viděl Sozef. A tento svět ve kterém jsme velicí ještěři s nadpřirozenými schopnostmi. V tomto světě žijeme nejčastěji a proto je naše reprodukce stejně jako to ostatní podřízeno jeho zákonům."
"Aha, takže jestli tomu rozumím pokud Ezhitové znemožní vašim mladým aby přišli na svět v tomhle světě nenarodí se ani v tom druhém."
"Skoro správně." Usmál se drak. "Děti se rodí v druhém světě ve světě kde jsme energií. Ale my potřebujeme k životu oba světy. Pokud žijeme příliš dlouho v jednom ze světů zemřeme."
Poručík Darril pokýval vážně hlavou.
"To znamená že když se vaši potomci nedostanou na svět zde, zemřou."
"Ano." Řekl dutě Will a kývnul hlavou.
"Když kontrolují vaši reprodukci tady zabrání tím přístupu vašich dětí do tohoto světa." Řekl Darril více méně pro sebe jako konstatování.
"Tohle Q prozradili Ezhitům a oni toho s oblibou využívají." Řekl Will.
Poručík Darril si zkusil představit jaké to je když se drakové musí dívat jak jejich vlastní děti umírají ve světě kde jsou prakticky vzato všemocní.
"Dělají to jenom aby vás mohli mučit?" Zeptal se poručík.
"Naše vejce obsahují jistý enzym který oni používají jako drogu." Odvětil Will.
"Kvůli droze?"
"Ne jen kvůli ní, to je spíš vedlejší produkt. Dělají to hlavně proto že můžou a že jim to nikdo nezakazuje."
"Však on jim to někdo brzy zakáže, na to dám krk."
"Ano jsou odsouzeni k pádu."
"Za to co dělají?"
"To také. Ale hlavně už přišel jejich čas."
"Jak to víte?"
"Cítím to."
Jak plynul čas poručík Darril se dovídal stále víc a víc informací které mu nejednou vyrazili dech. Slyšel Willa mluvit o tom jak Ezhitové vedli tisíce obrovských válek. Díky Willovým schopnostem mohl vidět armády pustošící vesmír. Vzestupy i pády nejmocnějších civilizací. Viděl jak Ezhitové vylezli z močálů ve kterých byli stvořeni a začali ničit. Darril musel uznat že Ezhitové a jim podobní prakticky vzato neuměli nic jiného než ničit a zabíjet. John přihlížel jak byli národy jako S'hyktové a Valkové buď vyhlazeni nebo podrobeni. Díval se jak největší umělecká díla největších civilizací v dějinách vesmíru byla zničena bezohlednými vojáky. To vše se mu míhalo před očima. Dohromady zůstal dole na planetě další dva dny a dozvěděl se tolik informací které by vystačily na několik životů. Tisíce terakvadů informací které odesílal na Paladina udivovaly i ty nejotrlejší. Čtyři dny jedl nouzové příděly které si vzal sebou do batohu a ignoroval kapitánovy žádosti o návrat na loď. Čtyři dny prakticky nespal a to se na něm projevilo.
Když se poručík Darril konečně vrátil na loď byl o poznání hubenější a pod očima měl kruhy. Kapitán ho okamžitě poslal na ošetřovnu, ale poručík zamířil do své kajuty. Ingnoroval sice kapitánův rozkaz, ale to mu nevadilo. Jakmile přišel k sobě domů zul se a padl na postel. Celý den ležel v posteli a nedal se vzbudit.
Když si Ian ve své kajutě procházel všechny informace které shromáždil poručík Darril odpustil mu porušení rozkazu.

Zatímco poručík Darril spal a kapitán McCoy si procházel jím nasbírané informace pár světelných let od Paladina se Ezhitský lovec Lozel zotavoval ze svých zranění. Seděl ve veliké tmavé místnosti s nohama na stole a vedle něj spal jeho bratr. Nai měl hlavu položenou na stole a co chvíli zachrápal. Lozel měl v klíně položený přenosný panel který si vyzvedl v archívu. Byly na něm nákresy vesmírné lodi Paladin. Když si Ezhita procházel nákresy rozložení zbraní do místnosti se otevřely dveře. Chvíli se nic nedělo a pak dovnitř vstoupila postava cele zahalená v černém plášti. Lozel položil panel na desku stolu a loktem dloubl do bratra. Nai se probudil a jeho zrak padl na právě příchozího. Instinktivně sáhl po zbrani a postavil se. Přítomnost zahaleného vyvolávala v bratrech neurčitý pocit strachu. "Co tu chcete?" Zeptal se opatrně Nai.
Cizinec ho ignoroval a přešel ke stolu kde se posadil. Vzal do ruky desku s nákresy a zahleděl se do ní.
"Kvůli vám to selhalo." Řekl cizinec.
Jeho hlas byl hluboký a skřípavý. Když promluvil oba bratři sebou trhli.
"Co je vám po tom?" Zachroptěl Lozel.
Nai vedle něj dopadl ztěžka na židli. Postava v plášti hodila deskou do rohu místnosti a ta se roztříštila na tisíc kousků.
"Klutuu chce tu loď."
Vzduch v místnosti zchladl a Lozel s Naiem se zachvěli.
"Klutuu?" Zašeptal Lozel.
Lozel s Naiem měli za sebou spoustu nekalostí a neštítili se prakticky ničeho. Byli schopni vraždit a krást bez nejmenších výčitek. Kyž ale přišlo slovo na Ezhitského boha Klutuu bledli oba strachy.
"Vy dva jste měli zaměřit polohu Paladina abychom ho mohli zajmout." Řekl zahalený.
"To pořád můžeme. Sebereme lodě které jsou schopné boje a zničíme je." Řekl Lozel.
"Já jsem služebník Pána. Jsem jeho kněz, budete poslouchat mně." Zasyčel cizinec.
"Tak jak to chceš, kněže?" Zeptal se Lozel.
Knězi se zřejmě něco nelíbilo. Podíval se na Lozela a natáhl k němu ruku. Dlouhý na černo natřený ukazovák mířil Lozelovi do obličeje.
"Slova která vypouštíš z úst tě jednou zničí." Zasyčel kněz.
Lozel sebou cukl jako kdyby do něj narazilo beranidlo. Přeletěl celou místnost a s nechutným prasknutím se zastavil o zeď.
"Klutuu je chce a Klutuu je dostane. Znovu je zaměřte!" S těmito slovy se kněz otočil a odešel z místnosti.
Hned jak se zavřely dveře Nai se vrhl k bratrovi a prohlédl ho. Lozel měl zlomenou ruku a několik tržných zranění. V obličeji se mu zračila hrůza a uprostřed čela měl malý kouřící flíček spálené kůže. Nai pomohl Lozelovi na nohy a posadil ho ke stolu.
"Sviňák jeden!" Odplivl si Lozel.
"Nech toho!" Mírnil ho bratr. "Co když tě uslyší?"
"Na to kašlu. Až zaměříme Paladina tohohle hajzla si podám."
Nai chytil bratr za zápěstí a škubnutím mu narovnal kosti v poraněné ruce.
"Asi těžko." Usmál se Nai.
"Nevěříš?" Vyprskl Lozel.
"Kněze ještě nikdo nezabil. To výš stejně jako já. Na tohle nemáš bratře." Řekl Nai.
Lozel se na svého bratra podíval a řekl: "Však já už na něco přijdu, takhle se mnou nikdo nebude zacházet."
Nai se zvedl a mířil ke dveřím.
"Pojď, musíme pracovat."
Lozel něco nesrozumitelně zabručel a pak následoval Naie. Bratři prošli dveřmi kterými odešel kněz a dlouhou chodbou se vydali do svých kajut. Cestou procházeli kolem spousty zavřených dveří ze kterých se ozývaly ty nejrostodivnější zvuky, od hlasitého chrápání až po slastné vzdychání. Lozel se u jedněch dveří zastavil a poslouchal. Za chvíli se začal chechtat, stál totiž u dveří ze kterých vycházelo sténání. Nai do něj dloubl a oba pokračovali. Nakonec došli přes několik zastávek do své kajuty. Jediné na co se oba zmohli bylo padnout na tvrdou postel a spát.

Přestože se komandér Sozef snažil jak mohl nedařilo se mu vypátrat původce pokerových seancí které se pravidelně pořádaly mezi posádkou. Kdyby tušil kdo za tím stojí nejspíš by vyletěl z kůže. Pořadatelem pokerových her nebyl nikdo jiný než svrchovaný velitel lodi Paladin, Ian McCoy. On, poručík Rodow, Azzum, praporčík Law, vojín Burke a praporčík Maxwell seděli v momentálně prázdné kajutě pro hosty kolem dřevěného pokerového stolku z majetku poručíka Rodowa. Už pět hodin v kuse nedělali nic jiného než že hráli poker. Byly dvě hodiny v noci, nebo ráno, a nikdo z nich nemusel naštěstí do služby. Už od půlnoci se více méně nehrálo, všichni drželi v rukou pořád stejné karty a povídali si. Poručík Rodow rovnal svojí hromádku žetonů (momentálně držel skoro všechny) a poslouchal kapitánovo vyprávění.
"Takže když jsem se znovu probral," Říkal zrovna kapitán. "skláněl se nademnou on."
Ukázal na poručíka a ten se na něj zašklebil.
"Byl to ten nejhorší zážitek mýho života."
Všichni se začali smát a poručík hodil po kapitánovi hrst žetonů.
"Náhodou," Odporoval poručík. "oba jsme se dost nasmáli."
"Ty jsi se smál, já strávil tejden v nemocnici."
"Řekl bych kapitáne že vám to jenom prospělo." Ozval se vojín Burke.
"To určitě," Odfrkl si Ian. "v páteři jsem měl dráty a vysel jsem nad podlahou jako kus masa."
"Z vola." Zašeptal poručík Rodow.
Vedle něj sedící Maxwell se začal smát a rozlil si pití.
"Abych tě nedal zavřít." Usmál se kapitán.
"Co sem provedl?" Zeptal se s hranou nevinností Alex.
"Vyzradil státní tajemství." Špitl praporčík Law.
Společnost se začala smát a kapitán se tvářil dotčeně. "Ty mi taky." Ucedil skrz stisknuté zuby na adresu mladého praporčíka.
"Ty k tomu nic neřekneš?" Zeptal se poručík Rodow a otočil se na Azzuma který seděl vedle něj.
S'hykta se ani nehnul a poručík si všiml že má zavřené oči.
"Azzume?!"
Alex do něj dloubl a S'hykta se probral, už od půlnoci spal v sedě s kartami v ruce.
"Co?" Zabručel ospale a hodil karty na stůl.
"Asi by bylo nejlepší to pro dnešek zabalit." Rozhodl kapitán.
Ostatní složili karty a začali odcházet. Azzum znovu usnul a nikdo se nenamáhal s jeho probuzením.
Když se kapitán McCoy probudil bylo kolem dvanácté a podle palubního počítače ho sháněli doktor a poručík Darril. Kapitán se umyl, oholil a v klidu si došel do jídelny na snídani. Posádka které končila dopolední směna zrovna obědvala. V místnosti bylo přibližně osmdesát mužů a žen čímž pádem bylo velice těžké najít si nějaké klidné místečko kde se najíst. Kapitáni na lodích třídy Paladin neměli oproti ostatním kapitánům ostatních lodí vlastní jídelnu. Ian přistoupil k replikátoru a poručil si steak a brambory. Jakmile replikátor vydal pokrm Ian vzal talíř s příborem a přešel ke svému vyhlédnutému místu. Sotva se posadil do rohu jídelny vedle velikého okna ozval se jeho komunikátor.
"McCoy."
"Kapitáne," Řekl doktorův hlas. "mohl byste se prosím dostavit do nemocnice?"
"Přijdu hned jak se najím." Odpověděl kapitán.
"Je to důležité, pane. Můžete přijít ihned?"
"Ihned po jídle." Odsekl kapitán.
"Ihned po jídle." Zopakoval doktor a ukončil spojení.


Jakmile se kapitán najedl vyrazil za doktorem do nemocnice. Našel androida v biolaboratoři ve společnosti poručíků Darrila, Rodowa a kapitána Espefa. Všichni čtyři se skláněli nad monitorem a kapitán Espef jim o něčem vykládal. Ian nezaslechl nic z toho co S'hykta říkal, ale když viděl jak i Alex přikyvuje na souhlas usoudil že zřejmě mluvil o právě probíraném problému. Co to probírali to netušil. Všiml si že poručík Darril vypadá mnohem hůř než když ho viděl posledně. Kapitána napadlo že zřejmě znovu navštívil draka Willa dole na Illamenu.
"Dobré ráno pánové." Pozdravil kapitán.
"Dobré poledne." Ozval se poručík Rodow.
"Zdravím kapitáne." Řekl Espef.
"Tak co pro vás můžu udělat?" Zeptal se kapitán.
"Jedná se pomoc drakům." Řekl Rodow.
"Aha." Hlesl Ian.
"Jak vidno máš ještě rozespalej mozek." Řekl Alex. "Tak ti to budu muset trochu vysvětlit: Jak si možná pamatuješ požádal nás Will, to jen velkej drak, o pomoc. No a ty si souhlasil. Tak jsme se tu tak hezky sešli a daly hlavy dohromady."
"No s tebou to teda vyhráli." Řekl kapitán. "Zkrať to."
"Podle záznamů které pořídil poručík Darril, jsme já a doktor konečně přišli na to jak Ezhitové kontrolují jejich reprodukci."
"Tak to jste dobrý." Ušklíbl se kapitán.
"Draci jsou v tomto světě stejně křehké bytosti jako kdokoliv jiný." Řekl poručík Darril unaveným hlasem.
"Jejich rozmnožovací orgány obsahují jistý enzym který může mít na organismus Ezhitů halucinogenní účinky." Vysvětlil doktor.
"Drogy." Řekl kapitán.
"Ezhitové kontrolují jejich reprodukci a ještě z toho mají užitek." Ozval se kapitán Espef.
Kapitán pokýval hlavou a řekl: "Takže jenom odběrem té látky jim zabraňují v početí?"
"Početí neprobíhá v našem světě, všechno důležité se ode-"
"Ano, asi tak nějak." Přerušil Darrila Alex.
"Jak se zdá," Začal doktor. "díky nepřítomnosti té látky se netvoří vejce. Když není vejce nemůžou draci přivést své mladé do tohoto světa."
Iana začínala bolet hlava z toho přeskakování mezi světy.
"Dobře tak to zarazíme." Rozhodl se Ian.
"Nechci vypadat jako hlupák, ale: Jak?" Zeptal se Espef.
"Mno, podle mýho stačí Ezhitům zabránit v přístupu na planetu." Ozval se poručík Rodow.
"Sice na to nevypadá, ale má pravdu." Kývnul kapitán.
Všichni kromě doktora se rozešli za svými povinnostmi. Kapitáni McCoy a Espef odešli na můstek s poručíkem Rodowem. Poručík Darril zamířil do své kajuty, samozřejmě se nezapomněl zastavit v jídelně.
O hodinu později se kapitán McCoy a kapitán Espef transportovali na planetu Illamen aby informovali Willa o své rozhodnutí.
"Jsme rádi že souhlasíte." Řekl Will.
"Ano, i nás to těší." Odpověděl kapitán McCoy. "Ale ještě jedna věc nás trápí."
"Jaká?" Zeptal se Will.
"Ještě než jsme se prvně potkali vstoupilo do blízkosti tohoto planetárního systému několik lodí." Řekl Ian.
"Ano." Kývnul Will jakoby mimochodem.
"Ano?!" Prskl Espef. "To je všechno co k tomu řeknete?"
"Pokud nás z toho chcete obvinit klidně můžete." Prohlásil Will.
"To taky udělám," Řekl Espef. "ale nejdřív bych rád slyšel vaše vysvětlení."
"Nedokážeme vidět budoucnost, v těch lodích byli S'hyktové. Ale stejně tak dobře tam mohli být Ezhitové nebo jejich posluhovači."
"Will tím chce říct že to byl něco jako preventivní úder," Řekl Ian. "mám pravdu?"
Drak kývnul na souhlas. "Ale co ti muži kteří zemřeli dole na planetě, když jsme tu přistáli?" Zeptal se Espef.
"Vesmír nedělí rasy a hranice, ale dobro a zlo." Odpověděl Will.
"Jinými slovy řečeno: nedokážete poznat kdo je dobrý a zlý." Odsekl Espef.
"Ano." Řekl Will, roztáhl svá obrovská křídla a vzlétl.
Než stačil kterýkoliv z kapitánů něco namítnout Will už mizel v dálce.
"Asi jsme ho podcenili." Utrousil Espef když Will zmizel za nejvzdálenější horou.
"Proč myslíte?" Zeptal se mimochodem kapitán McCoy.
"Nejdřív se zdá že všechno umí a všechno zná, pak se ale ukáže jako negramot."
McCoy mlaskl. "Já bych ho nenazýval negramotem. Jeho způsoby jsou z jeho hlediska určitě zcela normální. To jenom nám připadají zvláštní."
"Říkejte si co chcete, ale mě se ne..." Řekl Espef a pak upřel zrak někam nad McCoyovu hlavu.
"Co je?" Zeptal se Ian a otočil se.
Po obloze se shora dolů táhly pomalu mizící ohnivé čáry. Iana nejdřív napadlo že jsou to bolidy, ale pak si všiml že ještě dál se objevují malé exploze. Na oběžné dráze Illamenu se bojovalo. Paladin měl potíže!
"McCoy Paladinovi!" Klepl Ian vší silou do komunikátoru.
Chvíli se nic nedělo a pak se ozvalo praskání a Sozefův hlas přerušovaný výbuchy a praskáním statiky.
"...itáne jsme...útokem, překvapili nás. Ez...bojová skupina na nás zamě...obklíčil nás. Pokusíme se je zastavit. Ezhitům se podařilo na...výsadek."
Poslední slovo bylo stěží srozumitelné, ale kapitán si dal dohromady dvě a dvě a došlo mu stejně jako Espefovi po jeho boku že Ezhitové poslali na P781 výsadek.
"Tak a co teď?" Zeptal se Espef.
"Musíme se někde schovat." Kapitán McCoy se otočil a mířil k okraji skalní římsy.
"Ee, mám pocit že to už nám nepomůže." Ozval se za kapitánovými zády Espef.
Ian se otočil a ruka mu sjela k fázeru na opasku.
Jediné co si stačil uvědomit byla pětice Ezhitů z nichž jeden byl určitě Lozel, pak už ho něco zasáhlo do ramene. Cítil příšernou bolest v levé ruce a pak ztratil na okraji skály stabilitu. Zřítil se dolů do lesa, zády zpřerážel několik větví a pak si vyrazil dech o jednu zvlášť silnou. S heknutím padl břichem na další haluz a něco ho udeřilo do hlavy. Ian McCoy ztratil vědomí a jeho tělo se s plácnutím a nechutným prasknutím zřítilo pod skálu.


Když se Lozel probudil posadil se na posteli a podíval se na Klutuuova kněze který seděl na bratrově prázdné posteli. Naie nebylo nikde vidět, Lozel jenom doufal že mu kněz nic neudělal.
"Co tu chcete?" Zasyčel Lozel a vstal.
"Tvůj bratr je mnohem chytřejší než ty. Už dávno pracuje na lokalizování Paladina." Odpověděl kněz.
Lozel se otočil zády ke knězi a chystal se odejít.
"Ty se se mnou nerozloučíš?" Zasmál se tiše kněz.
Místo odpovědi zmizel Lozel ve dveřích a nechal kněze v kajutě o samotě.
Prošel chodbou do velké místnosti kde se s knězem potkali poprvé. Nyní byla místnost plná vojáků kteří jedli odporně páchnoucí zelenkavou hmotu z hlubokých misek. Lozel přistoupil k vojákovi v čele stolu a zeptal se: "Kde je Nai?"
"Ve velíně." Zamumlal voják s ústy plnými kaše.
Lozel se na patě otočil a chodbou kterou přišel zamířil na velín. Naie našel jak sedí u panelu v rohu velína a na něčem pracuje. Přistoupil k němu a pozdravil ho. Nai jenom kývnul a když mu Lozel pověděl o knězově návštěvě utrousil něco jako: 'zasranej zkurvysyn' na Klutuuovu adresu.
"To probereme potom, máš něco?"
Nai ukázal prstem na monitor. Lozel si všiml spousty červených puntíku kolem kterých poletovaly myriády Ezhitských písmen a jedné blikající bílé tečky.
"Paladina." Odpověděl Nai.


Bylo to třicet lodí, z toho bylo dvacet pět bitevních a zbytek vezl pěchotu, které dostaly za úkol polapit nebo zničit loď USS Paladin. Ovšem jedna z nejsilnějších lodí své doby se nedala tak snadno zničit. Posádka byla dobře připravená a v okamžiku kdy Ezhitská flotila vstoupila na oběžnou dráhu planety P781 uvítala nově příchozí salvou z fázerů. Čtyři Ezhitské lodi se zřítili do atmosféry a shořely. Proklouznout se podařilo dvěma lodím vezoucí pěchotu, ostatní se musely s těžkými škodami stáhnout.
Lozel, Nai a další čtyři Ezhtští vojáci byli namačkaní v malé vesmírné lodi dvou bratrů a klesali k planetě. Lozel měl v plánu během bitvy znovu potrápit draky.
Přistáli stejně jako vždy, na skalní římse která obtáčela jednu z masivních hor které trčely z lesa. Shodou okolností to byla stejná skála jako ta na které se s draky setkali muži z lodi Paladin. Lozel čekal všechno jen ne to že na skalní římse nejen že nenajde draka, ale že mu do rukou padne zajímavější úlovek. Necelý metr od okraje skály viděl stát nějakého S'hyktu, což ho moc nezajímalo, a člověka v uniformě stejné jako měli ti které chtěl kněz zabít. Nejdřív Lozela napadlo že by se mohl pokusit oba dva chytit, ale když člověk z Paladina sáhl pro zbraň jeden z jeho vojáků vystřelil. Jeho mrtvola se zřítila dolů do lesa a tím jeho záležitost pro Ezhitu skončila. S'hykta se dal zajmout mnohem snadněji.
"Kdo to střílel?" Zeptal se Lozel když jeho muži poutali jejich jediného zajatce.
"Já." Ozvalo ze kousek od něj a svalnatý Ezhita udělal krok vpřed. To byla jeho chyba. Rychlostí blesku zvedl Lozel svou zbraň a střelil. Výboj proletěl Ezhitovi břichem a zastavil se o skálu. Voják se chytil za břicho a sledoval jak mu mezi prsty teče krev a zbytky jeho střev.
"Ještě chce někdo neposlechnout?" Zeptal se Lozel a pohledem sjel netečné tváře ostatních vojáků.
Nikdo se neozval.
"Tak," Otočil se Lozel na S'hyktu. "jak se jmenuješ?"
"Jsem kapitán Espef z lodi Opall." Odpověděl zajatec.
"Hned kapitán, to se hodí. Kde jsou ještěrky?"
Espef mlčel.
"Mluv!" Křikl Ezhita a udeřil Espefa hřbetem ruky.
"Jeden z nich odletěl tam za tu skálu." Odpověděl Espef a kývnul k nejvzálenější hoře na obzoru.
"Nelžeš mi?" Zasyčel jedovatě Lozel.
Samozřejmě že Espef lhal, ale nijak to nedal najevo.
"No ještě uvidíme." Řekl Lozel a pokynul na ostatní aby zajatce zvedli.
Čtveřice Ezhitů a jeden S'hykta se vrátili na malé plavidlo které se vznášelo s otevřeným průchodem při okraji skály.
Uvnitř seděl Nai a čekal až se bratr a vojáci vrátí s nákladem drogy získané od draků.
"Co se děje?" Zeptal se Nai s očima upřenýma na zajatce.
"Musíme si vorazit, leť zpátky na základnu." Přikázal Lozel.
"To nepůjde, naši to nahoře projeli a Paladin by nás sundal." Odpověděl Nai.
"K čertu!"
"Co se vztekáš?" Zeptal se Nai. "Jenom počkáme dokud neodletí."
"Jednoho z nich jsem zabil." Odsekl Lozel.
"Nenajdou nás," Ujistil ho Nai. "to by museli prohledat celou planetu."


"Jak je na tom?" Ptal se komandér Sozef doktora sklánějíce se nad bezvládným tělem svého kapitána.
"Celkem dobře, když uvážíme co prožil." Odpověděl androidní lékař.
"Kdy bude schopen služby?" Zeptal se Sozef.
"Zlomeniny, tržné rány a popáleniny jsem už napravil. Potíže by mohlo dělat to poškození mozku které utržil při pádu."
Sozef se chystal položit další otázku, ale doktor ho přerušil.
"Pokud to půjde dobře tak se do hodiny probere." Řekl doktor.
Sozef kývnul na srozuměnou a odebral se zpátky na můstek. Cestou k turbovýtahu ho zastavil jeden ze zachráněných S'hyktů.
"Kde je kapitán Espef?" Zeptal se S'hykta.
"Jeho tělo jsme nikde nenašli. Možná padl do zajetí nebo se někde ukryl." Odpověděl klidně Sozef a přivolal si výtah.
"Proč ho nehledáte?" Prskal S'hykta.
"Pokud se kapitán Espef skrývá počkáme dokud se situace neklidní a pak se nám jistě sám ozve. Pokud padl do zajetí, musíme nejprve zjistit kdo ho zajal. Předpokládáme že se na planetě skrývá Ezhitská loď. Pokud se nám podaří toto plavidlo polapit je pravděpodobné že najdeme i vašeho velitele."
"Možná jste mě nepochopil, ale je důležité kapitána Espefa okamžitě najít. On, stejně jako všichni kapitáni naší flotily zná postavení našich jednotek v tomto sektoru. Může v případě mučení prozradit spoustu informací které by nám mohly velice uškodit."
Výtah konečně dorazil a Sozef neváhal a nastoupil do něj.
"Udělám co budu moci." Řekl komandér a rozkázal výtahu směr můstek.
Ze S'hyktova hlediska to bylo velice nevychované, ale Sozef to považoval za zcela normální. Jednal tak i s ostatními členy posádky a nikdy si na něj nikdo nestěžoval. Ani kapitánovi to nevadilo a navíc to bylo rychlejší než zdlouhavě debatovat a ztrácet tak čas. Když dorazil na můstek uvítal ho nadporučík Wynn s hlášením že se z planety ozývají signály s Ezhitským kódováním.
"Můžeme je přesněji lokalizovat?" Zeptal se Sozef a posadil se do kapitánského křesla.
"Poručík Darril na tom pracuje, pane." Odpověděl Wynn.
"Dobrá, zatím si prohlédneme..." Začal Sozef, ale přerušilo ho hlasité pípání ze stanice komunikačního důstojníka.
"Komandére!" Ozval se Darril. "Někdo se pokouší na to volání odpovědět."
"Můžete rušit nosnou vlnu?" Zeptal se vulkánec.
"Doufám že ano." Odpověděl Darril a začal pracovat.


"Ti hajzlové nás ruší!" Vstekal se Nai a bušil pěstí do panelu.
Lozel se otočil k vojákům a přikázal: "Vystupte a vemte si ho sebou!"
Čtveřice Ezhitů popadla kapitána Espefa v podpaží a vyvlekla ho ven na skalní římsu, Lozel vystoupil s nimi.
"Co teď?" Zavrčel jeden z vojáků.
"Počkáte tu." Zamumlal Lozel.
Jenom kapitán Espef věděl co má Ezhita v plánu a také se podle toho zařídil. Byl vojákem a bojoval proti Ezhitům dost dlouho na to aby věděl že jeho jedinou šancí na záchranu je co nejrychleji zmizet z Lozelova dosahu. Měl volné nohy a tak se postavil. Nikdo z vojáků ho nebral na vědomí protože měli jinou starost. Jakmile jim Lozel oznámil že tu počkají vytáhl svůj disruptor a začal do nich bezhlavě pálit. Prvního zasáhl do hrudi, druhý skočil s ustřelenou hlavou. To už ostatní uskakovali stranou. Bohužel jim to nebylo nic platné. Lozel s klidným výrazem ve tváři zabyl zbývající dva a pak zamířil na Espefa. Kapitánovi se svázanýma rukama nezbylo nic jiného než utíkat. Jedna střela jen těsně minula jeho hlavu a druhá mu proletěla pod nohama. To už se blížil k okraji skály. Lozel znovu vystřelil a během se k němu blížil. Espef se nadechl a skočil. Espef se řítil korunami stromů stejně jako před ním McCoy a za sebou slyšel Lozelovy výstřely. Potom dopadl pod skálu a ztratil vědomí.
Lozel nahoře na skále nadával a nepřestával střílet do míst kde se mu z dohledu ztratil Espef. Nakonec ho to přestalo bavit a vrátil se za bratrem do lodi.
Nai neřekl nic na bratrovo počínání, začínal si zvykat.
"Leť k Paladinovi." Kázal Lozel.
"Zničí nás." Odporoval Nai.
"Nekecej a dělej!"


"Mám pohyb dole na planetě!" Hlásil poručík Rodow.
Sozef se v křesle otočil a podíval se k vědecké stanici.
"Malé plavidlo, dvě známky života." Pokračoval Alex.
"Ezhitové!" Ozval se nadporučík Wynn.
"Štíty! Nabít zbraně!" Rozkázal Sozef.


"Tamhle sou!" Hlesl Nai zatímco Lozel odjišťoval zbraně.
Jejich loď se pomalu plynule přibližovala a Paladin nejevil známky toho že by si jich všiml. Ezhitské senzory byly stále ještě málo funkční takže nedokázaly určit jestli Paladin štíty zvedl nebo ne. Lozel se posadil za ovládání zbraní a čekal.
"Tak do nich!" Zavrčel Nai a zrychlil let lodi.


V okamžiku kdy Ezhitská loď vystoupila ze stratosféry Paladin zahájil palbu. Paprsek fázeru zasáhl malé plavidlo s ničivou silou. Pak Ezhitvoé opětovali palbu. Vysokoenergetický paprsek projel štíty federální lodi které byly oslabeny po boji s třicítkou lodí a zakousl se do spodní částí talířovitého trupu. Dvoumístné plavidlo se obratně vyhnulo dvojici kvantových torpéd a znovu vystřelilo. Tentokrát dostal zásah motor na levoboku. Paladin se mírně stočil na bok a z protržené gondoly se vyvalil hustý mrak plasmy.
Lozel s Naiem se toho chystali využít, ale než natočili svou loď do pozice pro střelbu Paladin je chytil vlečným paprskem a jejich let se zastavil. Bratři se snažili seč mohli, ale nepodařilo se jim zabránit dalšímu zásahu. Kvantové torpédo se zakouslo do jejich pancíře a vyrvalo od tamtud kusy vedení a vážně poškodilo motory. Dvojče pulsních disruptorů nabité poslední energií vyřadilo emitor vlečného paprsku a Lozel s Naiem byli volní. To byl ovšem problém, dokud je Paladin po vyřazení motorů držel ve vlečném paprsku nemohla na ně planetární gravitace. Když byli volní dostali další zásah fázerem a začali padat do atmosféry Illamenu.
"Nemáme motory!" Kvílel Nai přes sílící rámus.
Kabina se začala plnit kouřem a výpary, Nai pomalu ztrácel vědomí. Ještě než omdlel podíval se přes rameno na bratra a viděl jak se křečovitě drží panelu a z ramene mu čouhá jeho vlastní kost.
Pak přišel náraz a tma.


Sozef se zvedal ze země a na hlavním monitoru sledoval jak Ezhitská loď hoří v atmosféře P781. Za jeho zády se k taktické stanici škrábal nadporučík Wynn. Poručík Darril byl v bezvědomí a poručík Rodow hlasitě nadával. Praporčík Law svíral svou stanici a pokoušel se vyrovnat loď, díky bohu se mu to podařilo. Když se otřesy uklidnily Sozef se zvedl a přešel k bezvědomému Darrilovi.
"Zdravotníci na můstek!" Křikl do svého komunikátoru.
"To ti patří ty svině!" Ozval se za jeho zády hlas poručíka Rodowa. "Co prosím?" Zeptal se vulkánec.
"Právě dopadli na planetu, doufám že je s nima ámen." Otočil se k němu Alex.
Sozef nic neřekl jen nadzvedl obočí, to bylo to samé jako by nahlas protestoval. Dveře turbovýtahu se otevřely a dovnitř vešli zdravotníci a kapitán McCoy.
"Hlášení!" Štěkl kapitán a posadil se na své místo.
"Se rozhlídni kolem." Ozval se za jeho zády poručík Rodow.
"Nejprve to byla třiceti členná flotila a pak dvoumístné plavidlo." Řekl Sozef.
"To vás šlechtí pánové." Kývnul Ian.
"Ty kapitáne, kde je Espef?" Zeptal se Rodow.
"On tu není?" Divil se McCoy.
"Domníváme se že kapitán Espef padl do zajetí nebo se skrývá dole na planetě." Řekl Sozef.
"Tak se po něm mrknem. Fungují transportéry?"
"Ano." Odpověděl Sozef.
Kapitán se zvedl a přešel k turbovýtahu.
"Alexi půjdeš se mnou." Řekl kapitán a poručík se postavil. "Pane Wynne poctíte nás svou společností?"
"Kapitáne, já" Začal Wynn a McCoy se na něj otočil. "asi omdlím."
S těmito slovy se nadporučík skácel na zem. Kapitán a poručík Rodow se k němu sehnuli. Ian si všiml že nadporučík silně krvácí vzadu na krku. Uniformu na zádech měl nasáklou krví.
Během několika okamžiků ležel na nosítkách a mířil v doprovodu mediků a poručíka Darrila na ošetřovnu.
"Že mě to nenapadlo prvního." Zabručel Alex když s kapitánem nastupovali do výtahu.
Jak výtah sjížděl o deset palub níž kapitán si do transportní místnosti zavolal doktora a pětici bezpečnostních důstojníků. Když se výsadek z Paladina zhmotnil bylo zcela zřejmé kde Ezhitské plavidlo přistálo. Tak jako v předchozích případech se zhmotnili na skalní římse. Tato skalní římsa se ale lišila od té staré známé na které si povídali poručík Darril a drak Will. Byla přibližně o polovinu užší a na jednom konci byla rozervaná na kusy. To byla stopa po drtivém dopadu Ezhitské lodi, na okraji skály ležely mezi kameny kusy kovu a nějaké trubky. Když se Ian podíval do lesa viděl pod sebou asi kilometr dlouhý kus spálené země s hlubokou rýhou uprostřed. Některé z převrácených a polámaných stromů hořely jasně zeleným plamenem. Na konci hluboké rýhy bylo vidět to co zbylo z Ezhitské lodi. Dříve byla loď dlouhá něco přes deset metrů a měla rezavou barvu. Teď byla celá černá a z deseti metrů jich ztratila minimálně pět. Vypadala jako rozšlápnutý brouk ze kterého do všech stran trčely dráty a kusy oceli.
"Známky života?" Zeptal se kapitán a díval se dolů pod skálu.
Naštěstí nemuseli slaňovat ani se nechat transportovat. Když totiž Ezhitská loď dopadla na okraj skály rozdrtila tolik kamení že to způsobilo menší lavinu. S trochou obratnosti se dalo pohodlně slézt dolů do lesa.
"Je tam trocha radiace, ale řekl bych že minimálně jedna." Odpověděl poručík Rodow.
"Tak jdem." Poručil kapitán a začal pomalu postupovat po suti.
Všichni se nakonec bez zranění dostali dolů k patě skály. Kapitán nařídil aby bezpečností důstojníci utvořili půl kruh kolem něj, poručíka Rodowa a doktora. Všech osm mužů s fázery v rukou postupovalo k vraku lodi a pročesávalo okolí. Někteří z nich měli na paměti události ke kterým došlo když navštívili planetu se zbraní v ruce naposled.
Když došli k lodi byly v jejím trupu na levé straně patrny dveře ze kterých se po zemi plazila pára. Dva z bezpečnostních důstojníků si stoupli po stranách a čekali, ostatní tři hlídali kolem lodi. Doktor zůstal stát stranou a kapitán s poručíkem vstoupili do lodi.
"Fuj!" Hlesl Alex když ho do nosu udeřil pach spáleného masa.
Kapitán se začal rozhlížet po pilotní kabině. Podlaha byla nakřivo a strop byl promáčknutý jako po úderu obřím kyjem. Po stěnách se táhly desítky prasklin a ze spálených míst čouhaly dráty.
Pak Ianův zrak padl na bezvládné tělo které bylo opřené o stěnu. Byl to Ezhita přibližně stejně vysoký jako kapitán sám. Zatímco poručík Rodow prohlížel zbytek lodi kapitán zavolal dovnitř doktora. Android se sehnul k Ezhitovi a začal ho lékařským trikordérem porhlížet.
"Je mi líto kapitáne," Zvedal se doktor. "ale už mu nemůžu pomoci."
"Přišli jsme pozdě."
"To ano pane, asi o pět minut." Řekl doktor.
"Cože?" Divil se kapitán.
"Je mrtvý už pět minut, kapitáne." Odpověděl doktor.
"Tak čí byly-" Začal poručík Rodow, ale jeho otázku přerušil výkřik a výstřel.
Kapitán se vyřítil ven s Alexem v patách. Ian se bleskově sehnul aby se vyhnu ráně z disruptoru. Pár metrů od lodi stál Ezhita kterého potkal s Espefem na skále. Držel v ruce zbraň a střílel po mužích z Paladina. Jeden z nich už ležel bezvládně pod jeho nohama, ostatní se krčili za vším co bylo v dosahu a opětovali palbu. Kapitán McCoy na nic nečekal a začal také střílet. Schoval se za kus utrženého plátu z lodi a Alex vedle něj. Iana nejdřív napadlo že by se mohl pokusit s Ezhitou mluvit, ale pak tu možnost zavrhl. Bylo to hned poté co k zemi padl další z jeho mužů. Pak všechny přítomné přikryl obrovský stín. Letmý pohled nad hlavu kapitánovi prozradil že se nad jejich hlavami vznáší jeden z draků. Jakmile ho Ezhita zpozoroval zvedl disruptor a začal jako šílenec pálit po drakovi. Ten se snažil uletět, ale než se mu podařilo nabrat výšku Ezhita mu prostřelil křídlo. Drak se jako obrovská padesáti tunová koule zřítil k zemi. Dopadl mrtev deset metrů od paty skály a jeho tělo sebou naposledy škublo. Ezhita se zasmál, otočil se a během zmizel v lese. Za ním vyrazilo trojčlenné komando pod vedením poručíka Rodowa. Doktor ohledával zraněné, kapitán doufal že ne zabité, členy posádky a kapitán se opatrně blížil k drakovi. Obrovitý ještěr vypadal na chlup stejně jako Will, ale Ianovi cosi říkalo že to není on. Dračí tělo bylo prošpikované střelami jako sýr, podle kapitánova mínění byl mrtvý dřív než dopadl na zem. Další záhada tohohle rodu, pomyslel si kapitán.
Ze lesa se znenadání ozvala střelba, kapitán se otočil. Jediné co viděl byl doktor jak pomáhá na nohy jednomu ze zraněných. Druhý zrovna mizel v mihotání transportéru. Přešel od mrtvoly draka k doktorovi a zeptal se: "Jak jsou na tom?"
"Bolí mě hlava." Zamumlal poraněný vojín.
"Tady pan Eldridge má jen pár škrábanců, zato praporčík Miller má vážné poranění dutiny břišní." Odpověděl android.
"Spoléhám na vás doktore." Ušklíbl se kapitán. "Vraťte se oba na loď."
Za necelou minutu už mizel vojín Eldridge a doktor v mihotání transportního paprsku a z lesa se vynořoval poručík Rodow a zbývající trojice mužů. Naštěstí nikomu nic nebylo.
"Ztratil se nám v lese." Vysvětloval zadýchaně poručík.
"To je teď jedno musíme najít Willa a Espefa." Řekl kapitán.
"To by snad mohl zařídit Sozef ne?"
"Sozef má práci s opravou lodi, zvládneme to sami. Nebo se na to necejtíš?"
Poručík zavrtěl hlavou a protáhl se.
"Pánové," Otočil se kapitán k trojici bezpečáků. "vy prohledáte les a pokusíte se najít kapitána Espefa. Pokud ho najdete okamžitě nám dáte vědět a vrátíte se na loď."
Všichni tři přitakali, vytáhli trikordéry a zamířili ke skále do lesa.
"Ty pojď se mnou najdem Willa." Dloubl kapitán do poručíka.
Najít Willa bylo velice snadné, stačilo jít po jeho hlase respektive řevu. Stačilo se vyškrábat zpátky na skálu a obejít římsu na druhou stranu. Will se zřejmě přišel podívat na svého padlého druha. Jak se poručík s kapitánem blížili k Willovi zaslechli jednak jeho hlas a pak skřehotání které se podobalo Ezhitskému.
"Pomoz mi nebo všichni chcípnete!" Vrčel Ezhita.
Will místo odpovědi zavřeštěl.
"Přestaň! Okamžitě udělej co říkám!" Ječel Ezhita hystericky.
Drak znovu zařval, tentokrát tak silně až se ze skály začaly sypat kameny.
"Ty mrcho!" Hned po těchto slovech se ozvalo několik výstřelů.
To kapitánovi stačilo, vyskočil z poza skály kde až dosud s poručíkem skrývali.
"To by snad stačilo ne?" Zavrčel kapitán a mířil na Ezhitu.
"Nepleťte se do toho kapitáne McCoyi." Ozval se Will.
"Jste v pořádku?" Zeptal Willa poručík Rodow a drak kývnul.
"Dvě mouchy jednou ranou." Ušklíbl se Ezhita a vykročil směrem k McCoyovi.
"Nech je Lozele." Řekl Will.
"Neměli sem chodit, neměli se plést do věcí do kterých jim nic není. Teď za to zaplatí." Odpověděl Lozel.
"Do čeho se nemáme plést?" Zeptal se klidně kapitán zatímco se Lozel krok za krokem přibližoval.
"Tenhle parchant," Začal poručík Rodow a Lozel se na místě zastavil. "sem zase zavítal aby mohl z Willových lidí vytáhnout tu svojí drogu."
"Proč si jim to řekl?" Zavrčel Lozel a svou zbraní zamířil na Willa.
"Nemusel nám nic říkat," Lhal kapitán. "sami jsme na to přišli."
"To jde mimo vás." Řekl Lozel.
Drak Will ze sebe vyrazil bublavé zavrčení.
"Ostatně za chvíli vám to bude úplně jedno." S těmito slovy začal Lozel pálit jako šílenec po kapitánovi s poručíkem.
Ian se jen tak tak stačil stočit stranou, koutem oka si všiml že Alex dostal zásah a padl k zemi. Pak se stalo něco co by kapitán nečekal. Will zavřeštěl a svou obrovskou talmou chňapl po Lozelovi. Ezhita zaječel a pokusil se o útěk. Ovšem s rychlostí a silou dračích čelistí se nemohl měřit. Tak skončil svůj život Ezhitský lovec Lozel.
"Můžete vstát kapitáne." Řekl po chvilce Will.
Ian se postavil a ihned zamířil k poručíku Rodowovi. Poručík nebyl naštěstí nijak vážně poraněn. Lozelova střela lehce škrábla poručíkovo rameno.
"Můžeš se postavit?" Zeptal se kapitán.
"Bolí to jako čert!" Zabručel Alex a postavil se.
Kapitán se otočil k Willovi a řekl: "Ještě se vrátíme."
Drak místo dopovědi vzlétl a zmizel na druhou stranu skály.
"McCoy Paladinovi," Poručil kapitán do svého komunikátoru. "dva k přenosu!"


Druhý den ráno čekal kapitán v transportní místnosti na příchod poručíka Darrila a kapitána Espefa. Espef byl nalezen předcházející den polámaný pod skálou trojicí bezpečnostních důstojníků. Bylo to v okamžiku kdy Will sežral Lozela.
"Můžeme vyrazit?" Zeptal se kapitán když do místnosti vstoupili S'hyktský kapitán a poručík Darril.
"Jsem rád že můžu jít s vámi pane, chtěl jsem ještě naposled pozdravit Willa." Říkal poručík Darril když si stoupal vedle kapitána na transportní plošinu.
O pár okamžiků později už stáli na spálené mýtině cirka patnáct metrů od Ezhitské lodi. Mrtvolu obrovitého ještěra nebylo nikde vidět.
"Kde je?" Zeptal se Espef.
"Wille!" Zařval znenadání poručík Darril až sebou oba kapitáni trhli. "To bylo dost nahlas, poručíku." Poznamenal kapitán.
Ale jak se ukázalo vyplatilo se to, během minuty se ozval z dálky řev který se nachlup podobal tomu Willovu. On to také byl Will, za krátko dosedl na vrak Ezhitské lodi a sledoval se skelnýma očima trojici mužů kteří k němu běželi.
"Wille." Zvolal poručík Darril nadšeně.
"Ahoj Johne." Odpověděl Will.
Kapitánovi se zdálo že jeho hlas zní mnohem lépe, už se nezdál tak unavený a ztrápený. Také drakovy oči už nebyly tak temné, jejich zelená barva byla mnohem světlejší.
"Stalo se něco?" Zeptal se opatrně kapitán McCoy.
"Ano," Zahřměl Will nadšeně. "díky vám nastávají nové časy."
Pak zvedl hlavu a vyrazil ze sebe táhlý kvil. Ostatní z přítomných zvedli hlavu k nebi a čekali co bude.
Za krátko se na obzoru objevil další zástupce dračího rodu. Čím víc se přibližoval tím víc kapitánovi klesala čelist úžasem. To co se přibližovalo byl bezpochyby drak, ovšem tenhle byl desetkrát menší než Will. Dračí mládě dosedlo, poněkud neobratně, na zem pár metrů od výsadku.
"Tak se vám to přece povedlo." Usmál se poručík Darril.
"Ano, doba strachu skončila." Řekl Will, dračí mládě začalo pískat a pobíhalo po zemi sem a tam.
"Rád bych se tu zdržel a popovídal si s vámi, ale bohužel musíme jít." Řekl kapitán a upřímně toho litoval.
Dračí mládě začalo dorážet na nějakého hadu podobného tvora na zemi. Will ho chvíli sledoval a pak se podíval na kapitána.
"Nemůžu vám dát žádný dar, ani vám pomoci, ale poradím vám. Brzy budete stát před osudovou volbou, budou před vámi dvě cesty. Dejte se tou třetí."
Ian se chtěl zeptat co to mělo znamenat, jakou volbu měl Will na mysli, ale nedostal se k tomu. Jakmile otevřel ústa svět kolem něj vybuchl v oslepivé záři bílého světla. Když se podruhé rozhlédl kolem zjistil že stojí v transportní místnosti Paladina a vedle něj Darril s Espefem. "McCoy můstku," Klepl do svého komunikátoru. "přeneste nás zpátky na planetu!"
"Je mi líto pane," Odpovídal Sozef. "ale žádná planeta tu není. Zmizela hned jak jste se objevili na palubě."
"Možná je to tak dobře." Zabručel Ian.

















Autor příběhu: Korok